Červen 2010

Misaki

28. června 2010 v 22:23 | Yuuri ^^

Misaki x)
Misaki patří mezi mé kladné stránky. Je také hlavní postavou na tomto blogu, který je v podstatě on sám. /Nechápete to? To je v pohodě, já to teď taky nepochopila/
Je citlivý /někdy až moc/, pozorný, pracovitý, pořádný a naslouchavý. Spřátelit se s ostatními mu dělá problém, protože je hodně stydlivý, ale když někoho pozná, nemá problém se s ním otevřeně bavit.
Nikdy by nenechal své přátele na holičkách, ale je jen pár lidí, kterým opravdu důvěřuje. Spíše téměř nikdo.
Vnímá každý negativní pocit vůči němu samém a hodně to prožívá. Je stále ale dost hrdý na to, aby své starosti ukazoval navenek. Je velmi sebekritický a nesebedědomý.
Má cit pro módu, který ale nejede podle současných trendů. Žije si tak, jak ho zrovna napadne. 
I když z tohoto popisu byste si mohli myslet, že je to gay, tak není. Jelikož ho to musí táhnout ke mně /je přece jen mou součástí, jinak by to nešlo/, je to hetero. Bohužel.

Začíná se to tu hýbat?

28. června 2010 v 22:13 | Yuuri ^^ |  Dear Misaki
Yuuri: Misaki? Předělala jsem tě kapánek... *zazubí se*
Misaki: Jo, všiml jsem si. Bolí mě celá páteř, jak jsi mi předělala obratle.
Yuuri: Promiň, ale takhle to bude pohodlnější. Ještě musím nakreslit tebe, Sayu a Karin, abych všechno mohla dodělat a tak...zřejmě dneska napíšu něco o tobě.
Misaki: Fakt? Super. Trochu se bojím, ale ok.
Yuuri: Nebooj. Taky jsem začala psát, snad mi to vydrží"
Misaki: Nesmíš nechat Karin vládnout... Jsem tu já a Sayu!
Yuuri: Já vím, ale když Karin je Karin...
Misaki: Hm...
Yuuri: Fakt se budu snažit!

Případ duše

28. června 2010 v 14:53 | Yuuri ^^
Případ duše
Na naší planetě hluboko v zemi ukryté existují zemřelé duše všeho, co na zemi žilo. Tyto duše žijí... ne... existují bez jakýchkoli vzpomínek na svůj dřívější život. Nemají žádné záporné city a snaží se neplést živým do cesty.
Však jednou za několik let se díky pohybům litosférických desek několik duší uvolní na povrch. Tyto mírumilovné bytosti se usadí v duších rostlin a zvířat. Tak vznikne nová rasa, nový druh. V jejich schránce je už čeká jen smrt, tím pádem i zmizení jejich existence.
Takových případů je velmi málo a lidský mozek se tím nikdy nemusí zatěžovat.
Ale 28. 4. 2010 v Anglii se stalo něco neočekávaného...



Při snaze dopadnout vraha si musíme probrat pár důležitých věcí a to jsou:


Vanilla aroma, black hair, unidentifiable fingerprints...

28. června 2010 v 14:51 | Yuuri ^^
V temném pokoji seděla na sametově rudé židli temná, jemná postava. Nohu přes nohu, jen líný kouř se točil nad její hlavou pokrytou dlouhými vlasy, které se ve stínu jevily jako malá háďata.
Opodál kapala voda na suchou, dřevěnou podlahu. Voda, jejíž barvu ve tmě nelze určit. Při dopadu jde však slyšet těžkost kapek, které se dále odrážely od prken. Poněkud zvláštní železný zápach na obyčejnou vodu.
Z temných mraků konečně vylezl měsíc. Snad jen na minutu, ale stačilo to. Z jeho záře se v temné postavě zaleskly zelené oči, které se na okamžik zamlžily rudým bleskem. Bílá pleť teď zářila stejným světlem jako měsíc. Z rudých úst vyšel další kouř z vanilkové cigarety, uvězněné ve zdobeném držáku, který svíraly jemné, ženské ruce s dlouhými nehty.
Užívala si zvuk kapání rudé krve, která nejdříve tiše stékala po mužské ruce, než způsobila tichou melodii roztříštěných střepů.
Měsíc přešel.
Ženské tělo se elegantně zvedlo ze židle a lehkými kroky přešlo k mrtvému tělu.
"Tak to by bylo," rozezvonil se po pokoji její výsměšný hlásek.
Dveře se zavřely a mrtvola upadla do naprostého osamění.

