She works in a sex club

15. července 2010 v 9:08 | Yuuri ^^
Klub Sexbomb, 23:45
"Přejete si?" Pozvedla jedno obočí barmanka, když se o pult opřel komisař s jeho mladým roztěkaným pomocníkem. Komisař k ní zvedl hlavu a zdálo se, že chvíli přemýšlí, co má říci.
"Dám si jen sodu. Rád bych mluvil s majitelem tohoto klubu, je to možné?" Kývl k ní a projel si její oblečení od hlavy až k patě. Její flegmatický výraz se vůbec nehodil ke králičímu kostýmku, který měla na sobě. Přidávalo to akorát na větší ironii.
Barmanka alias králíček si jen odfrkla a otočila se k lednici s pitím.
"Cítíš to, Artemisi? Vanilková vůně cigaret," pronesl nenápadně komisař k mladému hochovi, který byl celým klubem velmi nesvůj. Hrůzy, které se děly za jeho zády, ho přiváděly k šílenství. Děsil se, aby náhodou nějakou tanečnici u tyče nenapadlo slézt dolů a jít si zatancovat k němu. Komisařův hlas mu teď mírně pomohl k regeneraci, ale přesto v zadu v hlavě si nechal ten odpor vůči takovým věcem.
"Ano, zřejmě jsme na správné stopě," souhlasil po těžkém polknutí. Nervózně zíral na své ruce a bojoval, aby si nezačal hrát s nehty.
Po chvíli jim barmanka přinesla pití. "Naše šéfka je nahoře, ale myslím, že tam má teď klienta, takže bych neprovokovala," zabručela otráveně a opřela se o pult, propalujíc pohledem oba muže.
Komisař usrkl pití a při té zprávě se nenápadně zakřenil. Uvědomoval si svou situaci, i to, že se Artemis zde necítil vůbec dobře. Je to však jeho práce, bude to muset přežít. Tyhle špinavosti vždycky velmi odsuzoval.
"Jak dlouho trvá taková záležitost?" Vložil se do toho mladý kluk, který celou dobu jen pokukoval okolo, aby se uklidnil. Svíral v rukou skleničku a děkoval bohu, že se tanečnice drží stále jen u tyče.
"Řekla bych, že každou chvíli skončí. Co jste zač?" Opět pozvedla jedno obočí a natáhla vrchní ret o kousek výš. Její postoj vyzařoval spíše než nebojácně velmi arogantně.
"Policie," vytáhl odznak komisař a s potěšeným úsměvem sledoval reakci té slečny.
Žena vykulila oči a vzpřímila se. "A co tu chcete?" Řekla na jeden výdech. Byla dost chytrá na to, aby jí došlo, že se tito chlapi nepřišli jen pobavit. Právě teď měla sto chutí vzít roha, aby policajty jen náhodou nenapadlo ji vyslýchat. Ale dobře věděla, že by to nebylo moudré.
"Slečno, jistě víte o těch vraždách, které se tu stávají každý den. Máme pocit, že by pachatel mohl být někde tady," teď se tady arogantně šklebil komisař. Prstem točil sklenicí a pozoroval barmanky výrazy, které neustále v nervozitě měnila. Všechny ty noci, kdy nespal a vyšetřoval tyto případy vražd, byly vždycky na nic, ale teď se mu zdálo, že je konečně na dobré cestě.
Artemis se vždy dokázal přizpůsobit prostředí a i když velmi nerad, pomalu si zvykal i na toto. Měl i dost odvahy na to, aby se poohlédl po prostitutkách, které se promenádovaly na molu a postupně očkama mrkaly na muže, kteří jim dali do kalhotek nejvíce peněz. Všechny písně byly velice vulgární, ale na to, že to byl klub prostitutek, všechny texty písní byly o tom, že ženy nepotřebují muže. Snad nějaký tematický večer? Ta hlavní a snad i nejkrásnější žena na molu však nekoukala ani na jednoho chlapa. Plně se věnovala své tyči nebo koukala ke dveřím, kde nikdo nestál. Měla velmi dlouhé, zrzavé vlasy, kterýma neustále pohazovala.
"Artemisi posloucháš mě?" Drkl do něj komisař, když mu jeho pomocník neodpověděl. Po té, co se na něj chlapec otočil, se ušklíbl a podíval se stejným směrem, kam předtím koukal on. "Jsou hezké, ale mysli na práci!" Poňoukal ho, i když moc dobře věděl, že Artemis takový není.
