Duben 2011

Anxious

29. dubna 2011 v 21:28 | Yuuri ^^ |  Škráb, škráb, čmár, čmár...
Jednoho krásného dne jsem se rozhodla si vzít do ruky tempery s vodovkami. Někdy si říkám, proč mě takové šílenosti vůbec napadají. Ale každý musí začít u koštěte, že? Řekla bych, že bylo celkem zajímavé pracovat s temperami, jelikož jsem je již tvrdé nemohla vymáčknout a když jsem se rozhodla je ustřihnout v půli, jejich obsah jaksi nedržel pohromadě (spíše se drolil). Když jsem si vzala do ruky štětce (kterých mám... požehnaně), všechny jsem je na špici měla zahnuté, protože jsem je inteligentně těma štětinkami položila směrem k zemi a tím se ohnuly. Měla bych se už přesvědčit, jestli mi v té hlavě něco zůstalo...


Ale tak teď zpátky k mému... *hledá správné slovo* ... výtvoru *vzdala to*. Nazvala jsem ho Anxious. Vážně nemám tušení, proč všechno musím pojmenovávat anglicky, je to už trochu ohrané a trapné. Ale na mně to stále zanechává pocit dramatičnosti, tak to tak nechám. Anxious je anglicky v překladu "úzkostlivý", "horlivě usilující" či "ustaraný". Samozřejmě jsem to přeložila těm hlavinkám, které jsou líné jako já se kouknout do slovníku.

Zde je obraz ve vší své ohyzdnosti.
Proč vlastně spojuji dva obrázky dohromady? Protože mi to pak nepřipadá tak hnusný. Disgusting. A navíc to mnohem více zaujme, řekla bych.
Důvod mé taktiky je zřejmý - potřebovala jsem si vyčistit hlavu a uvolnit ruku (i když to tak stále nevypadá, že bych tu ruku měla uvolněnou). Líbí se mi ten nápad natisknutých bílých kytiček nahoře v rohu (tiskátko - víčko od klovatiny, kterou jsem našla náhodou v krabici. Udělej to tím, co dům dá.). Možná to někdy použiji znova, až mě zase chytne rádoby umělecká nálada.


Abych byla upřímná, tak vůbec nevím, co si o tom výtvoru myslet. Mně osobně se nelíbí, ale celkem by mě zajímal názor těch ostatních, proto ho zveřejňuji. That's all.

Host do domu -Jiří Wolker

21. dubna 2011 v 20:09 | Yuuri ^^ |  Knihám

Ilustrátor: Hedvika Vilgusová
Rok vydání: 1997
Nakladatelství: Nakladatelství Primus

Styl: Ich i er forma
Jazyk: spisovný

Žánr: lyrické básně
Téma: věci každodenního života, pohled na svět skrze lásku k lidem
Funkce: estetická, výchovná

Místo: Praha, Prostějov
Čas: není daný, zařadila bych to do období, kdy Wolker žil - 20. stol.

Hl. postavy: autor píše o spoustě obyčejných, normálních věcech (např. poštovní schránka)


Obsah:
Sbírka se dělí na tři části:
1. Chlapec - Chlapec se pomalu stává mužem. Wolker rozebírá jeho pohled na svět, vzpomínky na domov a milostnou tématiku.
2. Ukřižované srdce - Ztráta víry a ideálů. Všímá si hlavně bídy a utrpení. Motiv vojáka, vězně a nemoci.
3. Host do domu - Podobný první části, ale postrádá dětskou stylizaci. Popisuje lásku k životu, vyrovnanost a otázku života a smrti.

Tyto tři části se dělí na několik básní. Např.:
Poštovní schránka - Poetizace a lyrizace prosté věci jako je poštovní schránka. Jako ve všech jeho básních je zde použita hlavně personifikace, metafory a různá přirovnání. Poštovní schránce se i velmi podobají básně Dláždění, Kamna, Okno atd., které jsou psány na stejný způsob.
Pokora - Krátká báseň o pokoře, chlapecké nevinnosti.
Věci - Láska k životu a obyčejným věcem, personifikace -> dialog s věcmi
Žebráci - Autor se snaží najít starého žebráka, kterému v době studií nechtěl pomoci, protože v něm vidí samotného Boha.
Žně - Období žní, kde autor popisuje krásu přírody a vznešenost lidské práce.
Svatý kopeček - Svatý kopeček byl místo, kde žili autorovi prarodiče. Je to rozsáhlejší báseň než předešlé. Autor vzpomíná na své dětství u babičky a potkává se starými přáteli, se kterými jde na tancovačku. Autora opouští idylické pojetí světa, snaží se vytvořit spravedlivý svět.

