Květen 2011

"Až přijdu domů, půjdu na fejsíček a napíšu si tam: Umřu..."

16. května 2011 v 18:44 | Yuuri ^^ |  Taking photos
by my friend Angee.

Tomu fejsíčku jsem se smála a s tím umíráním souhlasila. Tento týden jsou totiž přípravy na maturitu a my, jakožto třetí ročník, jsme museli jet na cyklistický kurz a ti, kteří záměrně řekli, že nemají kolo nebo že trpí zdravotními problémy, museli na turistický kurz.... Dostala jsem se do turistického a řeknu vám... že bych brala to kolo. Ušli jsme asi 20 kiláčků (myslím, může to být víc, já nechci jen přehánět) a to posledních 5 kiláků bylo asi tak, že moje nohy se pohybovaly už automaticky a můj vyraz vypadal tak trochu... mimo. Ti na cyklisťáku ujeli 34 kiláků, což je dost málo. Tohle jsem jela před měsícem dobrovolně a jediné, co mě bolelo, byl zadek.
No, ale možná bych to mohla brát jako pročistění (zdevastování) svého organismu. Anebo bych si mohla přestat stěžovat a dát sem ty fotky, které jsou asi jako jediné zajímavé. Zase to není nic úžasnýho (ale ta první fotka se mi líbí), ale tak... fotit z mobilu při chůzi, pěkné no. Zbytek máte v celém článku ↓



Matryoshka - other version

13. května 2011 v 19:46 | Yuuri ^^ |  Vocaloid
No, myslím, že to můžu dát mezi vocaloidy, i když je to přezpívaná písnička, kterou sem chci dát. Ze začátku se mi vůbec nelíbila.... asi jako většina mých nejoblíbenějších písniček. Vlastně mě to asi oslovilo jen díky těm pěkným klukům (Povrchní? ...možná trochu). Ale pak když si pustíte i ten originál, tak je to fakt pěkný.
Ale vážně mě ale štve, že nevím, co zpívají ti kluci. Je to trochu upravené a nehorázně mě štve, že to nevím! Proto se naučím japonštinu a bude.

Van, tů, srí, fór!

You should stop jealous. She is just perfect.

13. května 2011 v 18:16 | Yuuri ^^ |  Škráb, škráb, čmár, čmár...
(Překlad: Měli byste přestat žárlit. Ona je prostě perfektní.)
Nebo by se to také dalo nazvat: "Pravá krása nelze zachytit, ale pokus byl" *smích* Moje kresba nedosahuje ani z kraje k mé spolužačce, která je zde nakreslena. Sakra já mám tak hezký spolužačky, to je pech. Možná bych se sebou mohla už něco dělat... *po chvíli* ... kašlu na to.
Důvod, proč jsem ji kreslila, je zcela jednoduchý: narozeniny -> žádné peníze -> nějaký levný dárek -> kresba. Navíc tato slečna je na mě moc high level, abych jí kupovala nějaké dárky. Myslím, že by byla nadšená, kdyby to bylo leda tak od Guess nebo tak. Dobře, možná přeháním, ona spíše není ten typ, který potřebuje být zahrnut dárky (ale od svého přítele si ten bílý Iphone 4 vydupe...). No mam ji ráda i přes všechny její zápory. Když jsem ji požádala, aby mi nakreslila příšerku, abych se mohla od ní inspirovat do svých kreseb, nakreslila mi doma rovnou tři. Sama od sebe... což potěší.


Takže jsem se rozhodla ji nakreslit, protože to je takový dárek, který by měl potěšit kohokoli, pokud bych ho nezvrtala. A to doufám, že to není tak strašné. Řekla bych, že se jí to hodně podobá... akorát jsem jí udělala větší prsa, ale z toho by spíš měla mít radost . Tak tady je, ale trochu mě štve ta kvalita té fotky, tak to omluvte, prosím.


"Já ti nebudu nadávat, já tě vyhodím tím oknem."

10. května 2011 v 20:43 | Yuuri ^^ |  Né, Kami-sama?

Aneb jaké úžasné hlášky má náš profesor na matematiku. Někdy se divím, kde ty hlášky bere. Jestli si je nepíše před hodinou nebo něco takového.
Jako například hlášky: "Vy splníte alespoň polovinu, já vám z toho dvě třetiny škrtnu a je to..."
"Spojte p1 se stopníkem N1 na x, který tam není."
"Ten sešit máš u sebe, ten jsi mi nedodala. A člověk, který nemá sešit, je člověk bez sešitu, že ano."
Vlastně jsem o něm ani nechtěla mluvit, jen jsem šťastná, že mi dal tu jedničku z tý písemky, i když jsem to tam blbě opsala. Tak si alespoň zasloužil pár řádků na mém irelevantním blogu.

Co je tady teď totiž na místě, je chemie. Ta je zajímavější, že? *ironie jako prase*
Celý víkend a pondělí jsem se učila na dnešní písemku z chemie. V pondělí jsem dokonce neposlouchala nic jiného než písničku Paradichlorobenzene. I když z takového jednoduchého vzorečku jsme přešli na kys. tereftalovou.
Jenže potom na mě v té písemce vytasila kyselinu pyrohroznovou, ze které redukcí vznikne kyselina mléčná a Yuurinka si mohla zabalit pět švestek a jít. No... nějak jsem to snad napsala.

Jinak mám celkem hodně toho co říci, ale jsou to jen nepodstatné věci, takže bych řekla, že se svými plky dnes končím. Jsem ráda, že jsem se vypovídala, co se týče chemie, a můžu jít. Nashle.

Darkness knows my name

10. května 2011 v 19:19 | Yuuri ^^ |  Škráb, škráb, čmár, čmár...
Je to celkem vtipné. Už jsem si říkala, že ty moje práce vypadají líp, ale teď se sem chystám šoupnout obrázek, který je přes dva měsíce starý a můj lepší pocit z mých prací je ten tam.
Název v podstatě není můj, inspirovala jsem se anime "Uragiri wa boku no namae wo shitteiru" nebo-li "Zrada zná mé jméno." Kdybych to chtěla říct japonsky s tou tmou, tak místo Uragiri tam bude akorát yami *je pyšná, že ví i tohle*
Co je samozřejmě nejhorší na tom obrázku, je ta příšerka za tím samozřejmě. Prostě jsem nebyla schopná to vystínovat tak, aby to vypadalo k světu. Navíc by to chtělo více zvýraznit tu fialovou a nějak to nechat splynout, ať tam ta slečna není jen tak mimochodem, ale... jsem líná *povzdech*.
Kupodivu se mamce tohle hrozně líbí, protože jsem to dělala v ruce a ne na počítači. Smutné, proč máme vždy tak rozdílné názory?


Fairy Tail

8. května 2011 v 14:44 | Yuuri ^^ |  Anime
Konečně mám chuť napsat nějaké vyjádření k anime, takže tu máme Naruta a Bleach dohromady. Co je ale na anime Fairy Tail pozitivní je to, že tam není žádná Sakura ani Orihime, které by mi lezly na nervy. Vlastně mi tam na nervy neleze vůbec nikdo a to se mi v anime stává hodně málo (třeba v Soul Eateru mi taky nikdo nevadí).

Hodnocení: 10/10

Abych nějak shrnula děj:
Existuje organizace Fairy Tail, do které chodí silní čarodějové a berou si odtamtud mise, za které dostávají peníze. (Samozřejmě to jsou mise hodné kouzelníků.) Příběh se zaměřil hlavně na menší skupinku kouzelníků - Natsu, Happy, Lucy, Erza, Gray a po nějaké době se k nim přidá i Wendy s Carlou - kteří jsou nečekaně vždy středem pozornosti, protože rozsekají, co se dá (a to Fairy Tail nebere zrovna jako plus, protože to pak musí zaplatit). Navíc Natsu s Wendy byli vychováváni draky, kteří ale jednoho dne záhadně zmizeli. Tudíž se do příběhu často plete i snaha o nalezení jejich draků, která byla prozatím marná.
To je vlastně vše. Je to anime dlouhé jako ...ehm. Ale kdybych měla rozpitvávat vše,
co se tam stalo, tak se upíšu k smrti. Ještě k tomu anime stále vychází (právě jsem zkoukla 78 díl), takže bych musela další
věci připisovat.