"Omlouvám se, pane," sklonil hlavu jako pes ocas a otočil se zpátky k sodě.
"Uklidni se, dělal jsem si srandu. Co vy mladí jste dneska zač?" Nechápavě kroutil hlavou a dopil poslední část pití. Oproti němu měl Art stále nalito a evidentně se ani nehodlal napít.
Ze schodů akorát scházel muž, který si evidetně užil svou chvíli a teď spokojeně odcházel pryč o několik peněz lehčí. Jeho koutky úst se mírně šklebily ve snaze se neusmívat. Prošel okolo dvojice policajtů a zamířil si to ke vchodu.
"Zřejmě má šéfka dokonáno, zajdu pro ni," promluvila barmanka s trochu milejším a přístupnějším tónem. Zhluboka se nadechla a na velmi vysokých podpatcích zamířila ke schodům, které velmi elegantně a svůdně vyšla.
"Ještě jsem si nevšiml žádné dívky, která by měla černo-červený vlasy," zakroutil hlavou Artemis a opět přejel celý klub.
"Ty se divíš? Neřekl bych, že by se tu takhle jen tak promenádovala s těmito vlasy. Existují paruky, můj brachu," plácl ho do zad a usmál se.
V tomto klubu vyčnívali asi jako heterosexuální pár v gay klubu. Nejenže si jich již všimly i tanečnice, které byly velmi zvědavé, co se u baru děje, ale už se na ně i otáčeli někteří muži, kteří měli ještě dostatek lidského rozumu na to, aby jen tak neslintali nad krásnými ženami, které se kroutily před nimi.
"To máte pravdu. Nesnáším to tu, kéž bych to mohl tady celé zrušit," zanadával tiše a více sevřel skleničku. Vzpomínal na krásný andělský úsměv slečny Kamélie. Děkoval bohu, že nešla s nimi. Byla vždycky tak křehká. Neví, jak by snášela toto prostředí.
"Přejete si?" Ozval se hlas starší ženy, která akorát přistoupila k nim před pult. Loktem se opřela o vysokou židli a nechala si nalít whisky pouhým elegantním mávnutím ruky. Na sobě měla sotva spodní prádlo, které bylo zahalené v průsvitném černém župánku. Co ale nejvíce upoutalo jejich pozornost, byly černo-červené vlasy svázané do neposedného drdolu.
"Ano, jsme policie a chtěli bychom se vás zeptat na pár otázek," zvedl odznak komisař a ihned ho napodobil Artemis.
Majitelku klubu to zjevně nijak nepřekvapilo, jen mírně kývla a upila ze své skleničky.
"Paní Brosleyová, slyšela jste o té sérii vražd?" Začal pozvolna komisař. Artemis pohotově vytáhl tužku a papír. Netrpělivě čekal na ženy odpověď a přitom kroutil propiskou mezi ukazováčkem a palcem.
"Samozřejmě," kývla žena a luskla prsty. Ihned k ní přiskočila barmanka se zapalovačem a krabičkou cigaret s vůní vanilky. Komisař s pomocníkem si nenápadně vyměnili pohledy.
"A můžete mi říct, co jste dělala dnes v noci kolem třetí ráno?"
"Dneska jsem se akorát vrátila ze 14 denní dovolené, komisaři. Byla jsem u své známé v Irsku," odpověděla nijak zaujatá výslechem a poklepala cigaretou nad popelníkem, i když ještě nebylo třeba.
"Aha, mohla byste mi říct jméno vaší přítelkyně?" Mile se usmál.
Majitelka se zhluboka nadechla. Začalo být vidět, že tento rozhovor je jí velmi nepříjemný. "Emily Asslerová," vydechla.
"Mockrát vám děkuji, pro dnešek vás nechám, dovolte mi ještě promluvit si s vašimi tanečnicemi," mírně se poklonil se stálým úsměvem na tváři.
"Dobře," mávla k DJovi, který jí odpověděl kývnutím a postaral se o to, aby hudba skončila.
"Tak to by dámy a pánové teď na chvíli stačilo!" Zachechtal se do mikrofonu. "Nechte taky ty naše krasotinky oddychnout," pronesl mírně opilecky a dlouze se zadíval na ženy, které s mírně nechápavými výrazy postávaly před publikem.
Kupodivu všechny dívky jako by věděly, co dělat. Svou svůdnou chůzí přešly přes všechny muže a zašly za roh, kde stál komisař s Artemisem...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama