Můj seznam mangy a komiksů

23. dubna 2012 v 13:57 | Yuuri ^^
No, sice jsem moc mang (komiksů) nečetla, ale už ztrácím přehled v tom, u jakého dílu/kapitoly jsem skončila ve čtení. Vždycky, když přeloží dalších pár dílů, tak já nevím, jestli jsem je už četla nebo ne. Tak si sem napíšu i tohle.

  1. Akuma To Love Song (52. kapitola)
  2. Balzamovač
  3. Beast Master
  4. Black Bird (9. kapitola)
  5. Boku kara Kimi ga Kienai (19. kapitola)
  6. Boys Next Door
  7. Dengeki Daisy (49. kapitola)
  8. Dveře Chaosu
  9. Five (11. kapitola)
  10. Fruits Basket (1. díl)
  11. Hell Girl (1. díl)
  12. Hetalie (1.,3. díly)
  13. Hiyokoi
  14. Honey x Honey Drops
  15. Kaichou wa Maid-sama! (70. kapitola)
  16. Kategorie: Stvůry (1. a 2. díl)
  17. Kill Me, Kiss Me
  18. Kočičí zlato
  19. Koukou Debut
  20. Kuroko no Basuke (73. kapitola)
  21. Kyou, Koi wo Hajimemasu (70. díl)
  22. Legenda (1. díl)
  23. Love Neko
  24. Love So Life (32. kapitola)
  25. Metro
  26. Obaka-chan Koigatariki (24. kapitola)
  27. Ohnivý Inferno (1. díl)
  28. Otokomae! Beads Kurabu
  29. Padlý měsíc
  30. Pán Démonů
  31. Purikyuu
  32. Rhapsody in Heaven (10. kapitola)
  33. Say I love you (?)
  34. Seishun Survival
  35. Skip Beat (189. kapitola)
  36. StarDust Wink (24. kapitola)
  37. Unapai
  38. Upíří polibky
  39. Vějíř (1., 2. díl)
  40. Watashi ni xx Shinasai! (36. kapitola)

.........Bože, já vůbec nemám ponětí, co jsem ještě četla....
 

Bam Ratatata Tatatatata! BEAT!

17. ledna 2012 v 21:22 | Yuuri ^^ |  Ostatní
Nu, někdy si říkám, že bych se mohla rozkouskovat, protože mě se líbí vážně téměř každý styl hudby (kromě techna a dechovek tedy) a ono to je celkem vtipné, když ve svém playlistu máte nějakou emo písničku, hned vedle metal a pak něco takovýho, co tu teď ukážu.
Oukej. Přiznávám, že když jsem viděla tento videoklip "I am the best" od 2NE1 poprvé, chtělo se mi... blinkat. Vážně. Nemám ráda takovýhla videoklipy, i když je kvalitně natočený, upravený a já nevím co všechno. Na čtveřici holek předvádějící se před kamerou fakt nejsem zvědavá.


Ale pak jsem přes kamarádku nějakou náhodou najela na chlapce, který tancoval sestavu na tuhle písničku a i když byl chlapec velmi vtipný a směšný (ale talentovaný!), hrozně se mi to líbilo. Strašně ráda tančím a ta sestava byla prostě dokonalá. Hned jsem tedy našla originální tanec od 2NE1 a pustila se do učení, fakt je to vtipný *smích* A ty holky v nácviku sestavy nevypadají jako největší a nejupravenější frajerky světa (i když ono to je tak v tom videu schválně, já vím), ale jako normální lidi. Už asi čtyři dny si to skáču. Doufám, že mě to brzy přejde, protože zrovna tohle bych nerada poslouchalla dlouho. Ale tak někomu se tyhle věci líbí. Zvlášť korejci mají takových kvalitních videoklipů milion...
Tady je sestava (vypadá těžce, ale fakt není):
*když chtěla překliknout z toho chlapce na druhý video, sekla se na tom chlapci* Kurňa ten je fakt dobrej....


I'm hot hot hot hot fire! :D:D

Naruto, Sadness and Sorrow

7. ledna 2012 v 12:34 | Yuuri ^^
Nikdy bych netušila, že to budu zrovna já, která bude psát o Narutovi. Ale dobrá...

Mnozí z fanoušků anime (někteří si dokonce říkají i "otaku", i když málo z nich opravdu otaku je....ale to je jiné téma) se mi nad tímto nadpisem článku ušklíbnou s opovržením, zklamáním a hlavně větou "Zase Naruto". Pak je tu skupinka, která nadšeně vyskočí na židli s tím, že si zase něco budou moci přečíst o svém oblíbeném anime. A ti ostatní nemají páru, o čem mluvím samozřejmě.

