Né, Kami-sama?

In this world, the most important things are those you can't see at first

31. srpna 2011 v 21:11 | Yuuri ^^
Yes... to je nejdelší nadpis, jaký jsem kdy měla! Ani nevím, jestli je dobře, hehe.
Proč je tak dlouhý? Protože byste to měli vyčíst v tom obrázku. Bohužel, tady na blogu se obrázek jen tak nezvětší, proto sem dám odkaz na devianart, kde je obrázek větší, ale není v lepší kvalitě. To je prostě pech...

Co se týče tématu. Nesnáším, když někdo se dívá na obrázek (a nejen na obrázek) jen povrchně a nezkoumá ho. Miluju detaily a hlavně zamyšlení nad tím, co chce malíř říct (nejsem sice malíř, ale...). Je pravda, že nějaké abstrakce mě nikdy nezajímaly, protože mi to spíš připadá jako přeceňované umění. Třeba se můžu na čtvrtku vyzvracet, kydnout do toho pár temper a říct, že je to hluboké mínění bolesti, nechutnosti a strachu. A určitě to prodám za miliony dolarů, když to nastříkám něčím, aby to nepáchlo. Jasně... Nebo jednoduše můžu doprostřed velké čtvrtky udělat smajla a říct, že to vyjadřuje velké štěstí hloupého naivního dítěte, které se sice směje, ale netuší, že celou dobu samo. Je snad nemocné? Umírá? Proč je kolem něj takové prázdno? *puke*

Zajela jsem hodně mimo. Prostě to chce vidět do obrázku.


"Já ti nebudu nadávat, já tě vyhodím tím oknem."

10. května 2011 v 20:43 | Yuuri ^^

Aneb jaké úžasné hlášky má náš profesor na matematiku. Někdy se divím, kde ty hlášky bere. Jestli si je nepíše před hodinou nebo něco takového.
Jako například hlášky: "Vy splníte alespoň polovinu, já vám z toho dvě třetiny škrtnu a je to..."
"Spojte p1 se stopníkem N1 na x, který tam není."
"Ten sešit máš u sebe, ten jsi mi nedodala. A člověk, který nemá sešit, je člověk bez sešitu, že ano."
Vlastně jsem o něm ani nechtěla mluvit, jen jsem šťastná, že mi dal tu jedničku z tý písemky, i když jsem to tam blbě opsala. Tak si alespoň zasloužil pár řádků na mém irelevantním blogu.

Co je tady teď totiž na místě, je chemie. Ta je zajímavější, že? *ironie jako prase*
Celý víkend a pondělí jsem se učila na dnešní písemku z chemie. V pondělí jsem dokonce neposlouchala nic jiného než písničku Paradichlorobenzene. I když z takového jednoduchého vzorečku jsme přešli na kys. tereftalovou.
Jenže potom na mě v té písemce vytasila kyselinu pyrohroznovou, ze které redukcí vznikne kyselina mléčná a Yuurinka si mohla zabalit pět švestek a jít. No... nějak jsem to snad napsala.

Jinak mám celkem hodně toho co říci, ale jsou to jen nepodstatné věci, takže bych řekla, že se svými plky dnes končím. Jsem ráda, že jsem se vypovídala, co se týče chemie, a můžu jít. Nashle.

Princezna má draka, já mám pampelišky

2. května 2011 v 20:09 | Yuuri ^^
...Aneb potřebuji prince, který by je všechny posekal!
Snad ani nemusím vysvětlovat, že to alergie mě donutila říct něco takového. Já mám jinak ty žlutý mrchy ráda. Samozřejmě pampelišky nejsou to jediné, na co jsem alergická - dále to je bříza, žito, trávy, kočky, jablka, třešně, višně, mrkve... Už si ani nevzpomenu, ale myslím, že je to všechno. Dostávám každý týden injekce (po nějaké době každých 14 dní, každý měsíc a pak zase každý týden atd. atd.), abych byla více odolná proti žitu a trávám, které zatím ještě nekvetou... mňam, těším se na ně.
Možná si myslíte, že to přeháním, ale když se v neděli po zábavě (ze který jste přijeli pozdě v noci a pak ještě seděli na počítači) vzbudíte v šest ráno s tím, že nějak vám něco nefachá a pak zjistíte, že se nemůžete nadechnout, tak je to fakt celkem sranda. Naštěstí se mi to v krku po zakašlání trochu uvolnilo, takže jsem nakonec dělala jen "chíííp, chííp" při dýchání a po chvilce, co jsem nekašlala to sípání trochu zmutovalo na "chrrrrrcccíp". Ale zakašlu a je to zase klidné "chííp". Fajn.
Hlavně ale, že žiju! To je to podstatné, no ne?
Když jsem pak byla opět na alergii, tak mi řekla, že je to divné, že jsem to nemohla mít z alergie. Aha, takže můj krk si řekl, že si oteče jen tak z nudy... No, to řešit nebudu.


