Červenec 2010

Skillet - Sometimes

24. července 2010 v 13:55 | Yuuri ^^ |  Anglicky, prosím
Strašně zbožňuju tuhle písničku. Konečně nějaká upřímná, která až zabolí u srdce.

Sometimes when you cry I just don't care at all.


Brigáda aneb neměla jsem čas

23. července 2010 v 15:39 | Yuuri ^^ |  Dear Misaki
Yuuri a Misaki
Yuuri: Bebebé. Vím, nějak tě zanedbávám, Misaki...

Misaki: Všiml jsem si... Mám pořád stejný design a ostatní děláni designů je ti taky ukradený, viď? *popotáhne*
Yuuri: Nééé já to napravím! Dobře, napravím to asi až po 2. srpnu, jelikož teď mě čeká veliký ADVÍK! Durarara!!!

♦ S Advíkem je trochu problém, protože jsem si chtěla vzít 3 cosplaye a teď budu ráda, že budu mít jeden, páč u jednoho mi prostě ne a ne přijít ta paruka *objednávala ji asi před 3 týdny*
Ale těším see. Jak jinak, že?

♦ Co se týče toho, že sem nic nedávám. To je už podle nadpisu jasné: brigáda. Taky fakt "vtipný". Když makám venku *plela plevel, stříhala keře a zametala* tak je vedro na padnutí. Pak jdu do kanceláře a hle *ukáže z okna k obloze, páč ještě v té kanceláři sedí* je zataženo a krásně chladno. To je na pytel. Jaká ironie. No každopádně mám týden brigády za sebou, ještě mě čekají 2 týdny v srpnu. Teď bych se měla soustředit jen na Advík. Potřebuju si ještě došít sukni, udělat si Vocaloid sluchátka a rukavice. Nechce se mi ani do jednoho.

Karin: Lenochu *otráveně*
Yuuri: Jsem. Vim. *suše*

No tak končím, za chvíli mi končí brigáda.
Btw.... Kdyby nějakýho chytráka napadlo, co dělám na netu /třeba že se flákám/, tak jsem byla se svou prací hotová o 3/4 hodiny dřív, takže řekli, ať si jdu na net.


Když má Yuuri dost

15. července 2010 v 12:33 | Yuuri ^^ |  Dear Misaki
Yuuri a Misaki
*záchvat smíchu*

Misaki: Ona se zcvokla T-T *choulí se v rohu a bojí se*
Yuuri: Vylez ven, ty posero, jsem v pohodě!
Misaki: Nevěřím ti! Takhle se šklebíš od rána, něco chystáš!
Yuuri: Ne, jen jsem si přes noc udělala yaoi noc. Musím říct, že teď se mi plete Pico s mangou Dog a Beast Heaven. Ještě k tomu číst FF na Kuroshitsuji a je tu nejlepší kombinace. Začínám i psát o yaoi, sice jsem si ještě netroufla na povídku, ale ono k tomu taky dojde *šklebí se*
Misaki: Právě toho se bojím! Yaoi?! Na mě?! Proč já? Jsem tu jedinej heterosexuál!!
Yuuri: To je právě ten problém, Misaki! Proč nejseš homo?!
Misaki: Protože seš holka?
Yuuri: Já věděla, že si mám nechat narůst pindík!
Misaki: Seš fakt nechutná.
Yuuri: Stěžuj si Karin a Sayu.
Misaki: Proč si teda neuděláš Sayu? Karin už máš, ale yaoi tam moc není.
Yuuri: Nechci mít tři blogy!
Misaki: Takže to všechno odnesu já? Budu muset snášet všechen ten yaoi, který na mě chystáš?
Yuuri: *přemýšlí* Napíšu ti i yuri! *zářivý škleb*
Misaki: Hm... No dobře.
Yuuri: Díky, Misakiii! Jsi přece jen můj miláček. *obejme ho*
Misaki: To bych řekl ^^

Óda na Facebook

15. července 2010 v 12:20 | Yuuri ^^
*Do místnosti přijde rázným krokem děvče v kytarou. Elegantně si sedne na židli. Nožka přes nožku. Spustí.*

Yuuri

Každý den jsem na okně seděla,
znuděná do dáli hleděla.
Pak moji přátelé mi napsali tu velmi důležitou větu.
Ach ano, zeptali se mě na tu známou větu.
Větu, která by jistě chyběla světu.
"Máš Facebook?"