Přemýšlela jsem, jestli nemám dát Fairy Tail hodnocení 9/10, protože se mi 10 zdá nějak hodně, ale i když jsem se snažila,
jak jsem mohla, tak mě nenapadlo jediné mínus... možná tak ta délka. Ale zase na druhou stranu jsem někdy ráda, že je to tak dlouhé, protože nabažit se toho se mi ještě nějak nepovedlo.

Co beru jako velmi pozitivní na tomto anime je, že Natsu je v podstatě ta nejhlavnější postava, ale není nejsilnější. Ano, vždycky to skončí tak, že svého nepřítele rozseká svojíoohromnou mocí,
ale obvykle by to bez pomoci přátel nezvládl. A ve Fairy Tailu jsou silnější kouzelníci, než je on. A ještě k tomu trpí nevolností při jakémkoli transportu. Trpí jí furt a stále, takže ne že by najednou šlo do tuhýho a on si stoupnul jako by mu nic nebylo. Tudíž to není žádný nepřemožitelný hero.
Lucy patří mezi skupinu holek, které byste přiřadili k Orihime nebo Sakuře, ale Lucy taková vůbec není. Určitě by ji nenapadlo stále volat: "Natssuuu" anebo ho zmlátit za každou věc. Řekla bych, že na dívku která utekla od sametu, je dost silná a schopná, takže klobouk dolů.
Ostatní postavy rozebírat nebudu, protože bych tu byla dlouho, navíc jsem chtěla jen říct, že hlavní postavy konečně nejsou žádný stereotyp.

Nemám ráda anime, která jsou ecchi nebo něco podobného, ale tady mi to nevadilo, jelikož to nebylo přehnané. Ani Natsu ani Gray nejsou nadržený hovada a
perverzní chvilky jsou vtipné a ne trapné.
Dle mého názoru je Fairy Tail dobrý pro lidi, kteří mají rádi Soul Eater, Naruta, Bleach a tyhlety věci. Kdybych měla nějak seřadit tyto čtyři anime, tak bych řekla: SE, FT, Naruto a Bleach.


Moje oblíbená scéna *smích*:


Co to neseš Karkuličko ve svém košíčku?

7. května 2011 v 14:45 | Yuuri ^^ |  Taking photos
Aneb Karkulka je můj tatínek.Ten měl totiž svátek a dostal něco tak krásného jako je tento košíček. Upozorňuji předem, že nejsem žádný fotografický umělec, prostě mě to někdy jen chytne. Navíc je to foceno bráchovým foťákem, který taky není stavěn na umělecké fotky. No nevadí, prostě to tu je a prozatím se mi to celkem i líbí. Ostatní fotky jsou pod perexem ↓


Apple lyrics

6. května 2011 v 22:57 | Yuuri ^^ |  Designy
Konečně se mi povedl design. Už jsem si říkala, jestli ke mně někdy opět přijde ta "designová" nálada. A hele! Dneska na mě zaklepala, mrška jedna. Takže konečně tu mám nějaký normální design, který se mi celkem líbí. Není to takové násilné ani ne přeplácané, ale abych to mohla nazvat útulným, tak to asi těžko. Tedy z mého cítění, nevím, jak to cítí ostatní. Za co se ale musím pochválit je složení barev. To je prostě sakra pěkný!