Sobota, 8:00
"Pane komisaři! Našla se další oběť!" Vykřikl chlapec kolem 18 let a skákal mezi kupou lidí na ulici, mávaje papírem nad hlavou.
Asi deset metrů předním se zastavil starší pán a pomalu se otočil směrem k němu. Podle jeho vzhledu byste mohli odhadnout, že několik dní nespal. Jeho unavený obličej, plastový kelímek s kávou v jedné a cigareta v druhé ruce to alespoň dokazovaly. Flegmaticky stál na místě a čekal, než k němu chlapec doskáče.
"Říkal jsem ti, abys tolik nekřičel," pokáral ho, když byl dosatečně blízko.
"Omlouvám se, to ten adrenalin," vydýchával se kluk a podával papír komisaři roztřesenou rukou, jak celou dobu běžel nebo se prodíral zaneprázdněnou ulicí.
"Díky, nějaké zajímavosti k tomu?" Zadíval se do papírů, ale jeho nešťastný obličej nemohl najít žádnou pořádnou stopu. Podrbal se na své dlouho neoholené bradě a přimhouřil oči.
"Bohužel, pořád to samé. Vanilková vůně cigaret, černé vlasy, stejné otisky prstů, které prostě neexistují."
"Nenašli jste nějakou souvislost mezi oběťmi? Nechodili na stejný záchod nebo alespoň něco?" Složil papír a vložil si ho do zadní kapsy u džínů. Snažil se o vtip, ale ta otázka zněla spíše zoufale než vtipně.
"Je to už osmá oběť, ale jsou tu jen podobnosti třeba jen pro dvě osoby jako je barva vlasů nebo něco podobného, to je vše," mladík se koukal do svých malých papírků, kde měl napsané své nápady, ale zdá se, že ani jeden nebyl dostatečně dobrý. Sklopil své modré oči k zemi a zmuchlal ho.
"Sakra! Zatracená ženská, jak to proboha dělá?" Zaklel. Byl již tak unavený, že si přestal uchovávat chladnou tvář.
"Dobré ráno, komisaři. Slyším vás již na několik metrů daleko, to je neobvyklé," skočila mu do výhledu mladší žena, které jistě táhlo na dvacet let. Sladce se usmála a fialové vlasy se jí zablýskly na ranním slunci, což mladíka, stojícího hned vedle, přinutilo se stejně zářivě usmát.
"Dobrý, Kamelie," kývl komisař trochu nezúčastněně.
"Vy teda vypadáte. Měl byste se jít vyspat, mi to tu s Artemisem zvládneme," objala kolem pasu chlapce, který se neubránil zčervenání ve tváři. Byla nejméně o hlavu menší než on a vypadala spíše jako jeho mladší sestra.
"Hele, žádné milostné hrátky v práci," promnul si unaveně spánky komisař. Po mírném probrání svého mozku masáží zvedl hlavu ke dvojici mladých a mírně se usmál. "Dobrá. Já se tedy jdu prospat, možná mě něco napadne, jak se vyspím. Vy zatím ještě proberte znova všechny papíry, jestli nám něco neuniklo a snažte se ze svědků znova vytáhnout co nejvíce," dopil kávu.
"Dobře," kývla dívka a vesele se usmála.
"Skvěle," vydechl kouř s cigarety a zadíval se na nebe.
"Víte, pane. Když takhle kouříte, tak si to zdraví akorát zhoršíte."
"Vy jste mi ale chytrá, slečno. Snažím se spojit mysl s naší pachatelkou."
"Ta měla ale vanilkovou příchuť, ne? Vy lháři," její nevinné oči se teď šibalsky zablýskly. Pustila se Artemise a složila si ruce na prsou, čekajíc jaké bude mít pán argumenty tentokrát.
"No dobře, já raději jdu nebo mě sníte," zašklebil se, vypustil poslední kouřový výdech a hodil cigaretu do popelníku. Stařecky se otočil zády k nim a zamířil si to do davu.



Péčková povídka

25. června 2010 v 0:07 | Yuuri ^^
Nemyslete si niš zvláštního. Dobře, myslete, ono to jinak nejde. Je těžké takhle napsat povídku, no koukněte sami.