Guess which is blood and which a poison...

~~~~~~~~~~~~~~~~~
Můj drahý otec se vrátil z Norska s ohromnou krabicí ryb. Jsem zvědavá, co s tím budeme dělat, málem jsme to nenacpali do mrazáku a to táta ještě předtím rozdal ryby celé naší rodině a jedněm známým. Plus k tomu přitáhl 11 skleniček tresčích jater. To zase nebudeme muset nic kupovat celý měsíc, protože máme o jídlo postaráno. Budu zdravá jak japonec, super... *trocha ironie?*
Ale zase jsem se něco dozvěděla. Třeba jací jsou rackové mrchy, jak to vypadá za polárním kruhem a jaktože se taťkovi podařilo utopit foťák.
Taky nám s bráchou taťka přivezl velmi originální norský dárek.

Překvapení!
(Samozřejmě jsem za to byla ráda. Mám ráda Kinder vajíčka. Ale můj drahý papínek sám přiznal, že nic jiného se přivést nedalo, možná tak kanistr od benzínu nebo tak něco. Ale bacha, made in china jsem tam nenašla napsáno!)

No, nejsem žádná fotografka, jak si ráčíte všimnout. Ale napadlo mě to, tak jsem to zrealizovala. Enter!

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Jako v každém článku se zmiňuji o škole, tento nebude výjimka. Ale tentokrát nepřináším žádné stěžování si, ale spíš vtipnou historku... historky:

Prof. dějepisu: "A jaké byly v USA politické strany?"
Spolužák: "No... liberálové..."
Prof. dějepisu: "Ne, ti tam vůbec nebyli."
Spolužák: "Aha, tak republikáni... demokrati.... a ti.... liberálové...."
Prof. dějepisu: "Říkal jsem, že tam liberálové vůbec nebyli. Ale jinak fajn, která z těch stran byla silnější?"
Spolužák: "E... no... liberálové..."
Prof. dějepisu: "Pro boha!!!!"

A o češtinu před naši lavici s mojí spolužačkou profesor postavil vycpaného datla, který měl údajně v sobě nějaké roztoče, skvělé. Ale o to nejde. Chtěl po nás, abychom si představili nějaké zvíře (např. slona) a popsali ho s vlastnostmi, jaký má ten datel (tedy např.: Slon je velmi nápadný svým červeným čepečkem na hlavě, má velká chodila s drápky, kterými se drží na kmenech...). Ale ten samý spolužák z dějepisu to špatně pochopil a napsal to takhle:

"Každé ráno a večer jdu vyvenčit datla. Když jsme na volném a velkém místě, nechám datla proběhnout. Až datel vykoná potřebu, zavolám ho a on přiběhne a jdeme domu..."



Myslím, že tímto můžu zakončit tento článek *smích*

"Zvládnete to vyplnit u nás na stránkách?"

13. března 2011 v 22:34 | Yuuri ^^

Zabít do hlavy! Ach, nebe. Mám řidičák 5. měsícem a už se mi staly dvě nehody. No, ono se jim nedá ani říkat nehody, spíš jen maličké poškrábání laku, ale stále v tom hrají peníze že ano. Ale tak... že někdo špatně vyjede nebo vycouvá a bouchne do toho druhého se samozřejmě dá pochopit, ale neschopnost zaměstnanců pojišťovny mě vážně přivádí do varu.
Abych to lépe ujasnila. Před týdnem v pondělí do mě drknul jeden řidič, který mi tedy za stěračem nechal kontakt na sebe, abychom potom sepsali záznam o dopravní nehodě. A ten jsme hned druhý den taky sepsali (mimochodem to byl velmi milý hezký a mladý pán *úšklebek*). Další den ve středu mi pán opět psal, že již to vyřídil u své pojišťovny Allianz a ať jim také zavolám s tím, abych nahlásila číslo, které dostal. Jelikož už je to má druhá zkušenost, tak jsem z toho nebyla nijak nervózní. Jenže ten Allianz operátor mi řekl, že mu spadl systém a ať si to vyplním na internetu. Takže jsem se musela uráčit dodupat na net a začít to vyplňovat tam. Bylo tam jasně napsané, abych vyplnila formulář v PDF a poslala jim ho na mail. Ano, bylo mi divné, proč zrovna na mail, ale tak co. Samozřejmě mi to nešlo odeslat. Tak volám tomu operátorovi zpátky a ten mi řekl, že jsem to vyplňovala zbytečně, že mám vyplnit to dole. Aha. Jako že ze začátku mluvili o tom formuláři v PDF a pak tam už byly jen věci o tom, kdybych byla řidič za zahraničí a tak dále, tak jako dobrý no. Tak jsem to teda začala vyplňovat... na co jsem klikla, to se mi rozkliklo na další věci. Nakonec to se mnou musel vyplňovat i můj milovaný otec, protože číslo bankovního účtu vážně neznám a skončilo to tak, že jsme oba odešli z mého pokoje ve vařícím se stavu. Samozřejmě jsem ten stůl plný papírů uklidila až den potom a jelikož jsem na neschopnost zaměstnanců velmi háklivá (to už mi stačilo sledovat sekretářky, když jsem byla na brigádě), tak jsem jim tam napsala nespokojenou poznámku! Ha! A maj to! /Ano, malé dítě se vzteká/. Už nikdy víc. Jako poškozený jsem se musela víc starat než viník. Pěkné.
Ale tak už mám to nejhorší za sebou, tak to berme pozitivně. Přijdou i horší věci a fakt se na ně netěším *smích*.

"Já ti s tou židlí vážně chtěla jen zatřást!"

18. února 2011 v 15:24 | Yuuri ^^
Né, Kami-sama!
U... vážně se stydím, že jsem se ozvala naposledy před měsícem. No ale co se dá dělat, když člověk nemá chuť nic psát nebo na to nemá čas. Já se můžu vymlouvat leda tak na ty trapný japonský seriály, který teď hltám jedno za druhým. Nikdy jsem si nestahovala nic... teď mám stažený 4 japonský seriály o 11 dílech obvykle.

Ale! Berme to z té lepší stránky, mám toho hodně co říct! /Karin: Nikdo tě neposlouchá! Sayu: Já jo!/
Tak co bych měla říct první. Vezmu to od konce - budoucnost: zítra mě čeká ples, fakt netušim, co si mám vzít, když nic na ples doma nemám a máminy šaty jsou mi malý přes prsa. No... asi půjdu v pyžamu.

Dnešek: Někdy si říkám, že vážně patřím mezi malý děti. S Pepinou jsme se dneska prali jako malý holky, shazovali si věci z lavic, a když jsem si o hodinu chtěla sednout, tak jsem se náhle propadla až na zem s tím, že mi Pepina odsunula židli. Pak se mi omlouvala s tím, co máte napsáno v nadpisu. Taky se o tu samou hodinu prohloubilo napětí mezi mnou a třídním. Obvykle je ale na mě naštvaný, protože mám pravdu já.

Včerejšek: Jsem byla doma, jelikož mě chytil žaludek, opět. Takže rodiče vyhrožují gastroenterologií (nebo jak se to píše). Fakt se těšim, až mi budou strkat hadičku do huby.

Tento víkend: U nás byla Kaorice. Po dlooouhý době. A byl to vážně skvělej víkend - bowling, knížky, jídlo, vesnická zábava, poker, Mao!, filmy... toaleťáky *tiše se chechtá* a nesmím zapomenout na "podej mi chlupu" místo "podej mi kolu".

Dávná minulost: Byla jsem u zubařky. Byla jsem v pohodě. Co jsem opustila ordinaci, bolí mě zuby. Pěkný.
Taky jsem se účastnila anglické olympiády. Vážně jsem se nechtěla dostat do ústního kola, protože vím, jak na tom jsem s mluvením před lidmi. Takže jsem se s Angee domluvila, že poděláme gramatiku, jenže ona byla proboha tak lehká, že jsem musela přemýšlet, co napsat špatně, aby nebylo poznat, že jsem to zvorala schválně. I při dělání ze sebe debila se musí přemýšlet? No to teda. A nakonec jsem se stejně dostala do ústního kola krucinál! Takže nakonec jsem obsadila 6. místo. Aspoň že tak, protože vážně bych nechtěla postupovat do okresního kola.

Tak už mě toho víc nenapadá, co říct, takže končím. Ještě jsem sem nedala svoje poslední obrázky, takže je doplním co nejdřív.
Bye!

I love you, guys! ^w^

10. ledna 2011 v 21:01 | Yuuri ^^
*Namachrovaně přijde. Okolo ní stojí Misaki, Sayu, Karin a ostatní charaktery její fantazie a tleskají... dokonce i Karin.* Já jsem prostě borka! *Pochválí sama sebe a jde hrdě dál*

