Srpen 2010

The storm inside of her

31. srpna 2010 v 18:10 | Yuuri ^^ |  Škráb, škráb, čmár, čmár...
Yuuri: *padne na stůl, totálně oddělaná*
Misaki: Ááááá, Yuuri! *klepe s ní, aby se probrala*
Yuuri: Gehe... *vyjde z jejích úst a následuje pramínek slin*
Karin: Žádný "gehe"! Vstávej a předveď svůj výtvor! *kopne do ní, ale Yuuri reaguje jen jako hadrová panenka* Je to tvůj druhý výtvor v tabletu, kterej jsi zveřejnila, tak dělej!
Sayu: Nebuď tak zlá! Vždyť... Veverka!! /Misaki, Karin: *tik v oku* veverka? Já jí fakt nechápu.../ ... se snažila dlouho, vždycky jí z toho bolí hlava, tak jí dopřej oddych. Misaki! Řekni to za Yuuri-chan ^^

Misaki: Hm... No dobře. Takže! Tohle je tedy článek na téma bouřka, Yuuri se s tím moc nepatlala, měla to za dvě hodiny hotový, ale nervy měla, trochu jsem se bál, že mi ublíží -.-" Jinak nic není zkopírované, všechno dělala sama. Neptejte se jí jak, sama neví. Prostě brala různé štětce a nějak to tam naplácala *zazubí se*
Karin: Ještě jsi něco zapomněl. Je to... začátečnický, nic novýho ani zajímavýho. Takovej malej... hnus *odfrkne si*
Sayu: Kawai soni T_T
Takže zde to je:
The storm inside of her

Yamato Nadeshiko Shichi Henge

31. srpna 2010 v 15:34 | Yuuri ^^ |  Anime
Aneb děsně těžký název.

Hodnocení: 9 z 10

YNSH je moje nejoblíbenější anime. Nejen že je takové spíše romantické, ale není to přeslazené ani dramatické, je to prostě komedie, která padne přímo na mě.

~ "Něco tam je!!"
~ "Počkej, Yuki! On je to asi člověk..."
To je první díl anime, při kterém se můj výbuch smíchu roznášel po celém baráku.

Toto anime je jedno z mála, ke kterému se můžu vrátit a zkouknout ho znova. Ale myslím si, že takový typ příběhu nemůže sednout každému. Tohle anime využívá ironii, parodii a černý humor. Člověk si toho ze začátku možná ani nevšimne a řekne si: "KRAVINA" ... ale později zjistíte, že celé anime je vlastně nadsázka a je tak postavené schválně. Jestli si myslíte, že z toho vyjde něco inteligentního, vážně se mýlíte. U tadytoho anime se NEMŮŽE přemýšlet. To byste totiž skončili už u prvních 5 minut.
Tato nadsázka na mě perfektně sedla. Dokonce jsem i překousla ječení těch holek. Musím se i přiznat, že jsem se i několikrát zasmála nad těmi fanynkami, i když mi tam lezly na nervy nejvíce. Je to prostě ironie, která ukazuje, jak lidi
dokáží být tupí. A já takový věci zbožňuju, protože holčičí chování fakt nesnáším. Proto mám z nich nejraději Sunako, protože je prostě svá a hlavně se s ní člověk pobaví.
Všechny postavy jsou naprosto rozdílné, což je další plus, které tomu dávám. Tady se perfektně ukazuje, že někdo je takový a takovým zůstane.
Člověk si až řekne, jak ohrané to téma je: "Holka přijde mezi krásný kluky a oni ji musí změnit v dámu, jeden se do ní zamiluje a..." Houby. V podstatě je to velmi originální v podání Shinichiho Watanabe (tvůrce). Nikoho by asi nenapadlo, že ta holka bude "královna podsvětí" a bude říkat krásným klukům "zářivé kreatury". Taky by nikdo nečekal, že v druhým díle na něj vybafne figurína jménem Hiroshi a začne na ně mluvit. Byla jsem vážně
vyplesklá hlavně z tohoto nápadu, jak spojit humor se Sunako.
A konec mě taky nezklamal. /Sayu: No... on tam skoro žádný nebyl, Yuuri -.-"/

Proč jsem tomu tedy nedala hodnocení 10 z 10? Protože čím víc jsem viděla anime, tím víc vidím chyb. Dřív mě to ani tolik netrkalo, ale z grafické části jim celkem často ujížděla anatomie postav (hlavně hlavy).

Okane ga nai

28. srpna 2010 v 13:07 | Yuuri ^^ |  Yaoi
Takže máme tu další mé vyjádření k ... yaoi anime. Jakožto vysoký kritik každého anime, nešetřím ani ta s yaoi námětem.


Hodnocení: 2 z 10
Tentokrát jsem si do drápků vzala slavné anime Okane ga nai. Nedivím se, že jim prachy došly po takové spoušti.