Zírala jsem jako bych spadla z třešně
a Facebook si založila spěšně.
Zjišťuji, že Facebook velmi krade čas.
Ach ano, ten můj drahocenný čas.
Ale já přece jen opakuji zas:
"Je to přece Facebook!"

Dřepím u počítače, oči krvavé.
Myšlenky na spaní se mi zdají zdráhavé.
Po té můj mozek přes mou vůli spal.
Ach ano, od pěti ráno prostě spal.
A dokonce se mi i sen zdál:
"Ať žije facebook!"

Už je zase ráno, propásla jsem několik zpráv!
Doufám, že je alespoň mozek už zdráv.
Musím se ještě na Pet Society připojit.
Ach ano, ještě na Happy Aquarium se připojit.
Musím přece svou touhu ukojit.
"Je tu zase můj Facebook!"

Dozvídám se mnoho věcí,
hodně drbů a různý kecy.
Kdo s kým chodí a kdo se rozešel.
Ach ano, můj přítel se semnou teď rozešel.
Ale z mé hlavy stejně už odešel.
"Já mám Facebook!"

Moje tělo se nedokáže zvednout.
Mám hlad a chtěla bych si sednout.
Ležím na posteli, Facebook zapnutý.
Ach ano, ležím tu a Facebook zapnutý.
A ve vzduchu plave můj monolog vyřknutý:
"Můj drahý, milovaný Facebook!"

Odcházím, můj milovaný.
Vždycky mnou zbožňovaný.
Moje kostra už neví o sobě.
Ach ano, jsem už jen kostra a nevím o sobě.
A bude se mi stýskat jen a jen po tobě.
"MŮJ DRAHÝ FACEBOOKU!!"