Tak abych to trochu vysvětlila. Jelikož jsem ve věku 18ti let, mám mírně přísné rodiče a chodím na gympl, tak středem mého života je samozřejmě... /Karin: Sayu a Misaki *dopoví* Yuuri: No... vlastně jo, ale o nich nepotřebuju mluvit!/... škola. A v poslední době se vážně celkem snažím! *chválí se*
Například včera jsem půl dne strávila nad laborkami z fyziky. Celých zku*vených 8 stránek plných grafů, výpočtů, chyb a čísel! Málem jsem chcípla, taky mi třeštila hlava ještě hodinu potom, co jsem si šla lehnout.
A dneska!! *pokračuje ve chválení* Jsem na tu podělanou fyziku čuměla zas. Zítra totiž píšeme pololetku. To si krásně dejte těch 249 příkládků z Lepila. Fakt miluju tohle. Dokážete si mě představit?
Yuuri: Hezkýý! Já jsem borec! *právě opsala několik vzorečků ze sešitu, nějak je sešramotila dohromady a vyšel jí z toho správný výsledek* Už jsem u 35. úlohy! *z těch 35 udělala jen 5 úloh, na ostatní se vybodla* A ještě mi zbýváááá.... *naťuká si to na kalkulačce* 214 příkladů! Yupí! Já tu fyziku tak zbožňuju! *její hlas překypuje ironií a sarkasmem*
Nakonec jsem se na to u 61. úlohy vybodla. Fakt pěkné. Ale mám krásný taháček (půlka A5 z obou stran) na vzorečky!

Díky tomu jsem ale fakt moc šťastná, že mám teď kus volného času, takže mě ta fyzika ani netrápí *právě si vzpomněla, že má psát i z matiky, ale hned na to se uklidnila, páč tam v tom pořadí jedniček má jednu dvojku, tak jí další nijak neublíží*

No ale odejděme na chvíli od školy *úsměv* Udělala jsem si deviantart!! *nadšeně, čeká potlesk a hudbu, ale nic* Aha, dobře. No kdyby to někoho zajímalo, tak je tohle můj Deviantart. Ještě tam moc věcí není, byla jsem líná cokoli psát v ájině.

Další věci... jsem líná psát. Ještě sem přidám dva články.
Co se týče té povídky je to stále tak na hraně. Nevím, jestli ji mám zveřejnit nebo ne, připadá mi to jako pubertální blinkánek, který se mi ale zamlouvá. No nevím, ještě uvidím.

Báj báj ^w^




PS: Já vím, ten nadpis nijak nesouvisí s článkem, ale ta fyzika mi zvedla náladu xD

Že by se rodila nová povídka?

2. ledna 2011 v 13:20 | Yuuri ^^
Né, Kami-sama!
Né, Kami-sama? Co mám dělat, když mi můj nový příběh připadá jako strašné klišé, ale zase na druhou stranu ho mám chuť zveřejnit?

Mám takový špatný pocit, že bych se za to později styděla, takže stále si těch 12 stran A4 (a to jsem teprve na začátku *povzdech*) nechávám pro sebe.
Jelikož mám ráda romantické komedie, chtěla jsem to tak i napsat, ale když na to tak koukám, tak z toho vznikla romantická slátanina jedné ufňukané holky. No, super. Budu to muset ještě nějak zachránit anebo se na to vykašlu jako obvykle. Ale mrzelo by mě to se na tohle vy****, protože to je povídka, která mě vážně baví a která by pro některé nemusela být tak hrozná.
Abych to nějak přiblížila, tak se to má jmenovat "Já a nájemní vrazi" (Už mám k tomu i obrázek). Má to být o holce, která se omylem dostane mezi nájemní vrahy. Naštěstí je to skupina, která není tak fanatická na zabíjení, a vybírá si klienty podle toho, jestli jim jejich konání připadá správné. Proti nim ale stojí i jiné takové skupiny, které se nezajímají o ostatní a prostě vraždí. Dívka se jim stane služkou v jejich skrýši a později i vyřizovatelem objednávek.A jelikož jsem říkala, že to bude romantická komedie, tak samozřejmě tam musí být chlapec, pro kterého bude velmi důležitá.
Jak to bude pokračovat, nemám zdání. Jestli někoho napadlo, že to bude miláček všech, tak právě takhle to napsat nechci, protože by mi pak lezla nehorázně na nervy. Zatím to vypadá, že taková bude, ale já to změním!! *bouchne do stolu*

No, vážně se bojím reakce ostatních. Kdybych to byla já, svoji povídku bych četla ráda, ale... no nevím. Ještě se asi uvidí.

Pár věcí, co říct

29. prosince 2010 v 22:10 | Yuuri ^^
Né, Kami-sama!
Ua! /Karin: Co to bylo? O.o Yuuri: Výkřik? Karin: Proč? Yuuri: Protože... proto? Karin: Ach .. tak/ Změnila jsem design a ti, kteří jste se mnou už od začátku (třeba Kaorice *úsměv*), tak jste si jistě všimli, že už jsem ho tu měla. Tamten byl už na mě moc světlý, potřebuju se zase schovat do své tmavé díry.

Tak to bylo první - změna designu.

Teď mám problém. Jelikož celý vánoční prázdniny pařím Disney pohádky a vůbec věci všeho takového druhu, mám na vás otázku. Jsou asi tři pohádky o malých lidech - O Malence Thubelíně, Zvonilka a...? *pozvedne obočí* Kdo mi řekne odpověď, pošlu mu balíčkem padesátku /Karin: To si dělá pr*del! x// Sayu: O pohádkách se nevtipkuje!!/. Pamatuju si tu pohádku, že jsem na ni koukala jako malá. Jediný, co se mi ale vybavuje, je malý princ na nějakém psovi, pak jak padá do těsta a... ještě začátek jak nějaká víla sedá na trůn a oplakává uneseného prince. Pak je ještě velkej král někde zavřený a oni se ho odtamtud snaží dostat. Tak, tím jsem skončila.

Takže to bylo druhý - pohádka o... tři tečky.

No a to je vlastně vše, co jsem chtěla, nashledanou.

Fantazie na uzdě!

26. prosince 2010 v 13:40 | Yuuri ^^
Né, Kami-sama!
Já vážně jednoho krásného dne chcípnu na státní útraty! ... To jsem říct nechtěla. Nevadí.

Zrovna před chvílí jsem dostala nehoráznou chuť psát! Sakriš, já bych tak ráda psala, až bych brečela, ale... co? Všechny příběhy, které mám v hlavě, jsou klišé nudný romantický hnusy. Ale ráda o nich píšu, takže mám takhle rozepsaný 2 příběhy už rok, ale nikdy jsem se neodvážila je zveřejňovat, protože to se číst nedá. Ale já tak závidím těm lidem, kterým koukám na blog a oni tam zveřejňují svoje povídky, které lidi čtou *povzdech* taky bych psala, kdyby mi to alespoň šlo a měla jsem příběh. Moje psaní skončilo nástupem na gympl a mám pocit, že už ani nenastoupí, protože bych se za svoje práce musela stydět.
Bude to hlavně tím, že jsem přestala číst. Vždycky si totiž říkám "ne, Yuurinice! Nejdřív povinná četba, pak to ostatní"... Nakonec to skončí tak, že nečtu ani jedno a místo toho si kreslím nebo si vymývám mozek internetem a anime. Pak se divím, že kvalita mého mozku klesá *nervózně se zasměje*

No ale konec toho stěžování! Tímhle článkem jsem vlastně chtěla říct, že se zase začnu snažit tvořit příběhy. Kdyby tu něco přibylo (což pochybuji), tak to berte nějak s rezervou.

Vánoce! Wtf?

15. prosince 2010 v 21:13 | Yuuri ^^
Né, Kami-sama!
Sayu: Lááást Krismas aj gejv jů ma hárt! Bat d very nex dej, jů gejv it evej!
Karin: *jednu jí plácne* mlč už!
Sayu: Áááuu T__T Za co?!
Karin: Za ty trapný písničky. Kvůli tomu, že ses po dlouhý době probrala, to neznamená, že na tebe budu hodná!!
Sayu: Fňuk T.T

Yuuri: Ale no tak, necháte mě mluvit? Konečně mám trochu času a vy se musíte hádat!
Ach jo, řekněte jim někdo něco.

Takže abych nějak začala - Škola *vybouchla jí hlava, takže se rozhodla toho téma přeskočit*
Vánoce... můžete mi někdo, prosím, říct, kde mám shánět dárky?! Chce to nějaký originální nápad bez hezkých prodavačů, kteří mi akorát pletou hlavu /Misaki: Yuuri se totiž podařilo si koupit vůni do bytu za pět stovek, páč ho vybírala s moc hezkým prodavačem -.-"/. Je to fakt složité se pak koukat na to, co chci koupit. Vadí mi ty předvánoční blbosti, ale nikdy jsem se jimi nestresovala. Sayu má Vánoce ráda, takže to přežívám ve zdraví. Alespoň budou prázdniny, který fakt nutně potřebuju. /Karin: Ale vždyť skoro nic neděláš... Yuuri: Vážně? A na to jsi přišla kde? Sama? Aha, tak to chápu... Karin: Drž hubu, ty náno pitomá. Raději si procvičuj paměť do toho svýho mozečku *zaklepe jí na hlavu* Yuuri: Pche! Čí je to asi vina, že jsem tak líná.../