Člověk dřepí, nadšeně mrká na počítač, a čeká, co bude. Objeví se ooobrovský chlap s malýma očima a ruku mu podává malý chlapeček s vééélýma očima. Nějak mi nevadilo spojení velkého a malého (třeba Boku no Pico), ale jakmile Ayase začal mluvit, běžela jsem na záchod. Poslední kapka byla, kdy si Ayase představoval, že by chtěl, aby byl Kanou jeho tatínek a jeho spolupraconík jeho maminka. Bylo mi fakt zle. Tahle nevinnost mi akorát zvedá žaludek.
Nejlepší bylo, když Kanou Ayaseho znásilnil a po té, co chudák uke ležel v posteli plný modřin, vyšlo Kanouovi z mozku: "Já mu ale přece nechtěl ublížit!" To jsme si všimli, jaký jsi dobrák teda.
Na důkaz jeho velké lásky z něj pak udělá děvku - za každou noc se mnou ti dám 50 000 jenů, tak se vykoupíš. Ránu do hlavy!

Co se týče grafiky, tak kreslené je to pěkně, ale taky žádná originalita a je to udělané tím trochu starším typem. Takže semeovský typ se mi vážně nelíbil.

Četla jsem několik recenzí na tohle anime. A všechna ho vřele doporučovala. K tomu se vyjadřuji tak, že buď ty holky zbožňují přihlouplý, roztomilý chlapečky, kteří jsou ve skutečnosti již plnoletí, a přitahují je tvrďáci s velkým nosem. Nebo jednoduše to anime milují jen proto, že jde o yaoi. Přikláním se k druhé variantě.
Okane ga nai mě nijak nenadchlo, neuspokojilo ani nepřekvapilo.

Yaoi JE porno!

27. srpna 2010 v 23:14 | Yuuri ^^ |  Yaoi
Milí drazí. Téměř všechny yaoi fanynky /Snad jen na jednu, kterou bych vážně chtěla poznat. / tvrdí, že yaoi není porno. Takže podle nich oblézání kluků, vzájemné si kouření penisu, tvrdý sex až uke pláče není porno. Yaoi obsahuje sex, sex, a tvrdý sex! Když se na to koukáte a máte z toho potěšení /Nemyslím zase takové, vy úchyláci! *chechtá se* /, tak to prostě porno je, ať si říkáte, co chcete. Pokud se v příběhu neobjeví sex, hned je to přesunuto do shonen-ai = nuda /Sayu: Ale ne zase taková, abychom to odsoudili, že? ^^/.
Yaoi má jen trochu přísnější pravidla:
  • Bez hezkých kluků to prostě nemůže být yaoi
  • Nemůžou si být rovni, je prostě uke a seme
  • Musí tam být nějaká zápletka /Je jedno, že třeba jen půlminutová/

Možná si ještě na nějaká pravidla vzpomenu. Ono je jich podle mě víc (Sayu: Jako například, že uke musí vždycky plakat), ale podle mě jsou vyjímky, takže se budeme držet těchto tří pravidel. Ono to třetí pravidlo taky není pevné.

Stars

27. srpna 2010 v 23:10 | Yuuri ^^ |  Designy
Tak tohle se mi značně nepovedlo, myslím, že tento design tu nezůstane dlouho, ale potřebovala jsem sem přidat další rubriku, takže jsem změnil i deisgn.

Stars design

Když se Yuuri vyjadřuje k....

27. srpna 2010 v 22:26 | Yuuri ^^
Yuuri
Upozorňuji, že toto nejsou recenze, ale pouze má vyjádření. Tudíž doporučuji si to přečíst poté, co si příběh přečtete nebo ho uvidíte.

...
Když se Yuuri vyjadřuje k...

Knihám   ~  Anime ~ Mangám ~ Yaoi  ~  Ostatním


Nevermind

25. srpna 2010 v 22:21 | Yuuri ^^ |  Škráb, škráb, čmár, čmár...
Muhá. Takže to je můj první dokončený výtvor pomocí tabletu. Skončila jsem a mám dost. Je to... obyčejný, nezajímavý a ohraný, ale tak... Berte to s rezervou.
Btw. kdyby byl někdo natvrdlejší, jsou to oba kluci.

Nevermind

Bezcenná...

22. srpna 2010 v 21:25 | Yuuri ^^
Forgive me I hate you

Mé oči hledají každý vroubek v rozpálené vodě,
na hladině se houpou lístky mocné jak lodě.
Má bezcenná přítomnost harmonii ruší.
Tak pojďte sem a zastřelte mě kuší!
Nechte mé tělo rozpadnout a stát se duhou.
Bezcenná… nemohouc se stát ani sluhou.
Tak zbytečná jako krásná panenka, kterou nosíváš.
Nenávidím ty šaty, do kterých mě odíváš.
Tak odporná jako slova vycházející ti z očí.
Hloupá jako neplavec, který do vody skočí.
Prázdné oči se nikdy nebudou smát.
Zlobivé dítě se nebude kát.
Tak hoďte mě někdo do temného sklepení.
Mučte mě… řekněte, že se vše změní.
Vtlačte do mých žil teplý med,
Zavažte oči, ať nevidím svět.
Rozřežte mi hrudník a ochutnejte mé tělo.
Nepřemýšlejte, u mě se vše smělo.
Míchejte smrt s mojí duší,
Znásilňujte mě, dokud mi srdce buší.
Hlaďte mé srdce bijící
A lijte na něj vosk vařící.
Zaryjte do něj své nehty jen,
ono vydá jen tichý sten.
Jsem chabá jako zvadlá kytka mezi záhonky.
Vytrhněte mi plíce a nafoukněte jak balónky.
Nechovejte se, jak se sluší,
Ať mi stéká ta krev z uší.
Přitáhněte mě více ke žhavým uhlíkům.
Smějte se a šeptejte moji bolest slavíkům.
Řekněte mi, že mě budete milovat
a v zápětí nechce má střeva roztrhat.
Pověste si mě a píchavými dráty oviňte znova,
ryjte do mě stříbrnými jehlami svá odporná slova.
Vytrhněte mi oči a nahraďte je jinými s hezčí duhovkou.
Dejte mi delší řasy, abych se mohla rovnat s malůvkou.
Rozřežte mi hrdlo a sypte do něj mořskou sůl.
Vemte mé chabé tělo a napíchněte ho na kůl.
Roztrhejte má žebra a vylízejte mi mojí hruď
Politje ji vínem, ať si nezkazíte chuť.
Jediné, co po vás já budu chtít
je abyste mě nechali žít.
Protože radost mi jedině může dát,
Pohled na vás, když se mi zase budete smát…