Ať je to tak nebo tak, obě první skupinky patří mezi fanoušky Japonska a anime. Tím pádem oběma skupinkám se povedlo vidět Naruta a troufnu si tvrdit, že i následující sérii Shippuudenu. Já patřím k těm, kteří už mají Naruta pomalu plné zuby. Ano, je to ohrané anime a není snad pomalu nikoho, kdo by ho neznal. Ještě k tomu, čím víc se příběh prodlužuje, tím je to větší pakárna. Sasuke zabil svého bratra a rozhodl se vyvraždit celou Konohu? Wtf? Z Naruta se stal největší borec, kterýmu narostl i mozek? O něco jsem přišla? Už jen jak tyto věty píšu, vaří se mi krev v žilách.
.... Dneska jsem však na youtube zajela k jedné slečně, která výborně hrála na klavír písně ze Silent Hillu, z Elfen Lied nebo z Full Metal Alchemist a tam jsem našla i písničku Sadness and Sorrow. Není snad člověka (anime člověka? :D), který by ji neznal. Začínající fanoušci neznají Vocaloidy ani nějaké japonské skupiny, tuhle hudbu ale poznají jen, co ji pustíte.


Pod videem byl taky hned komentář: "Naruto is the best anime, naruto changed my life.." a u toho 74 líbí se. Mezi nimi mám ten lajk i já, protože ta holka má pravdu. Moje první anime sice nebyl Naruto ani z daleka, ale i tak je to právě ono anime, které mě přitáhlo do světa Japonska. A jsem si jistá, že nejsem jediná.
Naruto mi změnil život. Už nejen kvůli tomu, že mě zatáhl do dalších anime, ale i svým dějem. Příběh o chlapci, který je od svého dětsví nenáviděn ostatními lidmi kvůli démonu, kterého nosí v sobě. Příběh o chlapci, který se nikdy nevzdává a jeho vůle je silnější než jakýkoli kámen. Příběh o chlapci, který ví, co je to samota a co znamená pouto mezi přátelstvím, láskou a nenávistí. Příběh o chlapci, který je sice hrozně hloupý, vtipný a někdy směsný, ale dokáže tím měnit lidská srdce... Jak naivní anime, které ve všech probouzí pláč a zármutek ale i smích a radost. Ať chci nebo ne, Naruto mě vychoval k větší starostlivosti o druhé a vciťování se do jejich pozice.
Ta píseň mi pomohla si na všechno vzpomenout. Jen co ji poslouchám, mám takový pocit, že vlastně by mohla být nějaká naše anime hymna nebo něco *smích*. Je pravda, že kdyby se nějaká měla vybírat, všichni by se snažili vytáhnout co nejvíce originální písničku, protože mezi lidmi je teď cool být spešl, ale tahle písnička nás dává dohromady. Podle mě tedy.
Bože! Chci, aby mi hrála na pohřbu! *smích* Smějící se
 


It's snowing, my dear...

26. prosince 2011 v 21:34 | Yuuri ^^ |  Škráb, škráb, čmár, čmár...
Poslední článek 31. srpna? .... Já za to nemůžu... Vážně (kecám).

Nu dobrá. Po dlouhý době jsem si řekla, že bych mohla sem zase něco přidat. A evidentně mám v zásobě pár obrázků, který jsem vám (...komu?) ještě neukázala. So here we go.

První můj obrázek je vlastně k zimní tématice. Nenechte se ale zmást, kreslila jsem ho v 30° vedrech na brigádě o pauze na oběd v zahradníkově boudě *smích*. Nekecám. Pak jsem to dovybarvila doma v počítači samozřejmě.
Btw. úplně zbožňuju ty její nohy!


It's my precious life

31. srpna 2011 v 21:51 | Yuuri ^^ |  Ostatním
Tenhle nápis mám fakt ráda. Dokonce k němu mám i ilustraci, na kterou sem dám akorát odkaz, protože právě teď není důležitá, jelikož se nevztahuje k tomu, o čem budu kvákat.

Vážně jsem přemýšlela nad tím tématem "Můj příběh". Kdybych měla psát o svém božsky úžasném milovaném nejlepším a hlavně bezvýznamně nudném životě, tak byste umřeli nudou. Vážně. Je pravda, že mám nějaké perličky a že svůj život mám vážně ráda, ale to si člověk obvykle uvědomí v situacích, kdy je mu na nic. No ale abych jen nekecala kraviny, mám tu svůj krátký příběh, který bych spíš nazvala "O zkušenost navíc". Stalo se to zhruba před 2 masíci. Here we go.