She works in a sex club

15. července 2010 v 9:08 | Yuuri ^^
Klub Sexbomb, 23:45
"Přejete si?" Pozvedla jedno obočí barmanka, když se o pult opřel komisař s jeho mladým roztěkaným pomocníkem. Komisař k ní zvedl hlavu a zdálo se, že chvíli přemýšlí, co má říci.
"Dám si jen sodu. Rád bych mluvil s majitelem tohoto klubu, je to možné?" Kývl k ní a projel si její oblečení od hlavy až k patě. Její flegmatický výraz se vůbec nehodil ke králičímu kostýmku, který měla na sobě. Přidávalo to akorát na větší ironii.
Barmanka alias králíček si jen odfrkla a otočila se k lednici s pitím.
"Cítíš to, Artemisi? Vanilková vůně cigaret," pronesl nenápadně komisař k mladému hochovi, který byl celým klubem velmi nesvůj. Hrůzy, které se děly za jeho zády, ho přiváděly k šílenství. Děsil se, aby náhodou nějakou tanečnici u tyče nenapadlo slézt dolů a jít si zatancovat k němu. Komisařův hlas mu teď mírně pomohl k regeneraci, ale přesto v zadu v hlavě si nechal ten odpor vůči takovým věcem.
"Ano, zřejmě jsme na správné stopě," souhlasil po těžkém polknutí. Nervózně zíral na své ruce a bojoval, aby si nezačal hrát s nehty.
Po chvíli jim barmanka přinesla pití. "Naše šéfka je nahoře, ale myslím, že tam má teď klienta, takže bych neprovokovala," zabručela otráveně a opřela se o pult, propalujíc pohledem oba muže.
Komisař usrkl pití a při té zprávě se nenápadně zakřenil. Uvědomoval si svou situaci, i to, že se Artemis zde necítil vůbec dobře. Je to však jeho práce, bude to muset přežít. Tyhle špinavosti vždycky velmi odsuzoval.
"Jak dlouho trvá taková záležitost?" Vložil se do toho mladý kluk, který celou dobu jen pokukoval okolo, aby se uklidnil. Svíral v rukou skleničku a děkoval bohu, že se tanečnice drží stále jen u tyče.
"Řekla bych, že každou chvíli skončí. Co jste zač?" Opět pozvedla jedno obočí a natáhla vrchní ret o kousek výš. Její postoj vyzařoval spíše než nebojácně velmi arogantně.
"Policie," vytáhl odznak komisař a s potěšeným úsměvem sledoval reakci té slečny.
Žena vykulila oči a vzpřímila se. "A co tu chcete?" Řekla na jeden výdech. Byla dost chytrá na to, aby jí došlo, že se tito chlapi nepřišli jen pobavit. Právě teď měla sto chutí vzít roha, aby policajty jen náhodou nenapadlo ji vyslýchat. Ale dobře věděla, že by to nebylo moudré.
"Slečno, jistě víte o těch vraždách, které se tu stávají každý den. Máme pocit, že by pachatel mohl být někde tady," teď se tady arogantně šklebil komisař. Prstem točil sklenicí a pozoroval barmanky výrazy, které neustále v nervozitě měnila. Všechny ty noci, kdy nespal a vyšetřoval tyto případy vražd, byly vždycky na nic, ale teď se mu zdálo, že je konečně na dobré cestě.
Artemis se vždy dokázal přizpůsobit prostředí a i když velmi nerad, pomalu si zvykal i na toto. Měl i dost odvahy na to, aby se poohlédl po prostitutkách, které se promenádovaly na molu a postupně očkama mrkaly na muže, kteří jim dali do kalhotek nejvíce peněz. Všechny písně byly velice vulgární, ale na to, že to byl klub prostitutek, všechny texty písní byly o tom, že ženy nepotřebují muže. Snad nějaký tematický večer? Ta hlavní a snad i nejkrásnější žena na molu však nekoukala ani na jednoho chlapa. Plně se věnovala své tyči nebo koukala ke dveřím, kde nikdo nestál. Měla velmi dlouhé, zrzavé vlasy, kterýma neustále pohazovala.
"Artemisi posloucháš mě?" Drkl do něj komisař, když mu jeho pomocník neodpověděl. Po té, co se na něj chlapec otočil, se ušklíbl a podíval se stejným směrem, kam předtím koukal on. "Jsou hezké, ale mysli na práci!" Poňoukal ho, i když moc dobře věděl, že Artemis takový není.
"Omlouvám se, pane," sklonil hlavu jako pes ocas a otočil se zpátky k sodě.
"Uklidni se, dělal jsem si srandu. Co vy mladí jste dneska zač?" Nechápavě kroutil hlavou a dopil poslední část pití. Oproti němu měl Art stále nalito a evidentně se ani nehodlal napít.
Ze schodů akorát scházel muž, který si evidetně užil svou chvíli a teď spokojeně odcházel pryč o několik peněz lehčí. Jeho koutky úst se mírně šklebily ve snaze se neusmívat. Prošel okolo dvojice policajtů a zamířil si to ke vchodu.
"Zřejmě má šéfka dokonáno, zajdu pro ni," promluvila barmanka s trochu milejším a přístupnějším tónem. Zhluboka se nadechla a na velmi vysokých podpatcích zamířila ke schodům, které velmi elegantně a svůdně vyšla.
"Ještě jsem si nevšiml žádné dívky, která by měla černo-červený vlasy," zakroutil hlavou Artemis a opět přejel celý klub.
"Ty se divíš? Neřekl bych, že by se tu takhle jen tak promenádovala s těmito vlasy. Existují paruky, můj brachu," plácl ho do zad a usmál se.
V tomto klubu vyčnívali asi jako heterosexuální pár v gay klubu. Nejenže si jich již všimly i tanečnice, které byly velmi zvědavé, co se u baru děje, ale už se na ně i otáčeli někteří muži, kteří měli ještě dostatek lidského rozumu na to, aby jen tak neslintali nad krásnými ženami, které se kroutily před nimi.
"To máte pravdu. Nesnáším to tu, kéž bych to mohl tady celé zrušit," zanadával tiše a více sevřel skleničku. Vzpomínal na krásný andělský úsměv slečny Kamélie. Děkoval bohu, že nešla s nimi. Byla vždycky tak křehká. Neví, jak by snášela toto prostředí.
"Přejete si?" Ozval se hlas starší ženy, která akorát přistoupila k nim před pult. Loktem se opřela o vysokou židli a nechala si nalít whisky pouhým elegantním mávnutím ruky. Na sobě měla sotva spodní prádlo, které bylo zahalené v průsvitném černém župánku. Co ale nejvíce upoutalo jejich pozornost, byly černo-červené vlasy svázané do neposedného drdolu.
"Ano, jsme policie a chtěli bychom se vás zeptat na pár otázek," zvedl odznak komisař a ihned ho napodobil Artemis.
Majitelku klubu to zjevně nijak nepřekvapilo, jen mírně kývla a upila ze své skleničky.
"Paní Brosleyová, slyšela jste o té sérii vražd?" Začal pozvolna komisař. Artemis pohotově vytáhl tužku a papír. Netrpělivě čekal na ženy odpověď a přitom kroutil propiskou mezi ukazováčkem a palcem.
"Samozřejmě," kývla žena a luskla prsty. Ihned k ní přiskočila barmanka se zapalovačem a krabičkou cigaret s vůní vanilky. Komisař s pomocníkem si nenápadně vyměnili pohledy.
"A můžete mi říct, co jste dělala dnes v noci kolem třetí ráno?"
"Dneska jsem se akorát vrátila ze 14 denní dovolené, komisaři. Byla jsem u své známé v Irsku," odpověděla nijak zaujatá výslechem a poklepala cigaretou nad popelníkem, i když ještě nebylo třeba.
"Aha, mohla byste mi říct jméno vaší přítelkyně?" Mile se usmál.
Majitelka se zhluboka nadechla. Začalo být vidět, že tento rozhovor je jí velmi nepříjemný. "Emily Asslerová," vydechla.
"Mockrát vám děkuji, pro dnešek vás nechám, dovolte mi ještě promluvit si s vašimi tanečnicemi," mírně se poklonil se stálým úsměvem na tváři.
"Dobře," mávla k DJovi, který jí odpověděl kývnutím a postaral se o to, aby hudba skončila.
"Tak to by dámy a pánové teď na chvíli stačilo!" Zachechtal se do mikrofonu. "Nechte taky ty naše krasotinky oddychnout," pronesl mírně opilecky a dlouze se zadíval na ženy, které s mírně nechápavými výrazy postávaly před publikem.
Kupodivu všechny dívky jako by věděly, co dělat. Svou svůdnou chůzí přešly přes všechny muže a zašly za roh, kde stál komisař s Artemisem...