K Vánocům se i vztahuje sníh. A ten se vztahuje k mému ježdění s Keijim /=auto/ (Taky vám to jméno připomíná Love Neko?! *slintá*). Nikdy se mi nestalo, abych k nějaké věci (o lidech ani nemluvě) měla tak rychle velmi kladný citový vztah. Je trochu smutné, že mám auto raději než lidi. Vím, že Keiji mě nikdy nezradí, teď už je ale na mně, abych nezradila já jeho. A on je velmi trpělivý kluk, tak to se mnou snad nějak přežije, i když vím, že jsem hrozná *povzdych*.
No... asi jsem neřekla skoro nic. Chtěla jsem vám něco říci, ale bohužel mi to vypadlo z hlavy tak na to prdím. /*Při této větě si vzpomněla na: Profesor češtiny: "No a proč Vrchlického tedy ta nová generace kritizovala, vzpomeneš si?" Yuuri: "No za ty jeho kudrlinky v těch verších, které ale přitom byly o ničem..." Profesor: "Ano, přesně! Kritizovali ho za tu přeumělkovanost, která sice byla výborná, ale ty jeho verše byly..." Yuuri: "... na prd" Profesor: "Dělej, že jsi u maturity. Řekneš tam 'na prd' a vyletíš" Yuuri: *dusí smích* "Dobře"*/

The sadness of Sayu

2. prosince 2010 v 20:12 | Yuuri ^^
Né, Kami-sama!
Trapně dramatický název.

Konečně jsem si našla trošku času (spíš jsem ošulila učení jako obvykle) a mám od teď volno až do pátku  (zítřka?). Poslední měsíc mi proklouzává mezi prsty a mám pocit, jako by nechtěl, abych se chytila za správnou nit. Snažím se zapojit do normálního dění, ale čím víc se snažím, tím je to horší. Tenhle třeťák vážně nesnáším. Nikdy jsem nebyla pilný student a ani být nechci! Pořád se učit je hrozná otrava a řekla bych, že se ze mě díky tomu stává dement! Nevím proč, ale začínám si všímat vysokýho nedostatku v mé slovní zásobě a klesání mé inteligence (dobře, ona asi inteligence jen tak neklesne, ale stejně...). Mám příšernou paměť, nepamatuju si téměř nic. Jinak řečeno, stává se ze mě líný... debil.
To, co děláme ve škole mě často i BAVÍ. Ale nemám čas se tím zabývat, páč mám další jiný předměty (O kterých si učitelé zřejmě myslí, že jsou jediné na světě a tak nám toho dají do nejvíce.), které mě zaneprázdňují a já pak nemám chuť se to všechno učit najednou, když už je devět večer. Takže obvykle to skončí tahákem a tím, že si to jen přečtu. O písemky pak v taháku nic nemůžu najít nebo mi profesorka musí stát před xichtem,  abych se nemohla podívat. Takže chemie za 4, fyzika za 5, zemák za 3, 3, 2... Jak nádherné známky. Bižule, kterou jsme dneska psali bude tak za 3. Je pravda, že jsem se koukla akorát na chemii, kterou jsem se vážně UČILA! Ale dříve jsem procházela bez učení. Ano, koukla jsem se párkrát na něco, ale nepamatuju si chvíli, kdy jsem byla tak zoufalá z nedostatku času. Abych si ale jen nestěžovala, tak mám dobré známky ze všech matik (seminář, normální matika a deskriptivní geometrie) a angličtin (normální ájina a koverzace). Ani netuším, jak to dělám.
Díky tomu všemu končím s učením kolem 10. hodiny (až na dnešek, konečně!) a pak už nemám chuť vůbec na nic. Na film není čas - chci jít brzo spát, na anime nemám náladu a na internet taky ne. Nechceme se mi kreslit, na čtení mám moc vypnutý mozek a psát se mi už tuplem nechce, protože nemám nápady ani dostatečnou vocabulary, my dears (už jí z tý zítřejší písemky z ájiny hrabe).
....
Mám pocit, že jsem fakt pitomec. Jen takový ten šprt, který se nezajímá o jiný svět. Na svoje anime mám minimální čas a když ano, tak nevím, na co koukat, páč nic hezkýho nebo mě dostačujícího už snad ani není. Mám teď akorát rozkoukaný Togainu no Chi a Psychic Detective Yakumo. Na to ale koukám jen díky těm pěkným klukům, to je tak všechno.
Sayu jsem už dlouho neviděla. A když chci být konečně s ní jako třeba teď, tak si jen tiše hraje v koutku a nechce ke mně. Přichází jen ve škole a to velmi málo. Už dlouho jsem nic nenakreslila. Ani o hodiny už nekreslím, páč to nestíhám.
Nedokážu si představit svůj život na vejšce. Tam sice se budu zabývat matikou, která mě baví a nebudu se muset učit chemii a biologii, na které prostě nemám epitely (Misaki: Nechtěla si říct buňky?) - ani cylindrický, ani kubický a ani dlaždicový, o vrstvách ani nemluvě! (Misaki: Pro vysvětlení - dneska psala z biologie na téma "tkáně"). Ale i tak to bude něco, u čeho se budu muset přinutit se učit. A moje vůle na to je dost slabá. Už díky tomu, že mám špatnou paměť se mi do toho nechce a abych si paměť nějak procvičovala... není čas a hlavně ani nevím jak. Díky bohu za můj logický mozek, který funguje jen o písemky. A to také není psané pravidlo.

Kéž bych měla víc volného času. Ani o víkendy už tolik čas nemám. Zrovna tenhle víkend u nás bude babička. Od té doby, co můj drahý dědeček zesnul je u nás velmi často nebo my u ní. Někdy mám chuť nejet, někdy až moc velkou. Ale odmítněte pozvání vdově, která oplakává svého muže. Staré paní, která tak dlouho nosila a vychovávala svého syna, který je mým otcem. To je prostě tabu. Navíc se jede v sobotu do Prahy a v neděli za druhou babičkou oslavit její a mamky narozeniny. Příští týden zase budu v Praze s holkama, snad budu mít volnou alespoň neděli.

Další věc, která mě trápí je sníh. Miluju ho! Miluju i tu podělanou zimu (kdybych alespoň měla teplý boty)! Ale jet si hezky autem, když to klouže jako prase (tady by bylo like a pig, ne as a pig - procvičuje si angličtinu, páč z toho taky píše), je fakt sranda. Ještě že můj drahý Keiji (=auto) je úžasný společník a spolehlivý pohodář. Co s ním ten týden jezdím, tak mě ani jednou nezradil, neuklouzl... nic. Je super začínat své jízdy hned tímhle. Bůh asi sere ten sníh nebo já nevim (Misaki: Yuuri, zklidni slovník!).

Myslím, že bych už mohla skončit se stěžováním si na úplně normální věci, se kterými se potýká  každý. Snad se ke mě Sayu zase někdy vrátí... v jakémkoli stavu.



Btw. mám rozepsaný jedno své vyjádření, tak snad ho někdy dopíšu.

"Paní profesorko, já to vyprávění neumím, ale můžu vám zatancovat!"

25. listopadu 2010 v 22:01 | Yuuri ^^
Né, Kami-sama!
Ach ano. To zase Sayu měla po dlouhé době lepší náladu. A to nemyslím otřesný dnešek, ale středu. To jsme měli od desíti, takže jsem dokázala i mžourat na tabuli místo toho, abych jako v úterý spala. Dopoledne se táhlo jako osmažený sýr (mám hlad), ale odpoledne bylo jiné. Všichni se totiž báli nadcházejícího zkoušení z angličtiny na téma "traveling". Jak úžasné to téma. Naštěstí ještě předtím měly být prezentace týkající se Velké Británie, takže jsme mohli jen doufat, že nakonec na to nezbyde čas.
První hodina uběhla, nastala druhá, zbývaly jen poslední dvě prezentace.
Yuuri: "Pavlína jde po Míše?! Tak to je mi jí líto, nechtěla bych mít prezentaci po Míše. (pro vysvětlení - Míša strávila dvoje prázdniny v Anglii, takže angličtinu skvěle ovládá. Navíc je to nejlepší žákyně v naší třídě.)"
Adri: "Děláš si srandu?! Já bych po Míše nešla nikam! Ani si vyzkoušet boty!"

Poslední prezentace.
Adri: "Zbývá 15 minut!" *tancuje veselý taneček*
Yuuri: "No jo, ale to by ještě stihla někoho vyzkoušet, to by pak bylo tohle..." *udělá smutný taneček*
Adri: "To jo, takže při zkoušení..."
Yuuri: "Paní profesorko, já to vyprávění sice neumím, ale můžu vám zatancovat!"
Adri: *výbuch smíchu*

Mám toho ještě tolik co říct. Sayu poslední dobou stále jen mlčela a mračila se na Karin a Raven, takže jsem neměla náladu sem něco psát a poslední dva dny jsem postrádala i čas.
Ale tak nejdříve začnu úterým. Říkala jsem si "jupí, na úterý nic nemáme!" ale to mě rychle vyvedlo z omylu, jen co jsem přišla na autobusovou zastávku. Píšeme ze zemáku? Aha? No nevadí... tak zemák, to dám. Přišla písemka: výška Pico de Aneto? Nevím. Jakými hlavními městy protéká Dunaj? Vídeň, Bratislava.... nevím. Vyjmenuj moře na M, E, B, S, ..(další písmenka). A nemám je rovnou vypsat všechny, babi? Kam patří jezera: (seznam jezer) Ježiš... nevim. Další? Nevím. A tohle? Tipnu.
Takže krásná písemka. Nemluvě o tom, že jsem zase musela pobíhat po třídě, abych si pak mohla vzít další oddělení (měli jsme totiž 3 části testu - A, B, C). Za chvíli nám ta oddělení bude schovávat po třídě a my je budeme muset hledat!
Další hodina - matika: pohoda. Další hodina - fyzika: Profesor: "Kdo dá voltmetr do sériového zapojení, zemře na státní útraty i když nemají peníze!" Yuuri: *jen tupě kývá, páč neposlouchá*
Fancouzština: Káťa: "Yuuri, co máš z tý písemky?" Yuuri: "Ještě nevím, mi to nedala." *dostane to do ruky* "Hezky, za tři já!" Káťa: "Děláš si srandu?! Já mám čtyřku! Ukaž mi to!"
Dějepis. Chemie -> "Paní profesorko, jak se mám naučit na ten čtvrtek všechny reakce, když je nechápu?" "To se přece musíš naučit. Někomu nejde chemie a někomu zase čeština" "Ale nám nejde NIKOMU chemie až na Míšu, ale ta se nepočítá!" "No to je váš problém, naučte se to nazpaměť" "Aha, tak díky."

Úžasné úterý. Ale co teprve dnešek?! Písemka z chemie - nejlíp za čtyři (a to jsem se fakt učila), fyzika (nečekaná písemka) - za pět (sry, ale fakt jsem neměla čas dělat tvůj blbej úkol). Deskriptíva - mám z toho dobrý pocit. Dnešek jsem navíc strávila bez své sousedky, i když celou dobu seděla vedle mě. Trochu jsme se porafali a asi na hodně dlouho.
Už mě to fakt nebaví. Člověk se začne snažit a vyvine se to takhle. Poslední 2 týdny jsou totálně na prd.

Tím skončil můj chytrý proslov.

PS: už mám řidičák!! A zítra jedu poprvé do školy sama autem. Bojte se!

Měla jsem vám o tom říct už v pátek, ale...

31. října 2010 v 11:29 | Yuuri ^^
Né, Kami-sama!
... byla jsem moc líná. /Misaki: Nic nového -.-"/

Každopádně jen informuji, že jsem řidičák úspěšně zvládla. Tím jsem také vyčerpala roční zásobu nervů, takže mě nijak nevzrušuje, kolik věcí mě dneska čeká, který mám umět nebo mít v pondělí ve škole. Předpokládám, že se na ně z pěkné výšky vyprdnu.

Taky mě mrzí, že Misaki chátrá. Budu mu muset asi změnit design a když už jsem to znímila, tak mám chuť ho tu změnit. Uvidíme, jestlí mi vydrží, ráda bych design udělala do oběda nějaký barevný zase. 

Mám ještě hodně věcí, co říct, ale musím rychle udělat ten design, dokuď mám chuť. Ještě se snad dneska ozvu. /Karin: Jako by je to zajímalo.../

"Slečno Yuuri, je mi líto, ale vystupte si z auta."

28. října 2010 v 22:00 | Yuuri ^^
Né, Kami-sama!
Ó ano, nemůžu se dočkat těch sladkých slov, která mi řekne zítra. Jestli to někdo nepochopil, čeká mě zítra závěrečná zkouška autoškoly. Velmi pěkné. Řekla bych, že neúspěch se nade mnou houpe jako gilotina nad Ludvíkem XVIII. 
Před touto hordou stěžování jsem předtím chtěla i napsat článek o tom, jak mě drtí ve škole. Už ani nemám spotřebu to sem psát /Sayu: Vážně řekla spotřebu? O.o Karin: Je zmagorizovaná, to je v pohodě.../.
Myslím, že to odjedu asi jako kdybych měla zablokovaná kola bez protiblokovacích systémů. Mňam. Těšte se, vozidla na silnici, Yuuri si jede pro porážku!

Karin: Seš fakt tupá, Yuurinice. Musíš se veřejně ponižovat? Napsala jsi to nejmíň 10 lidem, že to nedáš, oni ti řekli opak a teď to jdeš říct i celému světu? Jo, sem sice nikdo nechodí, ale... no a?!
Yuuri: Já se bojím těch jízd! T__T Dneska mi to přece 2× chcíplo!
Karin: Ale to byly takové tupé chyby!
Yuuri: Které budu dělat i tam!
Karin: Ale ho*no budeš dělat! Ne*er mě! /Misaki: zklidni slovník! Karin: Drž hubu!/ Prostě to uděláš, nebudu si ničit hrdost a reputaci!
Yuuri: Akceleraci? *nechápe*
Karin: RE-PU-TA-CI! Ty seš fakt úplně zmagořelá. I tak si myslíš, že to nedáš jako jo?
Yuuri: Ehm... ne.
Karin: *třískne hlavou do stolu* To je p*ča.
Yuuri: Já nevím, kdo za to může, že jsem se nechtěla učit!
Karin: Ale vždyť to celkem umíš. A Misaki měl být holt silnější.
Misaki: Ty jsi ďábel!
Yuuri: Jo, to je. Misaki, Sayu, musíme se jí postavit!!
Karin: Jo? Vážně? A jak to zítra zajedeš, když budeš beze mě -> bez sebevědomí -> uzlíček nervů?
Yuuri: *tiše se kroutí* Já bych to chtěla zvládnout no...
Karin: No tak drž hubu a následuj mne...
Yuuri: Ano, paní.

Sayu: Á, gomene za tu hádku T_T Ale řekla bych, že to Yuuri-chan pomohlo! ^w^ Snad to zítra zvládne, budu stát hned za Karin a fandit x)

"Where is your Uncle Ned?"

17. září 2010 v 18:34 | Yuuri ^^
Né, Kami-sama!
Člověk chodí 3 týdny do školy a už má totálně dost.
Nejenže jsem měla na čtvrtek umět biologii, děják, zemák, chemii a deskriptivní geometrii (a nic jsem nedělala), ale i spolužáci jsou snad čím dál tím nadrženější a dětinštější.
Pamatuji si ještě základní školu, kdy se vedly rozhovory: "Kluci neházejte už tou houbou!!" "Drž hubu!"
Teď se to trochu změnilo: *kluci hrajou kámen nůžky papír* "HÁÁÁ mám nůžky vole!! A Michalo, dej mi tu šprcku už do pr*ele!" "Já jí snědla!" "Nekecej se dej mi to!" "Já jí nemám ale..." "Cítit dotyky tvý na těle mým, ať spojí se v jedno naše těla..." *zpívá* Yuuri: Míšo, dej mu ten kondom, prosím!" *zaúpí*
Pepina: "Ha! Teď si nezamrdáš! Já včera: dvakrát!"
Jak milé rozhovory.


Člověk si myslí, že když bude chodit na gympl, tak tam budou samý šprti a géniové, ale ono vás to vyvede z omylu hned, jak vstoupíte do třídy, kde vám kolem hlavy proletí křída a spolužák vás vyhodí ze 4. lavice a řekne, ať si sednete dopředu. Když se mi to poté opakovalo i po druhé, stalo se to tím jednou ze situací, kdy se ve mě naplno probudila Karin. Prostě jsem šla a tu holku z toho místa vykopla s tím, že se na mě poté pustily její dvorní dámy. Nakonec to další hodinu dopadlo tak, že sedím v druhé lavici. To bylo ale tím, že jsem byla moc ospalá na to se hádat. Jsem ve třeťáku a stejně je to jak na základce.
Na druhou stranu zbožňuju tu třídu. Tam se člověk nenudí a necítí se blbě, když má blbou známku.

Ale stejně jsou nejlepší hlášky našich učitelů:
*po třídě lítá můra => třída velmi rozrušená*
Profesor: "Diano! Zabij to!"
Diana: *vezme botu a bací můru*
Třída: "Diano! Ty vrahu!! Tys to zabila!"
Profesor: *koukne se* "Spí..." *špitne*


Profesor matematiky: *poté, co zabil pavouka* "Pavouk je mrtev, ať žije matematika!"


Profesor základních společenských věd: "Václav Klaus byl ale taky pěknej kanec!" *kouká na pověšený portrét na stěně*


Profesor matematiky: "Vidím, že jste se rozkecali. Mohl bych zrychlit na druhý stupeň, jestli chcete. Pak mám i třetí, čtvrtý... asi až do šestky."
Já: "Chtěla bych vidět tu šestku" *zašklebí se*
Profesor matematiky: *usmívá se na ni, jako by chtěl říct: někdo se zase ozval* "Já taky..." *zasměje se*


Profesorka chemie: "No a v poslední sexy... teda sekci..." *po několika minutách* "...ale je to jiné než v té druhé sexy... tedy sekci..."

Bohužel si nepamatuji nejlepší hlášky. Pamatuji si jen ty z posledních dnů.