***
Normálně úterky nesnáším (protože je to ještě daleko od víkendu), ale tentokrát jsem z toho dne byla celkem nadšená - povedlo se mi si vylepšit známky. Spěchala jsem s autem na kreslení, protože už jsem měla zpoždění, ale že bych se nějak klepala nervozitou, že jdu pozdě, to fakt ne. Konec konců tak chodím celkem často.
Každý den projíždím křižovatkou u gymplu, abych u něj zaparkovala. Každý den se rozhlížím úplně stejně a vjíždím úplně stejně. Tentokrát si ale můj mozek řekl, že přehlédne jedno auto, které se blížilo ke křižovatce a dá příkaz k tomu, abych se rozjela. Ještě mi v hlavě projela myšlenka "Kdyby tam někdo jel, tak si akorát zpomalí, no...". Hned po této větě jsem ale viděla, jak se z pravé strany ke mně blíží větší auto. Bylo to vážně jako ve zpomaleném záběru. A jediné, co jsem stačila udělat, bylo přidat plyn a vykuleně čekat, co se stane.
CRASH! Auto (ne-li dodávka) narazilo do boku mého Keijiho, který odskočil o kus dál, že zatarasil jeden pruh silnice, do kterého jsem chtěla vjet.
Nastalo naprosté ticho, které doprovázel neidentifikovatelný zápach. Tušila jsem, že to bude nějaký kouř a v tu chvíli jsem nechtěla vědět, z čeho byl. Na pravé ucho jsem neslyšela. Teprve po té, co jsem pronesla "Ježíši...", se mi trochu uvolnilo a měla jsem ho jen zalehlé. Po této úlevě, že jsem neohluchla, jsem dokázala vystoupit z auta a čelit řidiči, který akorát vystupoval ze svého.
"Ježiš, moc se vám omlouvám," vyhrkla jsem okamžitě, co jsem vystoupila.
"Ženská, na co myslíte?!" Vykřikl trochu vztekle, ale v tu chvíli jsem tuto ostrou poznámku nevnímala. Necítila jsem žádnou lítost, ani úzkost, stud... nic.
"Na spoustu věcí," usmála jsem se omluvně, "moc se omlouvám, je mi to hrozně líto." Samé ohrané věci: je mi to líto, omlouvám se - jen naučené fráze. "Ale nemáte to tolik naražené a hlavně, že nejsou žádná zranění," úsměvně jsem okomentovala jeho téměř nepoškozené auto s pár škrábanci.
"No to ne no, to ty jsi dopadla, holka," kývnul hlavou ke Keijimu a až teď jsem si uvědomila, že on boural do MÉHO auta. Celé pravé dveře promáčklé i s jejich prahem. Nic. Ani to se mnou nehlo.
"Tak zajedeme ke kraji asi ne?" Vyrušil mě z mé bezmyšlenkovité meditace, kývnul na mě a šel do svého auta.
Následovala jsem jeho rozkaz a sedla si zpátky. Až teď mi došlo, že se mi kouří z pravé strany a už jsem chtěla vyběhnout z auta a čekat na ohromný výbuch za sebou, skákat do výšky a šťastně to přežít jako v Kobře 11, ale hned na to mi došlo, že se akorát kouří z toho airbagu, který vylítnul při nárazu na spolujezdcově straně............. Už nebudu koukat na filmy.
Nastartovala jsem, pomalu se rozjížděla a v tu chvíli mi auto chcíplo. Zopakovala jsem vše stejně a zase chcíplo. Další pokus byl opatrnější, nic. Chvíli jsem jen zoufale seděla na sedačce, ale pak to zkusila znova a Keiji se o trochu posunul.
"Keiji, jeď, lásko," zaúpěla jsem zoufale. "Nemůžeme tady takhle stát!"
Keiji jako by mě slyšel a rozjel se. Rychle jsem zajela na kraj, vypnula auto, pohladila ho po volantu a chtěla zatáhnout za ruční brzdu. Byla již zatáhnutá, to byl ten důvod, proč mi to vždycky chcíplo. Ach... Teď se tomu akorát směju.
"No, co budeme dělat? Chcete zavolat policajty?" Zeptal se pán, když jsem vylezla.
"Ne, tato částka není tak vysoká, abychom je museli volat. Budeme muset sepsat záznam o dopravní nehodě," zvedla jsem hlavu s úsměvem k čtyřicátníkovi, který evidentně o tom neměl ani páru.
"Aha a máte tady ty papíry?"
"Bohužel ne, ale mám je doma, takže se budeme muset domluvit, kde se sejdeme."
"Tak třeba v (Blabla) v sedum?" Popsal mi cestu, kde bydlí, ale já ho vůbec nevnímala. Když jsem si uvědomila, že je důležité ho poslouchat, snažila jsem se vstřebat alespoň konec. Zopakovala jsem to, co jsem slyšela a on mi k tomu zopakoval ten zbytek, který jsem stejně pak opět zapomněla.
"Ale vy jste vážně dopadla teda..." řekl znova a díval se na tu spoušť, kterou zanechalo jeho auto.
"To jo no," zasmála jsem se, ale začala jsem cítit, že se ke mně hrnou všechny pocity, a potřebovala jsem okamžitě odejít.
Rozloučili jsme se s mými stereotypními frázemi a já zalezla zpátky do svého Pežůtku. Musela jsem okamžitě pryč. Začala jsem cítit všechny pohledy svědků na svých zádech a ústa se mi začala tvarovat do takového toho výrazu, když brečíte, ale přitom nechcete být přistiženi.
Rychle jsem nastartovala a rozjela se. Slzy se mi spustily proudem jen co jsem uslyšela jeho zvuk motoru.
"Keijii~" opakovala jsem mezi vzlyky a hladila své zraněné auto po volantu.
Přijížděla jsem k našemu domu, těšila jsem se, až zastavím a budu moct se v autě vybrečet, abych nedělala scény doma. Zastavila jsem, ale všimla si, že sousedé se svými známými stáli u plotu a sledovali jejich strom. Rychle jsem vystoupila a nepozorovaně utekla do baráku. Zavřela jsem dveře a sedla si na botník. Přestaň brečet! Křičela jsem na sebe v duchu, ale nepomohlo to, jen jsem se trochu více uklidnila. Pomalu jsem se šourala ke kuchyni, kde jsem slyšela rodiče a čím blíž jsem byla, tím hůř jsem se cítila. Hned při prvním vzlyku se ozvalo: "(Yuuri)? Stalo se něco?" Chtěla jsem jim odpovědět: Nabourala jsem, ale místo toho se mi ucpalo hrdlo a znova jsem zavzlykala. Slyšela jsem, jak někdo rychle vystřelil ze židle, ale to už jsem došla ke kuchyni a s rozteklými oči jsem vyvzlykla: "Já bourala..." Nevím, jak se tvářili. Ale představovala jsem si vykulené oči mámy a zadumaný tátův pohled.
"A je ti něco?"
"Ne, jsem v pořádku, ale autoo..." Můj brek začal být hlasitější a ukázala jsem ke dveřím. Rodiče se sebrali a šli se podívat. Zůstala jsem v chodbě a s brekem čekala jejich reakci. Nemyslela jsem si, že na mě začnou řvát, ale i tak jsem stála jako přimražená.
Po chvíli přišli zase zpátky. "Nebreč, je to jen kus plechu, opraví se to," řekl mi na uklidnění táta a odešel k televizi. Máma mlčela - bylo vidět, že je naštvaná, ale při pohledu na mě věděla, že jsem se potrestala sama už dost.
Kus plechu? Oni to možná nevědí, ale já moc dobře vím, že ten "kus plechu" je můj přítel! Vždycky jsem měla tendence mít s věcmi velmi vysoký citový vztah a na Keijiho jsem si zvykla velmi rychle. Ten "kus plechu" je právě teď raněný a bude muset jít do opravny, kde bude dlouho sám!
A byl sám téměř tři týdny. Nechápu, proč jim to tak trvalo.
Teď už konečně si můžu sednout za volant a cítit Keijiho pohodářkou osobnost, kterou jsem si k němu přiřadila. Možná to někomu připadá ulítlé, ale to je teď to poslední, co mě zajímá...