Odpusť mi, že tě nenávidím

9. července 2010 v 16:00 | Yuuri ^^
Forgive me I hate you
Celý článek ↓

Spálený krocan aneb jsem spálená!

8. července 2010 v 22:23 | Yuuri ^^ |  Né, Kami-sama?
To je pro mě něco, dámy a pánové. Já! se spálila. Jelikož tomu žlutýmu se věčně vyhybám, dnes jsem se opalovala! Celý den že ano. Samozřejmě jsem se namazala padesátkou. Ale! Když mě kamarádka mazala, řekla jsem jí, ať na ten dolejšek u zad kašle /ani nohy jsem si nemazala/ a jak to nedomazala, tak tam zůstaly bíly stopy po jejích prstech a ostatní je spálený! A taky mám krocaní prd*l.
To je skvělé, ne?

Další důležitá věc je... Francie. Nikam se mi nechce, ale odjíždím. Asi za pět hodin nebo kolik. Na to, že tu dřepím a nemám sbaleno celkem pohoda.

Tentokráte se polepším a zkusím i fotit.
Přednastavila jsem akorát jeden článek, který se tu objeví zítra. Tak... sayonara!

Yes, my lord.

5. července 2010 v 14:40 | Yuuri ^^ |  Other
Nebudete mi věřit, ale spolkla jsem všechny díly Kuroshitsuji za celou neděli?! Achich ouvej, jde to se mnou z kopce.