Celý design byl vlastně inspirován písní Bad Apple (Touhou), která můj život doprovází už hrozně dlouho a stále se drží a to mi věřte-ttebayo, že já u jedné věci moc dlouho nevydržím. Určitě na ni napíšu ještě jeden článek, protože... urch! To jsou prostě úžasná slova, obdivuju ty, kteří dokážou něco takovýho vykváknout. Navíc ten taneček, který se na to tančí, je ještě úžasnější. Snažila jsem se ho naučit - z 5 a kousek minutové písničky jsem se naučila 30 sekund a trvalo mi to tak čtvrt hodiny. Ale věřte mi... nikdy jsem nebyla tak zpocená a udýchaná. Mám pocit, že oni snad ty sekundy i půlí (ano, přeháním). No, dám vám ho sem, ať se pokocháte nějakou dobrou sestavou a dobrými pohyby, kterým něco jako aerobic nesahá ani po kolena.


PS: obrázek designu pod perexem ↓

Touhou - Bad Apple (text, překlad)

6. května 2011 v 22:40 | Yuuri ^^ |  Ostatní

(Počkejte si chvilku, než přejdou ty klávesy)

Text + překlad:
(2 řádky textu a hned na to 2 řádky překladu /Udělala jsem to tak, protože raději sleduji překlad, když mám u toho i originál a nemusím zbytečně jezdit myší)

Nagareteku toki no naka de de mo kedarusa ga hora guruguru mawatte
Watashi kara hanareru kokoro mo mienai wa sou shiranai?
(I když jsem uprostřed tekoucího času, cítím se slabá, podívej, otáčí se dokola a dokola.
Ani nemohu vidět své srdce, které mě opustilo; to jsi nevěděl?)
Jibun kara ugoku koto mo naku toki no sukima ni nagasaretsuzukete
Shiranai wa mawari no koto nado watashi wa watashi sore dake
(Neschopna sama odejít jsem dále smývána trhlinami času.
Neznám své prostředí; jsem, kdo jsem a to je vše.)

Yume miteru? Nani mo mitenai? Kataru mo muda na jibun no kotoba?
Kanashimu nante tsukareru dake yo nani mo kanjizu sugoseba ii no
(Sním? Nic nevidím? Je to snad plýtvání říkat i má vlastní slova?
Jsem už jen unevaná z truchlení; měla bych strávit svůj čas bez citů.)
Tomadou kotoba ataerarete mo jibun no kokoro tada uwa no sora
Moshi watashi kara ugoku no naraba subete kaeru no nara kuro ni suru
(I když jsem dostala slova, jsem v rozpacích, mé vlastní srdce je pryč na obloze.
Jestli odejdu, jestli vše změním, vše změním černě.)

Konna jibun ni mirai wa aru no? Konna sekai ni watashi wa iru no?
Ima setsunai no? Ima kanashii no? Jibun no koto mo wakaranai mama
(Existuje budoucnost pro někoho jako jsem já? Existuji ve světě jako je tento?
Je to teď bolestivé? Smutné snad? Mezitím stále nechápu ani sama sebe.)
Ayumu koto sae tsukareru dake yo hito no koto nado shiri mo shinai wa
Konna watashi mo kawareru no nara moshi kawareru no nara shiro ni naru?
(Jsem unavená už jen z chůze, ani jsem nepoznala další lidi.
Jestli někdo jako já se může změnit, pokud se můžu změnit, budu zase bílá?)

Nagareteku toki no naka de de mo kedarusa ga hora guruguru mawatte
Watashi kara hanareru kokoro mo mienai wa sou shiranai?
(I když jsem uprostřed tekoucího času, cítím se slabá, podívej, otáčí se dokola a dokola.
Ani nemohu vidět své srdce, které mě opustilo; to jsi nevěděl?)
Jibun kara ugoku koto mo naku toki no sukima ni nagasaretsuzukete
Shiranai wa mawari no koto nado watashi wa watashi sore dake?
(Neschopna sama odejít jsem dále smývána trhlinami času.
Neznám své prostředí; jsem, kdo jsem a to je vše?)