~~~~~~

Další věc, o které jsem chtěla mluvit jsou anglické slangy. Nevím, jestli jste měli někdy štěstí je vidět, ale pokud ne, tak si je vážně přečtěte. Takhle jsem se vážně dlouho nepobavila. Dám příklady:

  • "Where's you Uncle Ned?" úplný překlad: "Kde je tvůj strýc Ned?" Slang: "Kde máš postel?"
  • "Isn't he ginger beer?" úplný překlad: "Není on zázvorový pivo?" Slang: "Není teplej? /=homosexuál/"
  • "Christ, shut your north and south, or else..." úplný překlad: "Bože, zavři svůj sever a jih, nebo..." Slang: "Ježiš, zavřu tu svojí hubu, nebo..."

Jako... wtf?! Ta postel a zázvorový pivo je fakt konečná, to jsem si musela napsat.

Takže dneškem mé kecání končí. /Karin: No hurá >.</

"Jaktože jsi neběžela zazvonit?" "Tam nedojdu prosím tě!"

7. září 2010 v 16:03 | Yuuri ^^
Né, Kami-sama!
*zírá na ten hnus, který ani nemůže nazvat designem. Pak se zhluboka nadechne a vydechne*
Takže... začala škola!
Karin: Díky, bez tebe by si toho nevšimli...

Yuuri: Ale tiše...
No a právě kvůli tomu se nestíhám starat o blog. Né že bych se učila... /Sayu: co to je se učit? Co to znamená? O.o/ *poškrábe se na vrchní části ruky* Ale prostě jak sedím ve škole obvykle do čtyř, tak přijdu domů a... sedim. A na další mozkový aktivity fakt nemám náladu. Předpokládám, že co nejdřív změním design (možná už dnes, fakt se mi to nelíbí. I kdyby to měla být jakákoli jednoduchá věc, tohle fakt ne!) *poškrábe se na loktu*
Taky asi dám sem další vyjádření. Chtěla jsem sem i dát něco o Step up 3, ale v polovině jsem to nevydržela a vypnula jsem to. Možná ale napíšu něco o... Posledním vládci větru! *poškrábe se na noze* /Do prcič pitomý komáři! Jdu na tělocvik a kromě bolesti celýho těla chytnu i ... *počítá* .... 6 štípanců! Kvůli tomu jsem taky nedošla ani zazvonit, aby se otevřeli dveře./ Byla to katastrofa, možná proto mě to bude bavit komentovat....

Takže to bylo o budoucnosti, teď o minulosti.

Byla jsem v Praze na nějaké fashion show v Pařížské ulici. Nemám tušení, jak se to jmenovalo, jela jsem tam spíše jako doprovod za účelem být s kámoškama. Chytili jsme zrovna kolekce české a slovenské, z toho jsem zjistila, že jeden z modelů je můj vzdálený známý. Některé kousky byly pěkné, to se musí nechat, ale jako téměř na každé módní přehlídce jsou některé výstřelky až k pláči. Nemyslím si, že je něco úžasného na hadru, který se seplé u ramen.
Hned po té jsme jeli zpátky ke kámošce, kde jsme ještě ťapkali na dočesnou (oslava chmelu), kde jsme byli do dvanácti /ale byla tam celkem nuda/. Mezitím jsme si koupili krásná králičí ouška. Všechny tři. Nejlepší byly ty reakce lidí.. Vždycky na nás reagovali ti slizcí chlapi nebo holky, které byly stejně namyšlené, jak vypadaly. Věta, kterou jedna pronesla: "Si myslíš, že když máš ouška, tak jsi cool nebo co?" mě rozesmála na dost dlouho. Asi záviděla, když to pronesla tak hnusně. Hlavně že to byla růžová blondýna. Vím, že jsou na světě tupé holky, ale já a moje kamarádky opravdu nepatříme do té spodiny /Misaki: To z ní mluví Karin T__T/. Ouška jsme si koupili pouze z recese a já to beru spíš jako infantilní chování než jako "cool".

Další událost v mém nudném životě /Karin: to bude ale dlouhý článek x/ / je autoškola. Chodím do ní už od prázdnin, ale stejně mě pomalu ale jistě dodělává. Za prvé mě ty teorie nebaví, zvlášť po škole ve čtvrt na pět. A jízdy mi taky moc nejdou, protože se nedokážu soustředit na značky a jezdím prý moc rychle do problému. Mám si snad zpomalit na 8 km/h? Vždyť to bych tam dojela za miliardu let /Misaki: no podle toho bys tam měla být dřív, když ti půl kilometru předtím řekne, že je křižovatka, dojela bys tam za skoro čtyři minuty. Yuuri: Misaki? Seš ty vážně můj? Já se tady snažím vymlouvat!/. No prostě a jednoduše si musím zvyknout a na teorii se kouknu před zkouškami, který mě čekají koncem října, což je daleko.

A když mluvím o říjnu tak 25. mám narozky. Už mi bude 18 - budu velká holka. Ale to není tak důležité jako to, že 25. je den těstovin!! *nadšení* /Sayu: Hetalia!! *vypískne stejně nadšeně*/ Asi si pořídím nějaké tričko. Mimochodem 24. je Hetalia den a 26. má zase narozeniny Rakousko. Já prostě říjen miluju už nejen kvůli Halloweenu a počasí.

Další věc, která mi právě vypadla je... *zase se poškrábe* ... že si asi ukousnu ty ruce! Ne, dobře, to jsem nechtěla. Yep! *vzpomněla si* Přemýšlela jsem právě teď, že jak máme povinný čtenářský deník, tak bych ho mohla psát i sem. Ale spíš jen tu část "hodnocení" než převyprávění a tak, protože to mě krutě nebaví, chápete ne?

Ještě něco jsem chtěla, ale to už si nepamatuju. Až si vzpomenu, tak vám to možná řeknu, prozatím jsem skončila /Karin: KONEČNĚ!!/

Když Yuuri sedí u recepce

3. srpna 2010 v 12:44 | Yuuri ^^
*Dřepí na židli v recepci, šoupe nohama a kouká kolem sebe* Je tu ticho. Až moc podezřelé. *Rozezní se rádio: A zraňujeme, všetko vieme...prečo se chápeme... NECHÁPEME?!* To fakt nemám tušení, dědulo, teď ztichni, snažím se navázat vážnou atmosféru *zabručí si pro sebe*
*Uchopí banán, který má po ruce s oběda* Pif paf! Mám tě, ty hajzle. Já vím, že ses celou dobu schovával za tou rostlinou. Už jsi chcí-

"Ani záběr prostě!" *promluví ředitel stavební firmy, který projde okolo Yuuri, která se jen usmívá od ucha k uchu jako by nic*
"Tak to je špatný..." *odpoví majitel firmy*


----*vzduch čistý*----
Máš štěstí, žes neskuhral, jinak by na tebe přišli a byl bys v háji. Takhle jen zemřeš mou rukou! Durararara!!! *ďábelsky se směje na květináč*
Cože? Už přijelo vozidlo z tunou ovcí? *otočí se k hrnku s kočičkou se 4 prsty*

"Ještě tam debatujete?" *nahne se Yuuri a kouká na výrobní ředitelku, která akorát odešla ze zasedačky na oběd*
"Už ne," *usmála se*
"Takže já půjdu uklidit do nádobí a jídlo," *kývla a odcupitala do velké zasedačky*
Hu! Tolik jídla zbylo! *zírá na esíčka, bebe a různý sušenky* Hihiii... *Vezme si jedno esíčko*
"Já ti jdu pomoct," *usmála se uklízečka*
"Dobže, děchkuju," *promluví s plnou pusou a dělá, že vůbec neujídala* "Co s tím?" *promluví, když polkne, a ukáže na jídlo*
"To nevím, asi to tu nechat nebo něco?"
"Já to raději přenesu do té malé zasedačky, děkuju za pomoc," *popadne všechno, co může, na tác a jde na druhou stranu.*

----*telefon*----
Zde pohřební ústav, umíráme vám pro radost.
"-Cenzurovaný název firmy-,-cenzurované jméno Yuuri-. Prosím?"
"Dobrý den, tady pan Protiva..."
Ach, dobrý den. Už jsem myslela, že dnes nezavoláte, pane protivo. Jak jste na tom s dodávkou mrkvičkové zmrzliny? Aha, výborně. A už jste přišel na to, proč se havran podobá psacímu stolu?
"... Rád bych mluvil s paní Šťastnou."
Bohužel, ta si zrovna odskočila do ráje na oběd za panem smutným, nějak začínají randit. Zvláštní, že?
"Omlouvám se, ale je na obědě. Kdybyste zavolal za pár minutek?"
"Dobře, děkuji, nashle."
A hodně štěstí s výzkumem ohledně toho havrana.
"Nashledanou."

*Jde do zasedačky trochu uklidit*
*Nechtěně nohou narazí do květináče* Hajzle!! Útočíš, když nejsem ozbrojená?! *Běží za recepci a vytáhne banán* Škoda, že nemám dělo, když jsou melouny. Chcípniii! Adavra Kedava! *zásek* Teda... jak že to je? Jo! Avada Kedavra!!

----*telefon*----
Haló, tady Impulsovi.
"-Cenzurovaný název firmy-, -cenzurované jméno Yuuri-. Prosím?"
"Ahoj, -cenzurované jméno Yuuri-. Je paní -Cenzura- u sebe? Skončili s poradou?"
Ano, ale odjela na mrkvičkovou zmrzlinu.
"Ano, ale odjela na oběd s panem -Cenzura-."
"Aha, dobře, díky."
Co ten skleslý hlásek? Taky chcete zmrzlinku?
"Nashle."


Misaki: Ta holka se zbláznila! O__O

Advík – fotky jsem neměla, nemám a mít nebudu

1. srpna 2010 v 18:24 | Yuuri ^^
Yuuri a Misaki

Tak většina otaku /Aizen-sama, musím používat to slovo otaku? *blinká*/ asi ví, co je Advík. Kdo ne, tak ať si to najde.

Tento rok to byl můj 3. ADV. Taky se to pěkně odrazilo na mě, jelikož jsem hodně přednášek měla za sebou, takže jsem na některý šla po druhý, ne-li po třetí. Ok, spíš jsem na ně skoro nechodila, což mě celkem mrzí. Mrzí mě to asi stejně tak, jako že nebylo žádné BL představení /Sayu: Vy jste si to vynahradili Coat West, řekla bych ^^/. Taky to nezáleželo jen na mě, nechodila jsem po Advíku sama a když jo, tak to bylo jen kvůli tomu, že jsem chtěla na přednášku. Protože ty moje malý paka nikam nechtěli.
Tohle jsou ale jenom nepodstatný kecy.

Teď to (ne)důležité - Zjistila jsem,
Ø  jak málo jsem viděla anime
Ø  jak málo jsem četla mang
Ø  jak špatně ovládám angličtinu
Ø  jak málo mám načteno
Ø  jak špatně šiju
Ø  jak mám obyčejné oblečení /a to jsem si myslela opak, ale zase to nebudu přehánět, na oblečení mi nijak moc nezáleží/
Ø  jak dokážu být otrávená z 5 dnů mezi tolika lidmi
Ø  jak mě dokážou vytočit kluci, kteří se snaží být roztomilý, i když jim to vůbec nejde
Ø  jak nesnáším lidi, kteří se jdou na ADV opít
Ø  jak nesnáším organizátory, kteří nadávají, ať se zklidníme, ale přitom na podobné akci byli ještě horší než my
Ø  jak do sebe do sebe dokážu dát kafe
Ø  jak nepohodlné je to spát na zemi /jaká novinka, už jsem si ale zvykla/
Ø  jak jsem v podstatě obyčejná mezi tolika podobnými lidmi...

Což znamená, že mě asi ještě dlouho neuvidíte, protože jsem se rozhodla všechno dohnat.
Co se týče budoucnosti tohoto blogu. Začínám pracovat na rádoby recenzích, takže snad to bude všechno ok.

Loučím se.

Spálený krocan aneb jsem spálená!

8. července 2010 v 22:23 | Yuuri ^^
To je pro mě něco, dámy a pánové. Já! se spálila. Jelikož tomu žlutýmu se věčně vyhybám, dnes jsem se opalovala! Celý den že ano. Samozřejmě jsem se namazala padesátkou. Ale! Když mě kamarádka mazala, řekla jsem jí, ať na ten dolejšek u zad kašle /ani nohy jsem si nemazala/ a jak to nedomazala, tak tam zůstaly bíly stopy po jejích prstech a ostatní je spálený! A taky mám krocaní prd*l.
To je skvělé, ne?

Další důležitá věc je... Francie. Nikam se mi nechce, ale odjíždím. Asi za pět hodin nebo kolik. Na to, že tu dřepím a nemám sbaleno celkem pohoda.

Tentokráte se polepším a zkusím i fotit.
Přednastavila jsem akorát jeden článek, který se tu objeví zítra. Tak... sayonara!

Pozor! Hoří škola! Opakuji! Hoří škola! Nehasit! Nehasit! Přikládat!

1. července 2010 v 20:33 | Yuuri ^^
Mazlíček
Ha! Jsou prázdniny!
Já tedy mám prázdky už druhým dnem, jelikož gympl končil o den dřívě, protože nám odpadla akademie.

- Vysvědčení tu zveřejňovat nebudu, připadá mi to moc osobní.

*Dostala neskutečnou škytavku* Kdo-škyt-to-škyt na mě-škyt- kur-škyt-ňa myslí?! Škyyyyt!
Misaki: *začne se smát* Já to nejsem.
Yuuri: Vtipné, vážně.

Jinak plány na prázdniny jsou:

♣ Brigáda
♣ Autoškola (ble)
♣ Advík
♣ Paříž
♣ Volný barák na celý týden
♣ Nějaký ty akce s lidma
♣ Anime (hlavně nově vycházející Kuroshitsuji 2!)
♣ Pracovat na povídkách a blogu
♣ Hodně číst (hlavně povinnou četbu)

To může být asi vše...

Je toho celkem dost, za tenhle týden jsem se nezastavila a to jsem typ člověka, který je nejraději doma.


Kdybych měla shrnout červen:
  • 2.-4. jsem byla v Rakousku s rodiči a mojí kámoškou s jejími rodiči.
  • Pak jsem měla víkend volno. /Alespoň myslím/
  • 16.-18. jsme byli na Mácháči se třídou.
  • 23.-25. jsem byla na srazu kachen (2cv auto). /To byl krásný víkend s mojí Kixí. Nejkrásnější byla spanilá jízda, kde jsme stály na sedáčkách, půlka těla venku z auta a mávaly jsme na lidi kolem. V zástupu jelo tak kolem 50 kachen, nádhera./

A tento týden:
  • S holkama jsme v úterý byly na nákupech /Nesnáším nakupování, ale stejně jsem si koupila tričko... Kupodivu/ a večer jsme šly do kina na Školu Života - kravina.
  • Včera jsme byly koupit šaty a večer jsme šly do Deja vu /bar/, pak na pizzu a poté na Ithaku /diskotéka/. O té vám ještě něco pak řeknu.
  • Dneska jsem měla jít k řece s mojí spolužačkou, ale jelikož už si mě zabrala jiná kámoška, a pak jsem si ještě musela zařídit autoškolu, tak z toho sešlo. Navíc pak pršelo.
  • Takže zítra zřejmě půjdu do té řeky a od šesti mě čeká oslava 18. narozenin mé spolužačky.
  • V sobotu má přijet zase půlka rodiny, super.

Já se nezastavím ani na chvili snad. Ale kupodivu mi to zatím nevadí. Ale jedna spolužačka mi právě odjela někam do kšá, co budu dělat?!

Ještě jsem chtěla říct něco k té Ithace. Fakt jsme se nasmáli! Jsem typ holky, která nesnáší nějaký velký kalby, kde je tvůj hlavní úkol se poblít anebo se s někým vyspat. A moji přátelé jsou podobní.
Takže jsme tam šly asi v jedenáct střízlivý. Tam bylo pusto!! Na dikotéce prostě.
Tak jsme si šly dřepnout dovnitř /Schody u vchodu smrděly blitkama, ale žádný tam nebyly naštěstí./ a čekaly, než někdo příjde. Moje spolužačka tam celou dobu prskala a snažila se hodit botou po jednom klukovi, který jí zlomil srdce a zrovna stál u baru, kde na něj krásně viděla. Asi po půl hodině byl spatřen člověk! Po další půl hodině jsem se tam cítila jako veterán, jelikož tam byly samý malý děti pod můj věk. Akorát pár kluků tam bylo starších. Do dvanácti tam bylo dost málo lidí, začalo se to scházet až později.
Ale nejvtipnější byly ty joky, který jsme vymýšlely. Tři z nás /včetně mě/ nesnášíme hudbu z diskoték. A fakt jsme se pobavili. Jenom jsme kývaly hlavami a dělaly si z toho pr*el.

Taky jsme měly v plánu udělat scénu z Limonádových Joe:
"Dal bych si Kolalokovu limonádu."
"Říkal jste Kolalokovu limonádu, cizinče?!"
"Říkal, pistolníku!"

Ale neměly jsme tolik alkoholu v krvi, abychom se odvážily. Myslím, že bychom spíš prskaly smíchy, než abychom to dokázaly přednést.
Bohužel si všechny hlášky nepamatuji, ještě jedna byla krásná:
*Dívky procházejí kolem jejich gymplu ---- Všechny začnou nadávat*
"Kopněte do tohooo!"
"Do hajzlu s tebou!"
A ke konci kamarádka: "Pozor! Hoří škola! Opakuji! Hoří škola! Nehasit! Nehasit! Přikládat!"
 
 

Reklama