... Ale jde o Kuroshitsuji, takže je mi to úplně jedno ...

Tato písnička ve mě vyvolává bušení srdce. Hlavně, když..
Meilin: Phantomhive no
Sebastian: Shitsuji!
Aaaaa... *protekla židlí až na zem*

Karin: Dobře, mohli bychom nechat těch hloupých fanouškovských zvuků?
Sayu: Já tě naprosto chápu, Yuuri!! *chytne ji za ruce a očíčka se jí blýskají*
Yuuri: Já vím, já vím, Sayu!! *skáčou jak tupé puberťačky*
Karin: Misaki, přelož mi alespoň tu větu, nad kterou se tak rozplývají.
Misaki: Sluha Phantomhivů.
Karin: B-bojím se zeptat, ale... to je všechno?
Misaki: Ano ^^
Karin: Aizen-sama!

Vraťme se zpátky k tématu, prosím!! *zatleská Yuuri* Začala jsem koukat na muzikál Kuroshitsuji, ale bohužel k němu nejsou titulky, nemá je náhodou nějaká dobrá duše? Moje japonština není tak dobrá, abych věděla, o co tam jde. Vím, co se tam děje, ale proč je mi záhadou. Japonsky umím jen to, co slyším v anime mnohokrát takže třeba takové shine! /=zemři!/. To jo, ale ostatní? Tse, jsem moc líná je japonsky učit, i když bych chtěla.

Pozor! Spoiler!

Další věc co se týče Kuroshitsuji. Když jsem koukala na poslední díl, tak se Sebastian měnil do své opravdové podoby. Samozřejmě tam nebyla vidět, ale! Byla tam jeho noha!! A ta noha... mě podpatky! Víte, co to znamená? Že je Sebastian žena? *pláče* To snad ne.
Nicméně... úplnou náhodou jsem narazila na tento obrázek, který mě VÁŽNĚ  rozesmál.


Takže jsem vám řekla to důležité. Básnění o tom, jak mi připadá Sebastian krásný, je zřejmě zbytečné, jelikož né každý je fanoušek anime.

Jedna z mých nejhorších vlastností...

5. července 2010 v 14:00 | Yuuri ^^ |  Dear Misaki
Dear Misaki
Je to tu!! *sedí v rohu a klepe se strachy* Přichází, pomalu a tiše jako měsíční stín!
Odstup, Satane! *zazpívá jako z Drákuly*

"Yuuri! Oběd!"
Oja, momentík, jdu jíst.

.
.
.

Jsem tu. Ach! Je tu zase, nech mě žííít! *schoulí se do klubíčka*
Misaki: Nenech se ovládnout, Yuuri! Nenech, aby tě Karin ovládla!
Karin: Tse! Buď zticha, tady říkám pravidla já! *skopne Misakiho k zemi a šlápne na jeho hlavu* Saa... Pojď, Yuuri.
Yuuri: Nechcu.
Karin: Nenech mě to opakovat!
Yuuri: Misaki... Řekni mé přítelkyni, že jsem ji měla ráda, ale že ji dnes zřejmě neuvidím.
Misaki: Né, Yuuri!
Yuuri: Bohužel, je to tu...

... lenost přišla.

Karin

5. července 2010 v 13:53 | Yuuri ^^
Karin
Ano, já vím, poslední dobou nekreslím moc dobře...