Fuck this destiny!!

31. srpna 2011 v 21:38 | Yuuri ^^ |  Škráb, škráb, čmár, čmár...
Proč se ten obrázek jmenuje takhle? Protože moc koukám na Ao no Exorcist a zbožňuju ten opening *smích* Hrozně se mi líbí věty "Fuck this destiny! I cry for my pride, I can't bear it. It's my precious life!" Wow. Mám z toho husinu.
A z této písničky (openingu) vznikl obrázek. Ani nevím, proč drží ten meč... asi vážně moc koukám na to anime.

Jsem spokojená s tím obrázkem. Líbí se mi její šaty, i když ten výraz v obličeji a rámeček jsou nic moc.
Pro lepší kvalitu ODKAZ NA DEVIANART.


In this world, the most important things are those you can't see at first

31. srpna 2011 v 21:11 | Yuuri ^^ |  Né, Kami-sama?
Yes... to je nejdelší nadpis, jaký jsem kdy měla! Ani nevím, jestli je dobře, hehe.
Proč je tak dlouhý? Protože byste to měli vyčíst v tom obrázku. Bohužel, tady na blogu se obrázek jen tak nezvětší, proto sem dám odkaz na devianart, kde je obrázek větší, ale není v lepší kvalitě. To je prostě pech...