Tell me what is the fear for you

20. srpna 2010 v 17:18 | Yuuri ^^
the falling

Strach...

... zkouška se blíží
... ruka ke hladině vzhlíží
... blesk hlasitě praští
... čelo lásky se svraští
... z rohu toužebné pozorování
... k nesnesitelnosti přivázání
... konec toho, co bylo
... ztráta něčeho, co žilo
... pět vteřin a konec
... srdce buší jak zvonec
... kroky, pak hrobové ticho zaznělo
... bolí celé tělo
... najde tě člověk cizí
... osoba před tebou zmizí
... zoufale volat bez odpovědi
... neulevit si po zpovědi
... být jen sám
...mít osud dán
... vidět rudou krev
... dotknout se střev
... nemít další šanci
... stát se pouze jen psanci
... zůstat na dešti, který nepohladí
... otec svou dceru nechutně svádí
Tohle je strach, za který se nemusí stydět.

                   Klidně připište svůj rým, co pro vás ještě znamená strach...

Stephen King - Osvícení

7. srpna 2010 v 22:34 | Yuuri ^^ |  Knihám
Upozornění: Tohle není recenze. Doporučuji si článek přečíst, až budete mít tuto knihu přečtenou.
Hodnocení Yuuri: 6 z 10



*Kouká do knížky a nadšeně čte*
... Hotel Overlook.
"A sakra" *rozhlídne se, jelikož sedí v hotelu (ale ve Francii)*
... Pokoj 217
*běží se kouknout, ale dveře ukazují 110* "Huf..."
... Něco vypadající jako rozteklý mozek a krev na stěně.
"Yuuri, jděte spát!" *vešla do dveří maminka *
...
*Yuuri leží v posteli a zírá vytřeštěnýma očima do zrcadla* Uklidni se, Yuuri. Není tu nic, co by ti mohlo ublížit. *Její oči se zase uklidní a jen tak ospale kouká před sebe* Nemyslím... *vytřeští zase oči* Ale notak, Yuuri. Nebuď pitomá, na takový dětinský řeči skočíš? *Zase se uklidní* jsem osvícený, my vidíme věci, které ostatní ne *začíná se potit* To bude dlouhá noc...

°ooooooooooo°

*Kouká do knížky a nadšeně čte*
...Lvi nebyli na svém místě. /Třeba už je svrběly nohy, jak furt museli stát na jednom místě, dejte jim trochu svobody/
... Všechna zvířata se přibližovala k Jackovi /Pojďte, pane. Budeme si hrát./
Nic tu není. NIC! /Jenom Yuuri za zvířátky... Durarara!/

°ooooooooooo°

*Kouká do knížky a nadšeně čte*
Promiň Danny. Moc se omlouvám, já nechtěl /A proto jsi mu zlomil ruku/

°ooooooooooo°


*Kouká do knížky a nadšeně čte*
Rozlité pivo... Prasknutí kosti /Jo, jasně, chápu. Vysvětlujete mi to asi už po desátý. Nejsem zase tak natvrdlá!/
°ooooooooooo°


*Kouká do knížky a nadšeně čte*
... Ucítil nejen vůni dezinfekčního prostředku, ale i .. mýdlo?! /A safra... mýdlo v koupelně, to je věc! Bacha na to!/
... Náhle se za ním ozvalo kovové zachrastění... /Mamííí...Teď tam zase půjdeš ty blbečku a sežere tě příšera!/
... Závěs, který předtím odtáhl, byl zatažený... /A je za ním Lady Pikachu, ne?/

°ooooooooooo°

Když letěli (při výbuchu) vzduchem, proletěla Hallorannovi hlavou zmatená myšlenka. (takhle se musí cítit superman) /*Yuuri totální výbuch smíchu*/