Karin je odrazem mých nejhorších vlastností.
Je krutá, líná, příliš upřímná, sobecká, závistivá, panovačná, sebestředná a vychytralá.
Její dobrá stránka je však spravedlnost. Svou pozici vůči mě ale plní jako mé kruté svědomí. Ráda si ze mě dělá srandu, strhává mě a podkopává mi nohy. Její špatné vlastnosti pociťuji spíše já, než ostatní kolem mě, i když ti, kteří mě neznají, si mohou myslet opak. Ale přece jen mám pořád Misakiho a Sayu.
Její osoba mě doprovází pořád a stále. Karin beru jako největší část sebe, jelikož je se mnou mnohem déle než Misaki se Sayu.
Karin nesnáší, když si z ní někdo utahuje a nenechá si to líbit. Její agresivní povaha se na ní projevuje už jen z jejího výrazu a z prvního pohledu vypadá velmi namyšleně. Ano, sebevědomí má mnoho, ale namyšlená vážně není.
Je realistická, určitě ne pesimistická.
Hrozně ráda si hraje v lidské hlouposti. I když sama není zrovna nejchytřejší /a moc dobře to ví/, tak se stále ráda vysmívá těm totálně tupým puberťáčkám, které tak nesnáší. Dokáže si uvědomit, kde její inteligence končí a jak na tom je, ale určitě nesklopí svůj ocas i před chytřejším člověkem, spíše naopak se od něj potají učí.
Sama ví, že by mohla být mnohem lepší, ale její lenost jí nedovoluje cokoli udělat, takže jediné, co dovede, je kritizovat a vysmívat se. Uvědomuje si své chyby a stejné vlastnosti nesnáší na ostatních, kterým se tak směje... 

She kills bad guys

3. července 2010 v 14:29 | Yuuri ^^
Měsíční svit byl odjakživa plný nevinnosti a tajemství. Lidé věřili v mocné síly měsíce, které dokáží pomoct, ale i potopit člověka. V této chvíli byla však ona přirozená družice jen pouhým nástrojem k rozzáření temných pokojů, kde o půlnoci panovalo až moc velké ticho, natož že tu bydlí starý opilec James Whisl.
V jednom z pokojů tiše zasténal pes. Stál s hlavou skloněnou k nehybné ruce a olizoval z ní kapky krve, která byla rozlita po celé posteli.
"Tak to už je devátý, hah?" Povytáhl se mírný úsměv, který patřil sytě zeleným očím, které nezaujatě sledovaly záři měsíce.
Dlouhé, hubené nožky lehce dotancovaly k věrnému psovi a klekly si k němu.
"Hodný pejsek," zacinkal ženský hlásek a hedvábně bílá ručka podrbala psa za uchem.
Pes nezavrčel, jen si sedl a nechal se drbat...


Odpoledne 14:00, Kavárna "White sweet"
"Našli jsme tam opět červené vlasy. Patří té samé osobně, to znamená, že vrah má černo-červené vlasy," zvedl sáček s důkazy mladý muž a zakymácel s ním ve vzduchu. Poté ruku svěsil dolů a napil se teplého, černého čaje.
"Takových lidí zase tolik není. Ale stejně nemůžeme jen tak na někoho ukázat, že? Nejdříve bychom měli zjistit, čím to je, že daná osoba nemá své otisky prstů v seznamu. Ani DNA, nic. To je jediné, co mě opravdu děsí," mírně se rozklepala dívka, pevně sevřela skleněný hrnek s kávou a uklidnila se.
"To bude dobré," položil jí ruku na její zápěstí a usmál se.
Jak typická milostná scéna.
"Doufejme," nervózně se usmála, "ještě něco k poslední oběti?"
"Ano, máme zřejmě stopu. Pan James Whisl byl veliký opilec. To je již 4. opilec, který byl zabit. Další dva chodili do klubu "Sexbomb", ale ti tři se pak vymykají. Zřejmě se vrah snažil nějak překrýt stopy. Ale ti tři, kteří jsou v podstatě čistí, těsně před smrtí okusili sexuální rozkoš," poslední věta se mu říkala velmi špatně, před tak krásnou slečnou Kamélií, která vypadala, že je ještě dítě na takové řeči.
"Možná nechtěla, aby zemřeli v bolestech a vyčítala si, že je bude muset zabít?" Zvedla se prudce ze židle a nadějně valila své veliké zelené oči na Artemise.
Ten jen zbrkle kývl a přinutil se k úsměvu.
"Říkal jste něco o té Sexbombě, že Artemisi? Co to tam jít prozkoumat?" Sedla si zpátky do židle a pohodila si lesklými vlasy.
"Nechci být nezdvořilý, slečno, ale raději bych tam zašel s komisařem. Jsou tam přece jen hloupí opilci a bůh ví, co by se vám mohlo stát," zazněl mírně nervózně, když sledoval Kaméliininy výrazy. Po chvíli byl téměř donucen sklopit hlavu a hypnotizovat svůj šálek, ve kterém už nezbyl téměř žádný čaj.
"Vy jste na mě vždy tak hodný, Artemisi. Čím to je, že se tak vymykáte ostatním mužům?" Usmála se dívka a prohrábla svou jemnou ručkou mladíkovi hnědé bujné vlasy.
"Řekl bych, že jsem stejný jako ostatní, ale ve vaší blízkosti nedokážu jednat jinak. Připadáte mi až moc křehká, než abych se mohl vyjadřovat hruběji," svůj nejistý pohled stále upíral na hrníček, který nebyl nijak zajímavý. Cítil, jak mu přejelo mravenčení po celém těle při Kaméliininým doteku, a s mírnými rozpaky se to snažil zakrýt.
Jak hloupý chlapec.
"Jste vážně velmi milý, Artemisi. Dobrá tedy, jděte tam s komisařem, já mezitím zajdu za sestrou pana Whisla," usmála se jak nejsladčeji mohla a brčkem dopila zbývající ledovou kávu.