Hodnocení:
Abych byla upřímná, tak jsem čekala od Jiřího Wolkera mnohem více. Je pravda, že jsem byla velmi spokojena s metaforami a lyrizací básní, ale díky prostému, volnému verši se mi celý dojem na jeho dílo zdálo obyčejné a nezajímavé. Myslím, že by bylo lepší, kdyby mi (jako laikovi) někdo jeho díla recitoval správně melodicky i rytmicky, protože jsem s tím měla celkem problémy.
Co ale musím pochválit, jsou různé metafory a personifikace. Velmi se mi líbil úryvek z básně Pokora:
"Chlapečku bosý,
nebe dlaň o tebe opřelo si
kapičkou rosy,
aby nespadlo."
Až mě to přinutilo se nad tím usmát při té představě. Samozřejmě v jeho díle byly i další velmi krásné úryvky, a že by jich nebylo málo.
Taky jsem byla potěšena jednou básní (Věci), protože jsem typ člověka, která si ráda povídá se svými věcmi a dává jim jména. Takže si říkám, že by mi Wolker jistě dobře rozuměl. Zde je kráská báseň Věci:
Miluji věci, mlčenlivé soudruhy,
protože všichni nakládají s nimi,
jako by nežily,
a ony zatím žijí a dívají se na nás
jak věrni psi pohledy soustředěnými
a trpí,
že žádný člověk k nim nepromluví.
Ostýchají se první dát do řeči,
mlčí, čekají, mlčí
a přeci
tolik by chtěly trochu si porozprávět!

Proto milují věci
a také milují celý svět.
Dále mě i zaujalo využití tempa hudby, která tím pádem vyvolává různé pocity (allegro agitato - děti a lesy hrají si na vojáky a krvácejí zelenými ranami apod.).
Básnická sbírka Host do domu se mi tedy líbila pouze díky velmi zvláštním metaforám a personifikacím, které - podle mě - vše zachraňovaly.


Smile more

19. dubna 2011 v 19:08 | Yuuri ^^ |  Škráb, škráb, čmár, čmár...
Tak jsem tu zas (tak to byl trapný začátek). Asi bych se neměla omlouvat za to, že tu nejsem, protože za prvé sem nikdo nechodí, za druhé každý hned odejde, když uvidí ten design, a za třetí jsem prostě lemra.

Za tu dobu, co jsem sem přidávala jen pár irelevantních článků, se mi moje kreslící schopnosti tochu zlepšily.

A jistě to nebude tím, že chodím kreslit na uměleckou mezi malé děti, kde si mě paní učitelky pletou jako mladou maminku (hnus). Tak tohle byla lehká ironie, i když to nebylo poznat. Vážně jsem se tam něco málo naučila, hlavně kvůli tomu, že jsem tam prostě MUSELA dělat i to, co mě nebaví. Teď máme i novou učitelku, která mi dneska rozkopala moje kreslící sebevědomí, takže to bude snad jenom lepší, protože vážně už potřebuju někoho, kdo mě povede k lepším výsledkům.
Bohužel nemůžu ukázat své práce z té školy, jelikož je mám tam a nemůžu si je vyfotit (nebo je mi to spíše blbý).

K obrázku raději žádný komentář dávat nechci. Obrázek ce mi celkem líbí až na tu postiženou ruku samozřejmě. Ale stále to není moc reálné, což mě štve. Asi se vážně bojím té tužky...

Zapomněla jsem vlastně ještě ukázat jeden obrázek, který je ale asi už měsíc starý. Nějak jsem neměla tendenci ho sem dávat (asi jako většinu obrázků). Očekávala jsem od toho více (asi jako u většiny obrázků), myslela jsem, že to pozadí zvládnu lépe. Navíc ten mikrofon je naprosto na facku a ty šaty jsou úplně... nereálné. Né, že by taková panenka měla být reálná, ale někde bych se té pravděpodobnosti měla držet více.
Snad se mi někdy v budoucnu podaří ukořistit všechny věci, které jsem načmárala ve škole...