Yume miteru? Nani mo mitenai? Kataru mo muda na jibun no kotoba?
Kanashimu nante tsukareru dake yo nani mo kanjizu sugoseba ii no
(Sním? Nic nevidím? Je to snad plýtvání říkat i má vlastní slova?
Jsem už jen unevaná z truchlení; měla bych strávit svůj čas bez citů.)
Tomadou kotoba ataerarete mo jibun no kokoro tada uwa no sora
Moshi watashi kara ugoku no naraba subete kaeru no nara kuro ni suru
(I když jsem dostala slova, jsem v rozpacích, mé vlastní srdce je pryč na obloze.
Jestli odejdu, jestli vše změním, vše změním černě.)

Muda na jikan ni mirai wa aru no? Konna tokoro ni watashi wa iru no?
Watashi no koto o iitai naraba kotoba ni suru no nara "roku de nashi"
(Existuje budoucnost v promarněný čas? Existuji v místě jako je toto?
Jestli bych chtěla mluvit o sobě, jestliže bych se měla slyšet, řekla bych "Jsem zbytečná")
Konna tokoro ni watashi wa iru no? Konna jikan ni watashi wa iru no?
Konna watashi mo kawareru no nara moshi kawareru no nara shiro ni naru?
(Existuji v místě jako je toto? Existuje v tomto čase?
Jestli se někdo jako já může změnit, pokud se změním, budu zase bíla?)

Yume miteru? Nani mo mitenai? Kataru mo muda na jibun no kotoba?
Kanashimu nante tsukareru dake yo nani mo kanjizu sugoseba ii no
(Sním? Nic nevidím? Je to snad plýtvání říkat i má vlastní slova?
Jsem už jen unevaná z truchlení; měla bych strávit svůj čas bez citů.)
Tomadou kotoba ataerarete mo jibun no kokoro tada uwa no sora
Moshi watashi kara ugoku no naraba subete kaeru no nara kuro ni suru
(I když jsem dostala slova, jsem v rozpacích, mé vlastní srdce je pryč na obloze.
Jestli odejdu, jestli vše změním, vše změním černě.)

Ugoku no naraba ugoku no naraba subete kowasu wa subete kowasu wa
Kanashimu naraba kanashimu naraba watashi no kokoro shiroku kawareru?
(Jestli se pohnu, jestli se pohnu, vše zničím, vše zničím.
Jestli budu truchlit, jestli budu truchlit, změní se mé srdce v bílé?)
Anata no koto mo watashi no koto mo subete no koto mo mada shiranai no
Omoi mabuta o aketa no naraba subete kowasu no nara kuro ni nare!!!
(Stále tneznám tebe, sebe... všechno.
Jestli otevřu svá těžká víčka, jestli vše zničím, pak se změň v černou!!!)

Závan sobeckosti

4. května 2011 v 21:43 | Yuuri ^^ |  Ostatním


Tento článek píši jako pouze pozorující člověk svého okolí.
Dle mého názoru by se dala nevěra rozdělit na dvě skupinky a to je nevěra velká a malá (ach, jak originální). Když mi řeknete "byla mu nevěrná", myslím si, že se vyspala s někým jiným a to je podle mě velká nevěra. Ale někdo si pod tím může představit "jen" líbání a takové věci. Takže dejme tomu, že toto je malá nevěra.
I když mi je již 18 let, zatím jsem se nepotkala s někým, do koho bych se zamilovala, takže o svých problémech tu kuňkat zajisté nebudu. Vlastně bych chtěla spíš vylít své domněnky a pocity z incidentu, který se stal zrovna tento týden (Takže mi toto téma padlo přímo do klína.).