Varování: Yaoi! /=sex homosexuálů/ +15 let (Proč? Protože mě baví omezovat malé děti, hahaha.)

Kapitolovky

25. června 2010 v 0:03 | Yuuri ^^ |  On the paper
Komisař Rood a jeho skupina se snaží dopadnout neznámého sériového vraha. Netuší však, že za vraždami nestojí jen pouhá lidská ruka...










This is my revenge

24. června 2010 v 23:52 | Yuuri ^^ |  Designy
Tak zde je nový desing. Od této doby začnu dělat desingy jen se svými obrázky.

..

Misakiho encyklopedie

24. června 2010 v 23:42 | Yuuri ^^
Zdravím *zazubí se chlapec v modré čepičce a černými vlasy, které mu padají do modrých očí*

Možná už jste mohli zpozorovat, že Yuuri hrozně ráda o sobě mluví. Celé mé tělo je v podstatě jen a jen o ní. Ale přesto jí mám rád.
......

Takže blog, na kterém teď jste, jsem já. Yuuri mi dala jméno Misaki a neříká mi jinak, protože slovo "blog" šíleně nesnáší.
Abyste trochu pochopili moji kostru. Hlavně co se týče páteře *ukáže palcem na MENU*
Vysvětlím vám všechny obratle:



Dále bych vás chtěl upozornit, že VŠE, co zde vidíte, je děláno Yuurininou rukou / - Dnes je 25.6. 2010 -> Starší články pomiňme/. Žádný obrázek není okopírovaný. Samozřejmě, když vám chce ukázat hudbu, kterou poslouchá, jasně že sem dá odkaz z youtube. Nebo když chce ukázat obrázek /což se nestává zase tak často/, který se jí hrozně líbí, tak ho sem dá /s odkazem, kde ho našla/, určitě ho nebude překreslovat, že ano? Ale jinak je každá věc její. I obrázky na design. Kopírování bez mé adresy je trestáno vyjmutím oční bulvy. *Zatváří se trochu nepříčetně, když přečetl poslední větu z papíru*

Dále abyste trochu více rozuměli Yuurininý mysli. Hrozně ráda si rozděluje svou osobnost do různých bytostí. Rozdělila se na tři: Já /=Misaki/, Karin a Sayu. Jejich osobnosti se později doplní. My tři jsme sourozenci a budeme Yuuri doprovázet tak dlouho, dokud její dětská hlavinka nevyroste. *Tohle nebylo na papíře*

Myslím, že je to asi vše. Pokud máte nějaké otázky, což pochybuji, tak piště do komentářů.

The way to my fantasy...

23. června 2010 v 21:47 | Yuuri ^^ |  Designy
Takže je tu další desing. Irituje mě na něm pár věcí, ale nemám sílu ho už předělávat, podle mě tu dlouho nezůstane. Může za to spíš má divná nálada, která se mě dnes drží jako smrad.

-...

the GazettE - Taion

23. června 2010 v 12:28 | Yuuri ^^ |  J-rock
Snažila jsem se najít live na youtube, ale nenašla jsem to, který jsem chtěla...


Půlku králoství a princeznu za trochu tepla!

21. června 2010 v 17:06 | Yuuri ^^ |  Né, Kami-sama?
Aneb když jsme jeli na Mácháč.
xDDJaká ironie. Celý týden je krásně, ale když 2.A/4 má jet na Mácháč, tak prostě musí pršet, že?
Vyjeli jsme v 1020 a byli na místě kolem třetí hodiny. Když nás učitelé tahali lesem na druhou stranu jezera k chatkám, všichni kňučeli, že jdeme takovou dálku. Nikdo si ještě nedokázal představit, co je čeká druhý den. Nám to bohužel došlo dřív, jelikož jsme byli aktivní a šli na procházku s malou skupinkou. Pak jsme uviděli tu hrůzu - Děsběz...teda! Bezděz.
No byla to fakt dálka, ještě že se učitelé slitovali a jeli jsme kus vlakem, jinak bych chcípla, těch 20 kiláků mi stačilo v tu sobotu.
A byla hrozná zima a téměř celej pátek a sobotu pršelo.
Ale plus výletu bylo jídlo a pouť! Je až vtipné, jakou radost může mít člověk z toho, že se točí pořád dokolečka nebo nabourává autíčkem do ostatních.