Co se týče tématu. Nesnáším, když někdo se dívá na obrázek (a nejen na obrázek) jen povrchně a nezkoumá ho. Miluju detaily a hlavně zamyšlení nad tím, co chce malíř říct (nejsem sice malíř, ale...). Je pravda, že nějaké abstrakce mě nikdy nezajímaly, protože mi to spíš připadá jako přeceňované umění. Třeba se můžu na čtvrtku vyzvracet, kydnout do toho pár temper a říct, že je to hluboké mínění bolesti, nechutnosti a strachu. A určitě to prodám za miliony dolarů, když to nastříkám něčím, aby to nepáchlo. Jasně... Nebo jednoduše můžu doprostřed velké čtvrtky udělat smajla a říct, že to vyjadřuje velké štěstí hloupého naivního dítěte, které se sice směje, ale netuší, že celou dobu samo. Je snad nemocné? Umírá? Proč je kolem něj takové prázdno? *puke*

Zajela jsem hodně mimo. Prostě to chce vidět do obrázku.



Tenshi

2. července 2011 v 1:20 | Yuuri ^^ |  Škráb, škráb, čmár, čmár...
Jak na to tak koukám, tak jsem ještě dost věcí sem nedala. Nějak se ztrácím v tom, co sem přidávám a co ne. Ale dobrá, mám tedy další obrázek, který byl celkem rychle udělaný. Jak dlouho že mi to trvalo? Asi jednu hodinu fyziky a zeměpisu, normálka.
Tím pádem by vám mohlo dojít, že už je asi nějaký ten měsíc starší. To je holt když je někdo líný přidávat články že ano. A právě teď jsem dostala chuť sem dát alespoň tuhle čmáranici. Není to nic velkého, jak vidíte (jde to, jde to, Imhotep) , ale oceňuji ty detaily, ty se mi vážně líbí. Ale ty se mi líbí u většině mých obrázků že ano, protože jsem si je vymyslela.... nečekaně.
Bože já ještě musím nakreslit spolužačce ten portrét! Ehm...


Just boxes and still life

30. června 2011 v 18:30 | Yuuri ^^ |  Škráb, škráb, čmár, čmár...
Bože! Nedovedete (ale možná taky ano) si předtavit, jak nudné dokáže být dělání krabiček. Jsou všechny tak... stejné (proč mě to překvapuje?). Navíc to zabralo hrozně moc času, což by snad normální člověk nečekal, je to přece jenom pár čar a stínování. Ano, to je, jenom ty čáry už samy sežerou dvě hodiny. Gosh, doufám, že mě tohle už nepotká (dělala jsem totiž tohle 3krát.).
Jak vidíte, není to žádná sláva. Toto je má druhá práce, první raději ukazovat nebudu, protože jsem byla donucena je udělat něčím podobným jako jsou voskovky, takže to dopadlo katastrofálně. Mrzí mě ta špatná kvalita, celé to stínování se slilo dohromady, takže to nejde pořádně vidět. Ale tak jak to mám jinak vyfotit? Fakt nevím.


Yep! Tohle je lepší, ne? Ne? Jo, je. Ale to jen díky tomu, že konečně přišla ta učitelka, která měla původně na tom kreslení učit, a pěkně si mě podala. Pokud se vám ta zadní krabice zdá křivá, tak byla křivá, jasné?


Nooo... když na to koukám na počítači, tak se mi to vážně nelíbí. Ale v realu to vypadá, ostatně jako vždycky, mnohem lépe. To bylo poprvé, když mi začala učitelka do toho čmárat. Málem jsem na ní vylítla jako čertík z krabičky, ale udržela jsem se.

"Prosím, netahejte nám sem racky!"

29. června 2011 v 20:25 | Yuuri ^^ |  Taking photos
Podle názvu byste to možná nepoznali, ale byla jsem v Anglii a v neděli se akorát vrátila. Co na ni říkám? Navštívila jsem ji již po čtvrté, takže mě toho již moc nepřekvapilo. A stále si trvám na svým, že bych tam chtěla bydlet, protože v Londýně zbožňuju pomalu i ten smog i spoustu lidí. Proč? Já ani nevím, mám ráda i Prahu, baví mě tam cestovat. A hlavně... v Británii jsou úžasný baráčky.
♦ Co je ale důležité poznamenat je, že Anglie není jen Londýn.
Každý snad ví, jak to v Anglii vypadá a jaké to tam je. A pokud ne, tak si to najděte, jsem moc líná cokoli o tom psát, proto vám ukážu jen pár fotek v celém článku.



"Až přijdu domů, půjdu na fejsíček a napíšu si tam: Umřu..."

16. května 2011 v 18:44 | Yuuri ^^ |  Taking photos
by my friend Angee.

Tomu fejsíčku jsem se smála a s tím umíráním souhlasila. Tento týden jsou totiž přípravy na maturitu a my, jakožto třetí ročník, jsme museli jet na cyklistický kurz a ti, kteří záměrně řekli, že nemají kolo nebo že trpí zdravotními problémy, museli na turistický kurz.... Dostala jsem se do turistického a řeknu vám... že bych brala to kolo. Ušli jsme asi 20 kiláčků (myslím, může to být víc, já nechci jen přehánět) a to posledních 5 kiláků bylo asi tak, že moje nohy se pohybovaly už automaticky a můj vyraz vypadal tak trochu... mimo. Ti na cyklisťáku ujeli 34 kiláků, což je dost málo. Tohle jsem jela před měsícem dobrovolně a jediné, co mě bolelo, byl zadek.
No, ale možná bych to mohla brát jako pročistění (zdevastování) svého organismu. Anebo bych si mohla přestat stěžovat a dát sem ty fotky, které jsou asi jako jediné zajímavé. Zase to není nic úžasnýho (ale ta první fotka se mi líbí), ale tak... fotit z mobilu při chůzi, pěkné no. Zbytek máte v celém článku ↓



Matryoshka - other version

13. května 2011 v 19:46 | Yuuri ^^ |  Vocaloid
No, myslím, že to můžu dát mezi vocaloidy, i když je to přezpívaná písnička, kterou sem chci dát. Ze začátku se mi vůbec nelíbila.... asi jako většina mých nejoblíbenějších písniček. Vlastně mě to asi oslovilo jen díky těm pěkným klukům (Povrchní? ...možná trochu). Ale pak když si pustíte i ten originál, tak je to fakt pěkný.
Ale vážně mě ale štve, že nevím, co zpívají ti kluci. Je to trochu upravené a nehorázně mě štve, že to nevím! Proto se naučím japonštinu a bude.

Van, tů, srí, fór!

You should stop jealous. She is just perfect.

13. května 2011 v 18:16 | Yuuri ^^ |  Škráb, škráb, čmár, čmár...
(Překlad: Měli byste přestat žárlit. Ona je prostě perfektní.)
Nebo by se to také dalo nazvat: "Pravá krása nelze zachytit, ale pokus byl" *smích* Moje kresba nedosahuje ani z kraje k mé spolužačce, která je zde nakreslena. Sakra já mám tak hezký spolužačky, to je pech. Možná bych se sebou mohla už něco dělat... *po chvíli* ... kašlu na to.
Důvod, proč jsem ji kreslila, je zcela jednoduchý: narozeniny -> žádné peníze -> nějaký levný dárek -> kresba. Navíc tato slečna je na mě moc high level, abych jí kupovala nějaké dárky. Myslím, že by byla nadšená, kdyby to bylo leda tak od Guess nebo tak. Dobře, možná přeháním, ona spíše není ten typ, který potřebuje být zahrnut dárky (ale od svého přítele si ten bílý Iphone 4 vydupe...). No mam ji ráda i přes všechny její zápory. Když jsem ji požádala, aby mi nakreslila příšerku, abych se mohla od ní inspirovat do svých kreseb, nakreslila mi doma rovnou tři. Sama od sebe... což potěší.


Takže jsem se rozhodla ji nakreslit, protože to je takový dárek, který by měl potěšit kohokoli, pokud bych ho nezvrtala. A to doufám, že to není tak strašné. Řekla bych, že se jí to hodně podobá... akorát jsem jí udělala větší prsa, ale z toho by spíš měla mít radost . Tak tady je, ale trochu mě štve ta kvalita té fotky, tak to omluvte, prosím.


"Já ti nebudu nadávat, já tě vyhodím tím oknem."

10. května 2011 v 20:43 | Yuuri ^^ |  Né, Kami-sama?

Aneb jaké úžasné hlášky má náš profesor na matematiku. Někdy se divím, kde ty hlášky bere. Jestli si je nepíše před hodinou nebo něco takového.
Jako například hlášky: "Vy splníte alespoň polovinu, já vám z toho dvě třetiny škrtnu a je to..."
"Spojte p1 se stopníkem N1 na x, který tam není."
"Ten sešit máš u sebe, ten jsi mi nedodala. A člověk, který nemá sešit, je člověk bez sešitu, že ano."
Vlastně jsem o něm ani nechtěla mluvit, jen jsem šťastná, že mi dal tu jedničku z tý písemky, i když jsem to tam blbě opsala. Tak si alespoň zasloužil pár řádků na mém irelevantním blogu.

Co je tady teď totiž na místě, je chemie. Ta je zajímavější, že? *ironie jako prase*
Celý víkend a pondělí jsem se učila na dnešní písemku z chemie. V pondělí jsem dokonce neposlouchala nic jiného než písničku Paradichlorobenzene. I když z takového jednoduchého vzorečku jsme přešli na kys. tereftalovou.
Jenže potom na mě v té písemce vytasila kyselinu pyrohroznovou, ze které redukcí vznikne kyselina mléčná a Yuurinka si mohla zabalit pět švestek a jít. No... nějak jsem to snad napsala.

Jinak mám celkem hodně toho co říci, ale jsou to jen nepodstatné věci, takže bych řekla, že se svými plky dnes končím. Jsem ráda, že jsem se vypovídala, co se týče chemie, a můžu jít. Nashle.

Darkness knows my name

10. května 2011 v 19:19 | Yuuri ^^ |  Škráb, škráb, čmár, čmár...
Je to celkem vtipné. Už jsem si říkala, že ty moje práce vypadají líp, ale teď se sem chystám šoupnout obrázek, který je přes dva měsíce starý a můj lepší pocit z mých prací je ten tam.
Název v podstatě není můj, inspirovala jsem se anime "Uragiri wa boku no namae wo shitteiru" nebo-li "Zrada zná mé jméno." Kdybych to chtěla říct japonsky s tou tmou, tak místo Uragiri tam bude akorát yami *je pyšná, že ví i tohle*
Co je samozřejmě nejhorší na tom obrázku, je ta příšerka za tím samozřejmě. Prostě jsem nebyla schopná to vystínovat tak, aby to vypadalo k světu. Navíc by to chtělo více zvýraznit tu fialovou a nějak to nechat splynout, ať tam ta slečna není jen tak mimochodem, ale... jsem líná *povzdech*.
Kupodivu se mamce tohle hrozně líbí, protože jsem to dělala v ruce a ne na počítači. Smutné, proč máme vždy tak rozdílné názory?


Fairy Tail

8. května 2011 v 14:44 | Yuuri ^^ |  Anime
Konečně mám chuť napsat nějaké vyjádření k anime, takže tu máme Naruta a Bleach dohromady. Co je ale na anime Fairy Tail pozitivní je to, že tam není žádná Sakura ani Orihime, které by mi lezly na nervy. Vlastně mi tam na nervy neleze vůbec nikdo a to se mi v anime stává hodně málo (třeba v Soul Eateru mi taky nikdo nevadí).

Hodnocení: 10/10

Abych nějak shrnula děj:
Existuje organizace Fairy Tail, do které chodí silní čarodějové a berou si odtamtud mise, za které dostávají peníze. (Samozřejmě to jsou mise hodné kouzelníků.) Příběh se zaměřil hlavně na menší skupinku kouzelníků - Natsu, Happy, Lucy, Erza, Gray a po nějaké době se k nim přidá i Wendy s Carlou - kteří jsou nečekaně vždy středem pozornosti, protože rozsekají, co se dá (a to Fairy Tail nebere zrovna jako plus, protože to pak musí zaplatit). Navíc Natsu s Wendy byli vychováváni draky, kteří ale jednoho dne záhadně zmizeli. Tudíž se do příběhu často plete i snaha o nalezení jejich draků, která byla prozatím marná.
To je vlastně vše. Je to anime dlouhé jako ...ehm. Ale kdybych měla rozpitvávat vše,
co se tam stalo, tak se upíšu k smrti. Ještě k tomu anime stále vychází (právě jsem zkoukla 78 díl), takže bych musela další
věci připisovat.

Přemýšlela jsem, jestli nemám dát Fairy Tail hodnocení 9/10, protože se mi 10 zdá nějak hodně, ale i když jsem se snažila,
jak jsem mohla, tak mě nenapadlo jediné mínus... možná tak ta délka. Ale zase na druhou stranu jsem někdy ráda, že je to tak dlouhé, protože nabažit se toho se mi ještě nějak nepovedlo.

Co beru jako velmi pozitivní na tomto anime je, že Natsu je v podstatě ta nejhlavnější postava, ale není nejsilnější. Ano, vždycky to skončí tak, že svého nepřítele rozseká svojíoohromnou mocí,
ale obvykle by to bez pomoci přátel nezvládl. A ve Fairy Tailu jsou silnější kouzelníci, než je on. A ještě k tomu trpí nevolností při jakémkoli transportu. Trpí jí furt a stále, takže ne že by najednou šlo do tuhýho a on si stoupnul jako by mu nic nebylo. Tudíž to není žádný nepřemožitelný hero.
Lucy patří mezi skupinu holek, které byste přiřadili k Orihime nebo Sakuře, ale Lucy taková vůbec není. Určitě by ji nenapadlo stále volat: "Natssuuu" anebo ho zmlátit za každou věc. Řekla bych, že na dívku která utekla od sametu, je dost silná a schopná, takže klobouk dolů.
Ostatní postavy rozebírat nebudu, protože bych tu byla dlouho, navíc jsem chtěla jen říct, že hlavní postavy konečně nejsou žádný stereotyp.