Takže začneme s příběhem.
Moje kamarádka Kamila (18 let) se zamilovala do kluka Petra (17 let) z její vesnice, ale ten byl již zadaný. Má 9 měsíční vztah s Klárou, která je kamarádkou Kamily již od dětství. Ano, můžete si říci, že to není tak dlouho, ale na Kláru, které je 15 let bych si troufla říci, že je to úspěch. Kamila neměla v úmyslu Kláře jejího kluka přebrat, ale často spolu chodili ven a bylo vidět, že to Petra ke Kamile táhne. Kamila se obvykle nijak nebránila (samozřejmě nedělali nic velkého, ale snad mě chápete), spíše napomáhala k rozvinutí Petrových citů k ní. Nakonec se stalo, že pod menším vlivem alkoholu Petra se spolu líbali, a i když seděli u ohně s ostatními obyvateli vesnice, tak Petrovi nedělalo problém Kamile sáhnout pod tričko a tak dále. Kamila si to všechno nechala líbit, ale naštěstí to k ničemu víc nedošlo.
Druhý den se ale vše dostalo ke Kláře (jak pak by ne, když to viděla část vesnice). Teprve teď Kamile došlo, co se vlastně stalo. Klára se ptala Petra, jestli je to pravda, ale ten jí řekl, že si to nepamatuje, načež jí stejně odpověděla i Kamila, protože nevěděla, co na to říci (hlavně byla naštvaná, že všechnu zodpovědnost Petr hodil na ni). Ale pod tíhou jejího svědomí se rozhodla vše Kláře říct. Obě si promluvily a usmířily se. Poslední problém je Petr, který pak nechtěl ani s jednou mluvit, neodepisoval, schovával se... Nakonec ho dneska Kamila chytila a bylo jí řečeno, že všechno udělal pouze z vlivu alkoholu. Takže poslední, co zbývá je, aby Petr šel za Klárou, omluvil se a ona mu údajně hodlá i odpustit. Konec.


Jak jistě čtete, není to nic velkého, ale Kamile to přivedlo mnoho slz, jelikož ona reaguje na vše velmi citlivě.
Abych ale byla upřímná, tak jí ty slzy naprosto patří, protože to byla z části její vina. Často jsem totiž v ní viděla závan sobectví a rivality, kterou viděla v Kláře. Brala ji jako rivalku a sama si to moc dobře uvědomovala. Dělala na Petra oči, chovala se až moc mile... vše, co dělají holky, když chtějí nějakého kluka.
(Právě teď mě napadá, že je to vlastně normální věc. Je zamilovaná? Je, tak jakýpak copak. Ano, také by se dalo se na to kouknout z této strany, ale dle mého názoru je tady mnohem přednější 9 měsíční vztah kamarádky. Když už kamarádka s někým chodí, tak by snad mělo být jasné, že její kluk je tabu.)
Řekla bych, že je to stále chování zvířete. Každá samička je ráda, když je pro samce atraktivní a je ještě lepší, že je přitažlivá, i když samec má jinou. Zvedá to sebevědomí, dělá pocit povýšenosti. A v tuto chvíli je to naprosto sobecký čin (neberu to nějak moc dramaticky?). Ale až potom si člověk uvědomí následky... Já jsem jí říkala vše, co si myslím. Já jí varovala...(Jsem babička z pohádky, húúú)