Vtipné věci výletu:

Angee: "Městečko Palermo usíná a mafie..." *strčí do mě* "...se probouzí"
Yuuri: "Aaaau!"
A: "To je neskutečně blbá holka!" *smích*
Y: "To bylo schválně T-T"

A: "Auuuuuuu!!"
Pepinka: "Bééééé!"
Káťa: "To je tady jak v kravíně..."
Y: "Auuu a bééé je kravín, jo? "
K: "No tak já nevim, třeba jste jako vlkodlaci nebo něco..."
A: "Kravodlaci?!"
Y: "AuuuuuMúúúúúú" => *záchvat smíchu*

*Hrajeme Aktivity! ^^ Pepinka předvádí Yuuri pamtonyma na létající koberec*
P: *dělá letadlo*
Y: "letadlo!"
P: *kývne a sedne si na zem, ukáže kolem sebe čtverec*
Y: "Čtverec?"
P: *dělá rukama jako by tahala za chlupy ve čtverci*
Y: "tráva? Koberec?"
P: *rychle kývá a opakuje letadlo*
Y: "Pilot letadla! ÉÉ...sedadlo od letadla! Ne?! Éééé... kobercové letadlo!!"
A: "KONEC! Došel čas..."
P: "Ty trubko byl to létající koberec!!!"
Y: "Ahaaa"


*Na Bezdězu*
K: "Co je tohle za klenbu?"
A: "Křížová"
Y: "Žebrová"
*Angee a Yuuri na sebe vrhnou děsivé pohledy*
A: "Křížová"
Y: "Žebrová!!"
Průvodce: "Zde můžete vidět křížovou žebrovou klenbu..."
A, Y, K: "Aha..."

Time after time

16. června 2010 v 22:14 | Yuuri ^^ |  Anglicky, prosím
Celkem stará, ale své kouzlo má.
Našla jsem ji díky nově objevené manze samozřejmě.


Základem života je smrt...

16. června 2010 v 22:11 | Yuuri ^^
"Mamí. Co je to támhle za divný kameny?" Ukazovalo děvčátko na hroby ve hřbitově a zmateně chodilo mezi náhrobními kameny.
"To jsou hroby, Leni. Nekřič tak. Tady je tvoje prababička, která už umřela," odpověděla jí tiše maminka.
"To je ale strašné!" Vypísklo dítě...
Ještě jsem tenkrát byla vážně hloupá. Křičet na celé kolo tak tupou otázku, zvlášť u hrobu své prababičky...

Všichni berou smrt jako něco strašného. Vezme vám milovanou osobu, ukončí váš vlastní život a zanechá za sebou moře zoufalství. Ze ztráty blízkého se všem dělá špatně, všem je úzko a do pláče, ale tyto pocity jsou irelevantní proti tomu, jakou důležitou funkci smrt v životě má. 
Kdybychom neumírali, nebylo by již na zemi pro nás místo, protože bychom byli přelidnění.
Kdybychom neumírali, náš život by neměl cenu. Nebylo by proč si užívat, když víme, že to stejně neskončí.
Kdybychom neumírali ve válkách, jak by si lidé uvědomovali, jak je život důležitý a vážili si ho?
Kdybychom neumírali v haváriích, z čích chyb bychom se poučili?
Kdybychom neumírali, co by nás zachránilo z kruté nemoci?
Kdybychom neumírali, co by pomohlo lidem se sklony k sebevraždám?
Kdybychom neumírali, co by nás táhlo žít?
Kdybychom neumírali, nad čím bychom se bavili u hororů?

Kdybychom neumírali, co nás zachrání od bolesti, mí drazí?

Shrnutí celého týdne, vzhůru do dalšího!!

13. června 2010 v 20:04 | Yuuri ^^ |  Hřbitov
Mám teď záchvat psaní, takže píšu hnusně sladkou povídku, po který se mi vždycky chce zvracet, ale pak jí píšu stejně dál. Možná se i stane, že jí zveřejním a za měsíc toho budu krutě litovat. Ale jelikož sem nikdo nechodí, tak to snad nebude tak vadit. Haha.

Takže teď to shrnutí dnešního týdne: Ve čtvrtek jsem se krásně ulila z celého dne, páč jsme šli zpívat se sborem do divadla. Nezpívám ve sboru, jsem spíš dobrovolný pomahač, který se uleje na chvíli ze školy a pak si jde ještě zazpívat před publikem, i když zpívat moc neumí.
Nevadí.