Kuroshitsuji 2!

2. července 2010 v 23:06 | Yuuri ^^ |  Other
Mám hrozné dilema, nevím ani do jaké rubriky to mám teď dát! Panenko skákavá, normálně pláču štěstím. Vyšlo! Konečně je to tady!!!

KUROSHITSUJI II!!! *ječí na celý barák nadšeně*
Aizen-sama, čekala jsem na to každým dnem. Od 1.7. jsem klikala na google téměř každou půlhodinu jestli to tam nepřibylo a dnes... konečně! Sice jsem to viděla jen v japonštině, takže z toho moc nemám a spoilerovat vám tu nechci, ale!! Prostě... /bacha! Spoiler! Já vím, říkala jsem, že to nechci dělat, ale alespoň jedna informace.../ je tam Sebastian!! Krásný Sebastian bude i v druhém díle, chápete to?! Och, nechte mě chvíli vydýchat, tohle je na moje srdce moc. *klepe si na hrudník, aby se uklidnila*

Připadám si jako idiot, když to tak prožívám, ale prostě Kuroshitsuji je jedno z mých nej anime. Pár Ciel x Sebastian mám nejraději. Ještě teď se mi klepouruce nadšením, musela jsem vám sdělit své pocity.

Karin: Ty seš vážně pitomá, Yuuri, vážně patřím tobě?
Yuuri: Ty seš zase moc zlá, vážně seš moje?
Karin: Buď zticha, ty malej hajzle!
Yuuri: Já jsem se tě na nic neptala!!
Sayu: Ale uklidněte se *angel smile* Vždyť jde o Kuroshitsuji, nediv se Karin, že Yuuri takhle vyvádí.
Karin: Tse!
Misaki: Achich ouvej. Ale! Vážně se na to koukněte, budete překvapený asi stejně jako my ^^ *zářivý úsměv*
Yuuri: Jop!

Dear Misaki...

2. července 2010 v 17:22 | Yuuri ^^ |  Designy
Tak zde je nový design. Moc jsem se s tím nepatlala a stejně mi to zabralo hrozně dlouhou dobu, ale konečně je tu, i když trochu chudý, ono konec konců udělat něco úplně sama je fakt něco.

Dear Misaki

Pozor! Hoří škola! Opakuji! Hoří škola! Nehasit! Nehasit! Přikládat!

1. července 2010 v 20:33 | Yuuri ^^ |  Né, Kami-sama?
Mazlíček
Ha! Jsou prázdniny!
Já tedy mám prázdky už druhým dnem, jelikož gympl končil o den dřívě, protože nám odpadla akademie.

- Vysvědčení tu zveřejňovat nebudu, připadá mi to moc osobní.

*Dostala neskutečnou škytavku* Kdo-škyt-to-škyt na mě-škyt- kur-škyt-ňa myslí?! Škyyyyt!
Misaki: *začne se smát* Já to nejsem.
Yuuri: Vtipné, vážně.