°ooooooooooo°

No, konec mých trapných připomínek.
King je velmi dobrý spisovatel, to ví každý. Ale taky je velmi dobrý v omílání věcí dokola. Stále jsem četla o hrozné tragédii, kdy Jack přizabil svého syna a kdy hrozně pil. Tuto věc dokáže roztáhnout na 200 stran tím způsobem, že si toho téměř nevšimnete. Když ale čtete už po desáté tu samou věc, trkne vás to. Osvícení je první kniha od Kinga, kterou jsem četla, takže nemám právo vám tu vykládat, jaký je jeho styl psaní.
Líbilo se mi, jak využíval různých hlášek (Vini, vidi, vici) nebo přirovnával věci k něčemu, co vážně existuje. Je to reálná kniha, která mi díky tomu nabírá na vážnosti, že se tohle vážně může stát.
Dále musím pochválit využívání kurzívy, odstavců a závorek. Je těžké vyjádřit své myšlenky a záseky na papír, on ale dokázal přesně napsat, jak probíhají myšlenkové pochody v hlavách postav.
Ale! Kniha je psána er formou. Když se zabýval pocity jedné z postav, často to psal, jako by to o sobě vyprávěly ony. Např.: "Její nehty nebyly přemrštěně dlouhé, ale hezky tvarované a- (a proč si právě teď děláš starosti s nehty?) Trochu se zasmála..." To je sice velmi chytře vymyšlené, ale pak si musí dávat pozor, jak píše dál. Hlavně u malého 5tiletého chlapce (téměř 6ti) mu to často ujíždělo. Bylo to geniální dítě, ale přeci jen ne dospělé.
Je sice pravda, že tohle je taková malá chyba, mě ale celkem trkala často a to nejsem žádný odborník.
Co se týče příběhu jsem čekala od Kinga něco mnohem víc. Byla to průměrná kniha bez žádného překvapení. Vím, že tohle není nejlepší jeho výtisk, a proto ho nechci odsuzovat, ale tento příběh, ač byl pěkně napsaný, mě nijak neuspokojil.

Sometimes...

7. srpna 2010 v 22:00 | Yuuri ^^ |  Designy
*Leží rozvalená na stole s rozteklým mozkem*
Misaki: Ááááá! Yuuri! Vstávej, bež na vzduch! Jdi se najíst! *drká do ní, ale Yuuri se jen přiblble usmívá a vnímá, jak se jí roztéká celé tělo*
Karin: Jasně, blbě se usmívej, to přesně chci: chcípnout v 17 letech! *přidupe a kopne do Yuuri, až spadne na zem*
Sayu: Yuuri dělala celý odpoledne až do teď ten design? A nejedla skoro celý den, to je od ní vysoký výkon, Karin. Kawai soni. Yuuri, vstávej. Hajaku. Dáme si nudle, koukneme na Kuroshitsuji a bude fajn. *podepře si rozteklou Yuuri s tupým výrazem a jde s ní do kuchyně*
Yuuri: Bchichichi *šílený, ale tichý smích*
Misaki: Ale ten design je celkem pěkný *prohlíží si ho*
Karin: Hmmm... nic moc. Mohl být lepší.
Misaki: Myslím, že Yuuri v nejbližší době asi lepší výkon nedá, když přísahala, že všechny věci budou od ní. Tu kytku fotila a tak že jo...
Karin: To nic nemění.
Misaki: Jak myslíš, sestřičko.

Sometimes...

She is a keeper of the sex club

7. srpna 2010 v 13:46 | Yuuri ^^
"Dobrý den, slečny," zářivě se usmál komisař, který netrpělivě čekal na příval tanečnic. Měl mnohem lepší náladu. Jako když dítě dáte z nudného vláčku na pořádnou atrakci na pouti.
Dívky mu nijak vesele neodpověděly, některé neřekly nic, jen se postavily do zvláštního hloučku, aby na některé nebylo vidět. Ze začátku se zdá toto konání trochu dětinské, ale v jejich tvářích byla pevná arogance. Seskupení dívek dávalo do hromady nějaké nastoupení k tanci ve skupině, jen byly blíže u sebe.
"Rád bych se vás na něco zeptal, jestli dovolíte," na ústech mu pohrával úsměv. Reakce žen mu akorát přidávala na naději, že pachatel je vážně mezi těmito zdmi. Už chtěl mít tenhle případ z krku. Sedět doma u krbu a vesele si číst Edgara Allana Poea, kterého má rozečteného již několik měsíců.
"Na co?" Zeptala se jedna z nich. Její světle hnědé, na mikádo ostříhané, vlasy se nehodily k jejímu velmi tmavému a výraznému make-upu, čímž se vytvářel spíše komický kontrast. Zelený obleček, který zakrýval jen důležitá místa, byl v okolí jejích prsou zaplněný zelenými bankovkami.
Svýma hnědýma očima (které byly přes černé stíny sotva postřehnutelné) upírala tvrdý pohled na Artemise a prohlížela si ho od shora dolů.
"Chtěli bychom se vás zeptat, co jste dělaly dnes v noci kolem třetí ráno," vložil se do toho Artemis, jelikož pohledy té prostitutky mu nedělaly vůbec dobře. Už raději ani nepočítal, po kolikáté se za tento den ptal tou samou otázkou.
Žena zastavila svůj pohled u jeho rozkroku bez odpovědi. Mladík mírně znejistěl, ale pokoušel se předstírat, že si toho nevšiml, a trpělivě čekal na odpověď.
"Co myslíte, že dělají tanečnice ve tři ráno, pane?" Ozvala se zrzka, která stála před všemi děvčaty, které se schovávaly v jejím stínu. Její zelené oči byly ze všech dívek nejnepřátelštější, i když hlas mluvil o opaku. Přestože byla ze všech nejmenší, měla zde zřejmě nejdominantnější místo.
Je vysoká jako slečna Kamélie, pomyslel si pro sebe Artemis a nevědomky se usmál.
"Slečno eee..."
"Říkejte mi jednoduše Lou," odvětila pohotově.
"Dobře. Slečno Lou, já nevím, jak to u vás chodí, ale některé slečny tu snad nemusí být každý den... spíše noc, ne?" Řekl s přehnanou vlídností komisař. Mluvil tím tónem, který by dokázal vytočit každého normálního člověka. Zde záleželo už jen na děvčatech, jak si pustí pusu na špacír.
"Jasně, že jsme tu všechny. Některý si odvedou chlapi do postele, ale jinak jsme tu až do šesti," odpověděla bez známky rozhořčení. Oproti holkám za ní je nijak zvlášť nesledovala. Tvářila se pořád svým neutrálním výrazem a dívala se chvíli na komisaře a pak zase na pár minut sledovala Artemise, který jejím pohledem vždy mnohem více znervózněl.
"A můžete mi říct ty, které včera klem třetí ráno nebyly zde?" Očkem koukl po svém společníkovi, který ihned kývl a vytáhl notýsek s propiskou.
"Já," vyšla jedna ze stínu. Byla velmi vysoká, jistě vyšší než Artemis sám se svými 189 centimetry. "Alice Mashlinová. Měla jsem klienta na jižní straně Londýna."
"A to je vše?" Očekával další přiznání, ale žádné nepřišlo.
"Včera jsme tu byly všechny, protože se nám vrátila šéfka. Problém? Nemáte žádný důkazy, tak se to snažíte hodit nám? Tse, na tohle nemam nervy, odcházim," mávla opovrženě rukou a tvrdým krokem odešla zpátky mezi muže.
"Lou!" Zavolala za ní ještě Alice, ale komisař ji jemně chytil za ruku a usmál se.
"To je v pořádku, Alice," kývl s tím slizkým tónem, až sebou trhla v touze ho uhodit. "V kolik se vrátila paní Brosleyová?"
"Asi po čtvrtý, proč? Podezíráte teď ji?" Promluvila opět hnědovláska, která strhla svůj pohled od Artemisových kalhot. Ten se náhle cítil jako osvobozen a psaní informací mu teď šlo mnohem lépe.
"Musíme sesbírat informace o všech. Víte, kde byla?"
"V Irsku u známé. Jméno nevím."
"Dobře, mockrát vám děkuji. To je vše," mírně se uklonil a svižným krokem odcházel ke dveřím.
Artemis šel vesele vedle něho potěšen, že už může vypadnout z toho doupěte zla.
"Myslím, že máme pachatele, příteli," zašklebil se policista a prudce plný energie otevřel dveře ven.