Už se mi uzavřely skoro všechny známky. Teď už jde jen o děják, češtinu a latinu. Řekla bych, že čejina a latina jsou v suchu, ale ten blbec mi jedničku z dějáku nedá. Ale tak... sice bych se měla učit, ale mě to vážně nějak nemotivuje k tomu, abych se koukla na nějaký zámořský objevy. To se na to kouknu před hodinou ve škole a báj báj.
Kdybych nebyla tak líná, tak mám samý. Achich ouvej. Vlastně...tělák bych na jedničku nedala.

A teď to nejdůležitější!!!
Začala jsem číst Dengeki Daisy mangu... Fakt krásná, můžu děkovat autorce blogu, jehož adresuKurosaki *-*
si již nepamatuju , že o té manze psala. Ale není to všechno přeložený, skončila jsem u 24 kapitoly a onemanga.com to překládá jednou za měsíc, to si počkám teda.
Taky jsem začala koukat na anime Kaichou wa Maid-sama! Všechny přeložený díly (11) jsem spolkla za jeden den xDD A animeseason.com to překládá zase jednou týdně. Mělo by to vyjít ve čtvrtek! Aizen, já se tak těším!! Úplně se mi z toho klepou ruce. Po dlouhý době totiž zase nejsem tak líná a čumim na všechno, na co můžu.
Jinak ti, kteří nejsou romanticky založený... Těm se ani manga ani anime líbit zřejmě nebudou.

Myslím, že jsem se vypsala.
Vlastně ne!
Musím vám ukázat svou novou naušnici!! Sice to znamená, že vám musím tím pádem ukázat i sebe, ale... nevadí!
Celý článek, prosím a jen na vaše vlastní nebezpečí.

A flower love

13. června 2010 v 13:30 | Yuuri ^^ |  Designy
Bleeehhh! Končím! *protáhne si krk, který je zlámaný nad několika hodinovou piplačkou nad desingem* Já říkala, že tamten dlouho nevydrží, tenhle se mi teda určitě líbí víc. Sice jsem pořád nekápla na tu vychytávku, jak udělat ty ikonky, ale já na to někdy příjdu. Takhe, příšla jsem na to, ale jakmile jsem tam chtěla dát druhou, tak mi ta první zmizela a byla tam jen ta druhá... Kdopak mi pomůže?

Btw... obrázky jsou z anime Kaichou wa Maid-sama!

A flower love x)

Hold me forever

11. června 2010 v 15:43 | Yuuri ^^ |  Designy
.......
Haha...

Tak prej je tu další desing *civí na něj a neví* Je fakt divnej, asi ho tu nenechám dlouho.

Btw... tyto postavy jsou z nádherné mangy jménem Dengeki Daisy.

Jinak to psaní vpravo jsem musela celý psát jak idiot xD Nechtěla jsem to psát česky, páč se mi to v češtině nelíbí. fakt jsem se zmohla. I když jsou to jednoduché věty, už v polovině jsem nevěděla, co psát. Akorát jsem se těšila na konec, který tu u mě stejně není vidět.
Dengeki Daisy

Povídka by Lant ^^

7. června 2010 v 20:30 | Yuuri ^^ |  Other
Sama tomu nevěřím, ale dostala jsem povídku!! ^^
Lant se mi nabídla, že mi jí napíše jako poděkování za její desing (a to ho zatím ještě neviděla). Takže zde je její povídka... chci toho chlápka domů! .... "Byla jsi příliš naivní..." *Promluví si sama pro sebe do ticha*
Misaki: Pane bože, klikněte na celý článek nebo se zcvoknu...
Yuuri: Aizen-sama! Žádný bůh!!


Saaa... Come to me, my princess...

3. června 2010 v 19:16 | Yuuri ^^ |  Škráb, škráb, čmár, čmár...
Dělat myší na počítači je vážně fuška, vypadá to, jako by ty vlasy měl přilepené na čele toho, kdo se na něj dívá. Navíc ta ruka tomu dodává... hnus. K tomu ten dinosauří nosánek tomu dodává vážně šmrnc.
Co ale oceňuji je ta linka okolo obličeje. Ta se mi dělkem povedla, ne? Ne?

Princ of my heart