Co mě ale také dokáže vytočit, jsou cavyky, které se poté dějí. Kamila brečí ve škole, celý den má jen smutný výraz, na sobě černé oblečení (to mohla být náhoda, ale pochybuji)... Naprosto dětinské upoutávání pozornosti na svou maličkost, které se právě povedlo udělat něco špatného. Nejsměšnější však byla rozmluva Kamily s Lucií, která má za sebou dost vztahů, dramat a zkušeností. Tedy podle její sebevědomé mluvy to asi tak bude. Kamila jí řekla svůj příběh a dodala, že chce vše Kláře říct. Lucka na to reagovala stylem "To je zvláštní, řeší to obě holky, ale kluk ne." S touto větou jsem naprosto souhlasila, protože podle mého názoru měl naprosto všechno vyřešit Petr a ne Kamila s Klárou. "Vždycky ale za to může jenom kluk, ale odnese to ta holka." Povídala dál. Na to jsem ale odpověděla: "Já si ale nemyslím. Když to Kamila Kláře řekne, tak bude ten špatnej Petr." Lucie se ke mně více naklonila a gestem, který připomínal učitelské vysvětlování, řekla: "Právě že ne. Vždycky je kluk ten svatej. Já bych raději zatloukala, Kami. Ale jestli seš rozhodnutá... máš zlatýho bludišťáka za odvahu." Kamila se jen smutně usmála: "Snad to bude dobrý. Kluci z vesnice mi ale říkali, že jestli Petr nebude s Klárou, tak se vesnice rozdělí na holky, které budou na straně Kláry a na kluky. Já nechci rozdělit celou vesnici! A navíc si o nás celá vesnice už šušká." Vážně jsem nechápala, proč by se něco takového mělo dít. A že by si o nich vesnice šuškala? To asi těžko. Možná si o tom povídají ti puberťáci, ale dospělí asi nic takového nemají za sebou nebo co? Tohle byla pro mě celkem novinka, takže jsem na Kamilu jen nechápavě koukala. Hned na to zareagovala Lucka: "Prosim tě. Já jsem nejsledovanější holka z města. Všechny holky tady ve třídě na mě koukají přes prsty a taky žiju!" Já: "Takže já jsem asi chlap?" Lucka: "Tak když se rozhlídneš. Tebe, Kamilu a Janču nemyslím." V jejím tónu hlasu jsem cítila opět potěšení z toho, že je dotyčná ve středu pozornosti. Je jim evidentně úplně jedno, že to není nic k pyšnění se, hlavně že ona je středem města a ona rozdělí vesnici. Neřekla bych, že si to Kamila užívá oproti Lucce, ale přesto jsem cítila v tu chvíli velmi negativní pocit v srdci k nim. Jak bych ten pocit nazvala? Aha, už vím - odpor.
Ale naštěstí jsem člověk, který to dokáže brát i z jiného pohledu: každý je obvykle rád ve středu pozornosti. Je to prostě a jednoduše lidská vlastnost, která prostě nezmizí. Navíc jí trpím také, i když nikdy bych neřekla ani se nechovala nějak takhle. Ale je možné, že se na to dívám prostě špatně. Možná je dramatičnost a zveličování taky důležité v životě. I když jsem tedy ještě nepochopila k čemu. Možná jsem až moc velký suchar...
Nakonec jsem ale měla pravdu já. Kamila se s Klárou usmířila a obě se domluvily na Petra, že ho někde odchytí. Nakonec ho odchytila pouze Kamila a stále ještě nevím, jak to tedy dopadne. Jediné, co si troufám říct je, že Petr si nezaslouží ani jednu z nich, protože on zavinil, co se stalo, ale neřešil to, pouze se schovával jako největší zbabělec.

Tím bych asi mohla skončit se svojí úvahou. Někteří se mnou nemusíte souhlasit. Také mě mrzí, že jsem vám neřekla vše, protože by ten článek byl příliš dlouhý, už tak je obsáhlý až až...

Pain of only a thing

2. května 2011 v 20:53 | Yuuri ^^ |  Škráb, škráb, čmár, čmár...
Poslední dobou se nějak rozkresluji, čím to bude?

Tento obrázek mi trval cca 11 hodin. V deset ráno jsem si k tomu sedla, v devět večer skončila a dneska dodělala zbytek. Takže s přestávkami na jídlo a odvozem mého bratra na narozeninovou oslavu cca 11 hodin.
Ale... tentokrát nastává naprostý zlom. Ten obrázek se mi fakt líbí!! *hvězdičky v očích* Ta pusa holky a vlasy kluka... To se mi povedlo

"I have feelings too!!"
" Oh, really? Just look at yourself. See? You're only a thing. How could you feel some pain? "

Ooo... úplně na to vidím ten příběh!
Teď ale když na to koukám, tak vážně nemám ráda svůj styl kreslení. Je to takové... uhlazené, vyumělkované... Nudné? Ne, ten obrázek se mi líbí, basta!


Princezna má draka, já mám pampelišky

2. května 2011 v 20:09 | Yuuri ^^ |  Né, Kami-sama?
...Aneb potřebuji prince, který by je všechny posekal!
Snad ani nemusím vysvětlovat, že to alergie mě donutila říct něco takového. Já mám jinak ty žlutý mrchy ráda. Samozřejmě pampelišky nejsou to jediné, na co jsem alergická - dále to je bříza, žito, trávy, kočky, jablka, třešně, višně, mrkve... Už si ani nevzpomenu, ale myslím, že je to všechno. Dostávám každý týden injekce (po nějaké době každých 14 dní, každý měsíc a pak zase každý týden atd. atd.), abych byla více odolná proti žitu a trávám, které zatím ještě nekvetou... mňam, těším se na ně.
Možná si myslíte, že to přeháním, ale když se v neděli po zábavě (ze který jste přijeli pozdě v noci a pak ještě seděli na počítači) vzbudíte v šest ráno s tím, že nějak vám něco nefachá a pak zjistíte, že se nemůžete nadechnout, tak je to fakt celkem sranda. Naštěstí se mi to v krku po zakašlání trochu uvolnilo, takže jsem nakonec dělala jen "chíííp, chííp" při dýchání a po chvilce, co jsem nekašlala to sípání trochu zmutovalo na "chrrrrrcccíp". Ale zakašlu a je to zase klidné "chííp". Fajn.
Hlavně ale, že žiju! To je to podstatné, no ne?
Když jsem pak byla opět na alergii, tak mi řekla, že je to divné, že jsem to nemohla mít z alergie. Aha, takže můj krk si řekl, že si oteče jen tak z nudy... No, to řešit nebudu.


Guess which is blood and which a poison...

~~~~~~~~~~~~~~~~~
Můj drahý otec se vrátil z Norska s ohromnou krabicí ryb. Jsem zvědavá, co s tím budeme dělat, málem jsme to nenacpali do mrazáku a to táta ještě předtím rozdal ryby celé naší rodině a jedněm známým. Plus k tomu přitáhl 11 skleniček tresčích jater. To zase nebudeme muset nic kupovat celý měsíc, protože máme o jídlo postaráno. Budu zdravá jak japonec, super... *trocha ironie?*
Ale zase jsem se něco dozvěděla. Třeba jací jsou rackové mrchy, jak to vypadá za polárním kruhem a jaktože se taťkovi podařilo utopit foťák.
Taky nám s bráchou taťka přivezl velmi originální norský dárek.

Překvapení!
(Samozřejmě jsem za to byla ráda. Mám ráda Kinder vajíčka. Ale můj drahý papínek sám přiznal, že nic jiného se přivést nedalo, možná tak kanistr od benzínu nebo tak něco. Ale bacha, made in china jsem tam nenašla napsáno!)

No, nejsem žádná fotografka, jak si ráčíte všimnout. Ale napadlo mě to, tak jsem to zrealizovala. Enter!

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Jako v každém článku se zmiňuji o škole, tento nebude výjimka. Ale tentokrát nepřináším žádné stěžování si, ale spíš vtipnou historku... historky:

Prof. dějepisu: "A jaké byly v USA politické strany?"
Spolužák: "No... liberálové..."
Prof. dějepisu: "Ne, ti tam vůbec nebyli."
Spolužák: "Aha, tak republikáni... demokrati.... a ti.... liberálové...."
Prof. dějepisu: "Říkal jsem, že tam liberálové vůbec nebyli. Ale jinak fajn, která z těch stran byla silnější?"
Spolužák: "E... no... liberálové..."
Prof. dějepisu: "Pro boha!!!!"

A o češtinu před naši lavici s mojí spolužačkou profesor postavil vycpaného datla, který měl údajně v sobě nějaké roztoče, skvělé. Ale o to nejde. Chtěl po nás, abychom si představili nějaké zvíře (např. slona) a popsali ho s vlastnostmi, jaký má ten datel (tedy např.: Slon je velmi nápadný svým červeným čepečkem na hlavě, má velká chodila s drápky, kterými se drží na kmenech...). Ale ten samý spolužák z dějepisu to špatně pochopil a napsal to takhle:

"Každé ráno a večer jdu vyvenčit datla. Když jsme na volném a velkém místě, nechám datla proběhnout. Až datel vykoná potřebu, zavolám ho a on přiběhne a jdeme domu..."



Myslím, že tímto můžu zakončit tento článek *smích*