Sayu

4. srpna 2010 v 13:32 | Yuuri ^^
Sayu

Sayu je moje nejnovější "já". Přibyla sem, protože ani Karin ani Misaki nejsou osobnosti, které by se zajímaly o anime a takové věci. I když je Karin největší část mé osobnosti, bez Sayu by to nikdy nešlo. Bez Sayu bych byla líný cholerik bez tendence chodit ven s přáteli, vážně.
Sayu je typ osobnosti, která je velmi dětinská, ulítlá a veselá. Zbožňuje všechno, co se leskne a co je na hraní.
Má ráda roztomilé věci, sladké a oproti realistické Karin je veliký snílek. Její mluvení často nepochopíte, jelikož její výkřiky jsou často hlášky z anime nebo je to něco, co někde viděla. To je ale tak spíše když mluví s vámi déle, podle mě se moc nesetkáte s tím, že byste nepochopili, co říká, jelikož se na Misakim neobjevuje často.
Je to v podstatě osobnost, která má všechny vlasnotsti dítěte kromě sobeckosti, kterou fakt nesnáším. Je tedy uřvaná, hlasitá, panovačná, nesamostatná, ale taky roztomilá, hodná a na děcko mírná.
U Sayu je možné všechno. Jestli řekne, že pes má kopyta, tak to pro ní tak prostě je a bude.
Zbožňuje anime a všechny věci kolem něj včetně yaoi, což je trochu divné u homosexuálního dítěte. No ale konec konců je to můj malý parchant.

Velmi ohranné téma: Muži

4. srpna 2010 v 12:56 | Yuuri ^^ |  Ostatním
Yuuri
Vím, že vám je to všem úplně u pr-
Misaki: Zklidni prosím slovník, Yuuri.
-opisky /Misaki: Alesoň tak/. Ale už podle názvu jste zjistili, že budu mít svoje chytrý řeči. A to na téma, který mi v hlavě leží už dlouho, ale ještě jsem ho nedala na papír (v našem případě na Misakiho).
Ty kecy ale zase nebudou tak inteligentní, jen prostě se mi o tom chtělo mluvit a nechtěla jsem to dávat do rubriky Né, Kami-sama! nebo někam jinam.

---

Cha! Bacha na to, nejsem feministka, ale jelikož jsem holka, tak prostě klukům závidím, jasné?
Každá holka se někdy potká s otázkou "Proč nejsem kluk?". Ať už si jí položí sama sobě nebo se jí na to někdo zeptá nebo jednoduše na to přijde téma. Já nad tímto tématem přemýšlím hodně často (né, že bych byla na holky, to proaizena, ne).
Napsala jsem pár plusů /Sayu: Ty tvoje oblíbené plusy a mínusy/:

  • Nemají menstruaci.
  • Nebudou rodit.
  • Nachází si lepší práci.
  • Nemusí se tolik starat o děti.
  • Nemusí dělat domácí práce.
  • Nemusí se líčit a upravovat (ale nalíčení kluci jsou hezcí *blýskají se jí oči*)
  • Lépe si hledají holku. Stačí být hodný a najde si i ošklivý kluk krásnou holku.
  • Holky lezou za kluky, neviděla jsem případ, kdy by musel dolejzat kluk.
  • Nejsou na ně takové nároky ve škole. "Je to kluk, je jasné, že se neučí"
Ono by mě ještě něco napadlo, ale právě teď mám vakuum. Ale je toho dost oproti mínusům:

  • Musí dělat fyzickou práci.
  • Živí rodinu (a teď už to tolik tak není).
  • *urputně přemýšlí nad dalším mínusem*
  • Dozrávají později.
  • Může se jim kdykoli postavit.
  • Moc toho nevydrží (právě nemám namyslí sex, ale ženy jsou mnohem více imunní proti nemocem nebo proti podobným věcem)
To je vše.
Být mužem musí být pohádka.
Ale tento článek nepíšu kvůli tomuhle. *Usrkne si kávy, kterou pije poprvé v životě sama od sebe, protože jí z ní vždycky bylo akorát tak špatně. Káva 3 v 1 se třemi cukry. Ble.*


Musím se svěřit se svou vysokou nenávistí a odporem k chlapům typu:

"Ahoj, Yuuri. Ty jsi tak krááásnáá a roztomilááá!" *jemně ji chytne za tvář a mírně s ní zatřese ze strany na stranu*
"No to těžko" *ušklíbne se*
"Já ale nelžu!" *obejme ji kolem pasu a vyhledává oční kontakt*
"Jo, já ti věřim. Ale nemyslím si to" *snaží se vymanit ze sevření*
"Nyuuu a proč?" *při slově "nyuuu" se Yuuri udělalo nevolno*
"Prostě proto" *téměř zavrčí*
"Bééé, ty mě nemáš ráda! Pořád mi tak nevěříš?!" *mluví spolu hodinu - jejich první setkání, nikdy spolu nemluvili*

Tak přesně tohle nesnáším. Bé, ty mě nemáš ráda! Nyuuu... Ble, chce se mi zvracet, jen když něco takovýho kluk vypustí z pusy. Chytne mě vždycky takový amok, že mám pocit, že se mi zatemní mysl a já se pak probudím v kaluži krve uprostřed hloučku lidí, kteří vyděšeně zírají, co se děje.
---
Dobře, přeháním.
To ale neznamená, že nemám chuť říct: "Ne, nesnášim tě! Nesahej na mě a už vůbec neříkej nyu!"
Co to do p...ekla je?! Kdy se z kluků stala monstra, která se pokouší být za každou cenu roztomilá?! Nemám NIC proti roztomilým klukům, mám takové ráda (ale nechodila bych s nimi). Ale když k vám přijde metr osmdesát vysoký poleno, zatváří se svým "kawai" úsměvem, tak se mi zvedá žaludek. Ještě si myslí, že mě tím přemluví k něčemu - leda tak k pěsti přímo do kokosu!
Ještě do toho přidá svoje: "Nejsem dost dobrý, jsem děsný, nemáš mě ráda, nejsem hezký, nemám-dostatek-sebevědomí" a mám chuť ho nakopnout. Tohle není o osobnosti, ale o tom, co okoukali od ostatních. Kdyby tohle někde neviděli, chovali by se úplně jinak. To je to, co mě nejvíc vytáčí.
Jestli mě někdy více má chytnout takový pako za ruku, tak si ji raději uříznu. Už nikdy víc.

Kluk by snad měl být silná osobnost a né pako, který nemá sebevědomí a jen kňučí. Ještě když mě takový kňučící něco obejme, dá mi pusu na tvář a celou dobu to takhle zkouší, tak kdyby tu noc nebyla zima, tak přísahám, že mu jednu fláknu! /Sayu: A jé, Yuuri to začíná převádět na osobní téma/
......

Končím. Prostě nemám na to, abych se nerozčílila při tomhle tématu. Přála bych si být klukem, tím končí dnešní téma.

Banana calling!

3. srpna 2010 v 15:07 | Yuuri ^^ |  Škráb, škráb, čmár, čmár...
Takhle to vypadá, když Yuuri sedí u kompu v recepci, krutě se nudí, nechce se jí už číst ani psát a tak si hraje v malování.
Tedy provedeno: v malování, myší

Yuuri - banana calling!

Když Yuuri sedí u recepce

3. srpna 2010 v 12:44 | Yuuri ^^ |  Né, Kami-sama?
*Dřepí na židli v recepci, šoupe nohama a kouká kolem sebe* Je tu ticho. Až moc podezřelé. *Rozezní se rádio: A zraňujeme, všetko vieme...prečo se chápeme... NECHÁPEME?!* To fakt nemám tušení, dědulo, teď ztichni, snažím se navázat vážnou atmosféru *zabručí si pro sebe*
*Uchopí banán, který má po ruce s oběda* Pif paf! Mám tě, ty hajzle. Já vím, že ses celou dobu schovával za tou rostlinou. Už jsi chcí-

"Ani záběr prostě!" *promluví ředitel stavební firmy, který projde okolo Yuuri, která se jen usmívá od ucha k uchu jako by nic*
"Tak to je špatný..." *odpoví majitel firmy*


----*vzduch čistý*----
Máš štěstí, žes neskuhral, jinak by na tebe přišli a byl bys v háji. Takhle jen zemřeš mou rukou! Durararara!!! *ďábelsky se směje na květináč*
Cože? Už přijelo vozidlo z tunou ovcí? *otočí se k hrnku s kočičkou se 4 prsty*

"Ještě tam debatujete?" *nahne se Yuuri a kouká na výrobní ředitelku, která akorát odešla ze zasedačky na oběd*
"Už ne," *usmála se*
"Takže já půjdu uklidit do nádobí a jídlo," *kývla a odcupitala do velké zasedačky*
Hu! Tolik jídla zbylo! *zírá na esíčka, bebe a různý sušenky* Hihiii... *Vezme si jedno esíčko*
"Já ti jdu pomoct," *usmála se uklízečka*
"Dobže, děchkuju," *promluví s plnou pusou a dělá, že vůbec neujídala* "Co s tím?" *promluví, když polkne, a ukáže na jídlo*
"To nevím, asi to tu nechat nebo něco?"
"Já to raději přenesu do té malé zasedačky, děkuju za pomoc," *popadne všechno, co může, na tác a jde na druhou stranu.*

----*telefon*----
Zde pohřební ústav, umíráme vám pro radost.
"-Cenzurovaný název firmy-,-cenzurované jméno Yuuri-. Prosím?"
"Dobrý den, tady pan Protiva..."
Ach, dobrý den. Už jsem myslela, že dnes nezavoláte, pane protivo. Jak jste na tom s dodávkou mrkvičkové zmrzliny? Aha, výborně. A už jste přišel na to, proč se havran podobá psacímu stolu?
"... Rád bych mluvil s paní Šťastnou."
Bohužel, ta si zrovna odskočila do ráje na oběd za panem smutným, nějak začínají randit. Zvláštní, že?
"Omlouvám se, ale je na obědě. Kdybyste zavolal za pár minutek?"
"Dobře, děkuji, nashle."
A hodně štěstí s výzkumem ohledně toho havrana.
"Nashledanou."

*Jde do zasedačky trochu uklidit*
*Nechtěně nohou narazí do květináče* Hajzle!! Útočíš, když nejsem ozbrojená?! *Běží za recepci a vytáhne banán* Škoda, že nemám dělo, když jsou melouny. Chcípniii! Adavra Kedava! *zásek* Teda... jak že to je? Jo! Avada Kedavra!!

----*telefon*----
Haló, tady Impulsovi.
"-Cenzurovaný název firmy-, -cenzurované jméno Yuuri-. Prosím?"
"Ahoj, -cenzurované jméno Yuuri-. Je paní -Cenzura- u sebe? Skončili s poradou?"
Ano, ale odjela na mrkvičkovou zmrzlinu.
"Ano, ale odjela na oběd s panem -Cenzura-."
"Aha, dobře, díky."
Co ten skleslý hlásek? Taky chcete zmrzlinku?
"Nashle."


Misaki: Ta holka se zbláznila! O__O

Anime obecně

2. srpna 2010 v 15:36 | Yuuri ^^ |  Anime
*Na scéně se objeví Yuuri, jak znuděně sedí na recepci u počítače (brigáda). Žádný telefonát a všechno, co chtěla, již dočetla. Přihlásí se tedy na blog.*
*Znuděně přejede po komentářích, kde jich moc nepřibylo, a natáhne se pro čaj.*
*Zvedne oči k tématu týdne a...*
"Urchfghdeh!!!!!" *Zakucká se a přitom se jí podaří si pobryndat kalhoty*

...


Bože! Ta témata jsou čím dál tím lepší a já nemám žádné originální nápady na ně reagovat?!
Nejdřív homosexualita a teď tohle?! Doufám, že můžu psát víc článků na jedno téma. Tomu se říká zapeklitá situace.

Abych tedy začala mluvit k tématu. Budou to jen nudné kecy, ale kdybych se nevyjádřila k anime, tak už k ničemu, protože již od mých dětských let na něj koukám.
Dejme tomu, že jsem ... nejsem. /Misaki: *Zachichotá se, když vidí, že se Yuuri neumí vyjádřit*/ Každý člověk se skládá ze spousty vlastností, které se pak řadí do skupiny melancholiků, choleriků, flegmatiků a tak dáále. Moje povaha flegmatika v poslední době velmi roste. Mám jen 3 lidi, který fakt zbožňuju, ostatní jsou mi u p*dele ... /Moment, telefon. *zvedne ho, pořádně se ztrapní při nedostatku vyjadřovacích schopností a opět se pustí do článku* Ještě že už mi zbývá jen hodinka. Už chci domů./ ... a poslední dva měsíce mě vážně nic moc netrápilo, nenadchlo ani nenaštvalo. /Moment, nějaký chlápek po mě chce klíče, který tu nejsou. Ještě jednou mi při tom telefonátu skočí do řeči, tak mu rukou vytrhnu spodní čelist./ Tedy normálně. Pak si ale člověk sedne k anime a i takovýho frigidního blbce jako jsem já, anime dokáže přihnat k slzám anebo hlasitému smíchu. Nebo naprosto unést romantickými kecy. Jak skvělé a tupé. Anime je pro děti /Sayu: Tak proč na to koukáš, ty sedumnáctko?  Yuuri: Já jsem ještě stále dítě!! *hrdě bouchne do hrudi*/.
ALE! Ne všechno. V některých anime jsem našla mnohem víc, než v těch amerických blbostech jako je Twilight, Avatar nebo podobné věci. To už se raději kouknu na Rákosníčka než na Avatar. Je spousta anime pro děti, ale i dospělí si tam vyberou. Třeba Ergo Proxy nebo Hellsing, to bych asi nepustila dětem na dobrou noc...
Mám anime fakt ráda. Je to za prvé věc, která mi pomáhá při zlepšování ájiny /Misaki: Kouká totiž na anime jen s anglickými titulky, páč ty český jsou prý naprd/, ale i mě pobaví a nemusím si k tomu nic zjišťovat, něco zbytečně hledat nebo tak /Karin: Lenochu/.
Na druhou stranu jsou i anime, které mě nutí si třeba prohloubit znalosti historie (Hetalia).