Jinak plány na prázdniny jsou:

♣ Brigáda
♣ Autoškola (ble)
♣ Advík
♣ Paříž
♣ Volný barák na celý týden
♣ Nějaký ty akce s lidma
♣ Anime (hlavně nově vycházející Kuroshitsuji 2!)
♣ Pracovat na povídkách a blogu
♣ Hodně číst (hlavně povinnou četbu)

To může být asi vše...

Je toho celkem dost, za tenhle týden jsem se nezastavila a to jsem typ člověka, který je nejraději doma.


Kdybych měla shrnout červen:
  • 2.-4. jsem byla v Rakousku s rodiči a mojí kámoškou s jejími rodiči.
  • Pak jsem měla víkend volno. /Alespoň myslím/
  • 16.-18. jsme byli na Mácháči se třídou.
  • 23.-25. jsem byla na srazu kachen (2cv auto). /To byl krásný víkend s mojí Kixí. Nejkrásnější byla spanilá jízda, kde jsme stály na sedáčkách, půlka těla venku z auta a mávaly jsme na lidi kolem. V zástupu jelo tak kolem 50 kachen, nádhera./

A tento týden:
  • S holkama jsme v úterý byly na nákupech /Nesnáším nakupování, ale stejně jsem si koupila tričko... Kupodivu/ a večer jsme šly do kina na Školu Života - kravina.
  • Včera jsme byly koupit šaty a večer jsme šly do Deja vu /bar/, pak na pizzu a poté na Ithaku /diskotéka/. O té vám ještě něco pak řeknu.
  • Dneska jsem měla jít k řece s mojí spolužačkou, ale jelikož už si mě zabrala jiná kámoška, a pak jsem si ještě musela zařídit autoškolu, tak z toho sešlo. Navíc pak pršelo.
  • Takže zítra zřejmě půjdu do té řeky a od šesti mě čeká oslava 18. narozenin mé spolužačky.
  • V sobotu má přijet zase půlka rodiny, super.

Já se nezastavím ani na chvili snad. Ale kupodivu mi to zatím nevadí. Ale jedna spolužačka mi právě odjela někam do kšá, co budu dělat?!

Ještě jsem chtěla říct něco k té Ithace. Fakt jsme se nasmáli! Jsem typ holky, která nesnáší nějaký velký kalby, kde je tvůj hlavní úkol se poblít anebo se s někým vyspat. A moji přátelé jsou podobní.
Takže jsme tam šly asi v jedenáct střízlivý. Tam bylo pusto!! Na dikotéce prostě.
Tak jsme si šly dřepnout dovnitř /Schody u vchodu smrděly blitkama, ale žádný tam nebyly naštěstí./ a čekaly, než někdo příjde. Moje spolužačka tam celou dobu prskala a snažila se hodit botou po jednom klukovi, který jí zlomil srdce a zrovna stál u baru, kde na něj krásně viděla. Asi po půl hodině byl spatřen člověk! Po další půl hodině jsem se tam cítila jako veterán, jelikož tam byly samý malý děti pod můj věk. Akorát pár kluků tam bylo starších. Do dvanácti tam bylo dost málo lidí, začalo se to scházet až později.
Ale nejvtipnější byly ty joky, který jsme vymýšlely. Tři z nás /včetně mě/ nesnášíme hudbu z diskoték. A fakt jsme se pobavili. Jenom jsme kývaly hlavami a dělaly si z toho pr*el.

Taky jsme měly v plánu udělat scénu z Limonádových Joe:
"Dal bych si Kolalokovu limonádu."
"Říkal jste Kolalokovu limonádu, cizinče?!"
"Říkal, pistolníku!"

Ale neměly jsme tolik alkoholu v krvi, abychom se odvážily. Myslím, že bychom spíš prskaly smíchy, než abychom to dokázaly přednést.
Bohužel si všechny hlášky nepamatuji, ještě jedna byla krásná:
*Dívky procházejí kolem jejich gymplu ---- Všechny začnou nadávat*
"Kopněte do tohooo!"
"Do hajzlu s tebou!"
A ke konci kamarádka: "Pozor! Hoří škola! Opakuji! Hoří škola! Nehasit! Nehasit! Přikládat!"