Kdybych měla shrnout všechny ty chaotické věci, které jsem napsala: v anime si najde každý něco. Ať je dospělý nebo dítě. Ať je to holka nebo kluk. Pesimista, optimista, romantik, sadista. Je to vážně jedno.


Kdybych to měla nějak vypsat, tak napíšu plusy anime:
  • Zlepšuje mi ájinu.
  • Kreslené postavičky prostě umí hrát nejlépe.
  • Dokáže mě to vážně rozesmát. A to hlasitě.
  • Ale nejen rozesmát.
  • Líbí se mi, že i když postavičku rozřezáte na milion kousíčků, pořád je schopna říct: "au"
  • Nemusíte se namáhat s přemýšlením. V anime je totiž možné vše, ať si o tom myslíte, co chcete.
  • Anime zahrnuje všechny žánry, ze kterých si vyberete stejně jako z normálních hraných filmů.
  • Všechny postavičky si můžete představit, jak chcete, podle základních vlastností, které jsou nakresleny.
A mínusy:
  • Většina lidí vás odsoudí za to, že anime je pro děti.
  • Anime vymývá mozek. Fakt. /Karin, Misaki, Sayu: *ukazují na Yuuri*/
  • Máte tendence dělat ty samé věci, jako vaše postavičky /Sayu: Už jen pokus o kawai úsměv u drsných kluků je děsivý/
/Moment. On chce po mě podpis a razítko?! *zírá na chlapa, který ve firmě akorát opravil alarm* Haló pane, jsem brigádnice, né pracovnice. Chcete, aby vám tu objednávku podepsalo 17leté dítě?! V obrovský stavební firmě?! No, ale když jinak nedáte, jak já vám to podepíšu. Ups, razítko vzhůru nohama? Nevadíí.../
  • Mluvíte někdy japonsky a ostatní vám nerozumí.
  • U některých může přijít i velmi špatný vztah k heterosexualitě.
To by mohlo být vše, tak jsem se pěkně rozkecala. Dala jsem vám sem i pár chvil při mé brigádě, pořádně jsem vás znudila a můžu konečně jít domů. Dobře, tak mám ještě půl hodiny. 29 minut.... 28....

Advík – fotky jsem neměla, nemám a mít nebudu

1. srpna 2010 v 18:24 | Yuuri ^^ |  Né, Kami-sama?
Yuuri a Misaki

Tak většina otaku /Aizen-sama, musím používat to slovo otaku? *blinká*/ asi ví, co je Advík. Kdo ne, tak ať si to najde.

Tento rok to byl můj 3. ADV. Taky se to pěkně odrazilo na mě, jelikož jsem hodně přednášek měla za sebou, takže jsem na některý šla po druhý, ne-li po třetí. Ok, spíš jsem na ně skoro nechodila, což mě celkem mrzí. Mrzí mě to asi stejně tak, jako že nebylo žádné BL představení /Sayu: Vy jste si to vynahradili Coat West, řekla bych ^^/. Taky to nezáleželo jen na mě, nechodila jsem po Advíku sama a když jo, tak to bylo jen kvůli tomu, že jsem chtěla na přednášku. Protože ty moje malý paka nikam nechtěli.
Tohle jsou ale jenom nepodstatný kecy.

Teď to (ne)důležité - Zjistila jsem,
Ø  jak málo jsem viděla anime
Ø  jak málo jsem četla mang
Ø  jak špatně ovládám angličtinu
Ø  jak málo mám načteno
Ø  jak špatně šiju
Ø  jak mám obyčejné oblečení /a to jsem si myslela opak, ale zase to nebudu přehánět, na oblečení mi nijak moc nezáleží/
Ø  jak dokážu být otrávená z 5 dnů mezi tolika lidmi
Ø  jak mě dokážou vytočit kluci, kteří se snaží být roztomilý, i když jim to vůbec nejde
Ø  jak nesnáším lidi, kteří se jdou na ADV opít
Ø  jak nesnáším organizátory, kteří nadávají, ať se zklidníme, ale přitom na podobné akci byli ještě horší než my
Ø  jak do sebe do sebe dokážu dát kafe
Ø  jak nepohodlné je to spát na zemi /jaká novinka, už jsem si ale zvykla/
Ø  jak jsem v podstatě obyčejná mezi tolika podobnými lidmi...

Což znamená, že mě asi ještě dlouho neuvidíte, protože jsem se rozhodla všechno dohnat.
Co se týče budoucnosti tohoto blogu. Začínám pracovat na rádoby recenzích, takže snad to bude všechno ok.

Loučím se.