Nemám ráda anime, která jsou ecchi nebo něco podobného, ale tady mi to nevadilo, jelikož to nebylo přehnané. Ani Natsu ani Gray nejsou nadržený hovada a
perverzní chvilky jsou vtipné a ne trapné.
Dle mého názoru je Fairy Tail dobrý pro lidi, kteří mají rádi Soul Eater, Naruta, Bleach a tyhlety věci. Kdybych měla nějak seřadit tyto čtyři anime, tak bych řekla: SE, FT, Naruto a Bleach.


Moje oblíbená scéna *smích*:


Co to neseš Karkuličko ve svém košíčku?

7. května 2011 v 14:45 | Yuuri ^^ |  Taking photos
Aneb Karkulka je můj tatínek.Ten měl totiž svátek a dostal něco tak krásného jako je tento košíček. Upozorňuji předem, že nejsem žádný fotografický umělec, prostě mě to někdy jen chytne. Navíc je to foceno bráchovým foťákem, který taky není stavěn na umělecké fotky. No nevadí, prostě to tu je a prozatím se mi to celkem i líbí. Ostatní fotky jsou pod perexem ↓


Apple lyrics

6. května 2011 v 22:57 | Yuuri ^^ |  Designy
Konečně se mi povedl design. Už jsem si říkala, jestli ke mně někdy opět přijde ta "designová" nálada. A hele! Dneska na mě zaklepala, mrška jedna. Takže konečně tu mám nějaký normální design, který se mi celkem líbí. Není to takové násilné ani ne přeplácané, ale abych to mohla nazvat útulným, tak to asi těžko. Tedy z mého cítění, nevím, jak to cítí ostatní. Za co se ale musím pochválit je složení barev. To je prostě sakra pěkný!

Celý design byl vlastně inspirován písní Bad Apple (Touhou), která můj život doprovází už hrozně dlouho a stále se drží a to mi věřte-ttebayo, že já u jedné věci moc dlouho nevydržím. Určitě na ni napíšu ještě jeden článek, protože... urch! To jsou prostě úžasná slova, obdivuju ty, kteří dokážou něco takovýho vykváknout. Navíc ten taneček, který se na to tančí, je ještě úžasnější. Snažila jsem se ho naučit - z 5 a kousek minutové písničky jsem se naučila 30 sekund a trvalo mi to tak čtvrt hodiny. Ale věřte mi... nikdy jsem nebyla tak zpocená a udýchaná. Mám pocit, že oni snad ty sekundy i půlí (ano, přeháním). No, dám vám ho sem, ať se pokocháte nějakou dobrou sestavou a dobrými pohyby, kterým něco jako aerobic nesahá ani po kolena.


PS: obrázek designu pod perexem ↓

Touhou - Bad Apple (text, překlad)

6. května 2011 v 22:40 | Yuuri ^^ |  Ostatní

(Počkejte si chvilku, než přejdou ty klávesy)

Text + překlad:
(2 řádky textu a hned na to 2 řádky překladu /Udělala jsem to tak, protože raději sleduji překlad, když mám u toho i originál a nemusím zbytečně jezdit myší)

Nagareteku toki no naka de de mo kedarusa ga hora guruguru mawatte
Watashi kara hanareru kokoro mo mienai wa sou shiranai?
(I když jsem uprostřed tekoucího času, cítím se slabá, podívej, otáčí se dokola a dokola.
Ani nemohu vidět své srdce, které mě opustilo; to jsi nevěděl?)
Jibun kara ugoku koto mo naku toki no sukima ni nagasaretsuzukete
Shiranai wa mawari no koto nado watashi wa watashi sore dake
(Neschopna sama odejít jsem dále smývána trhlinami času.
Neznám své prostředí; jsem, kdo jsem a to je vše.)

Yume miteru? Nani mo mitenai? Kataru mo muda na jibun no kotoba?
Kanashimu nante tsukareru dake yo nani mo kanjizu sugoseba ii no
(Sním? Nic nevidím? Je to snad plýtvání říkat i má vlastní slova?
Jsem už jen unevaná z truchlení; měla bych strávit svůj čas bez citů.)
Tomadou kotoba ataerarete mo jibun no kokoro tada uwa no sora
Moshi watashi kara ugoku no naraba subete kaeru no nara kuro ni suru
(I když jsem dostala slova, jsem v rozpacích, mé vlastní srdce je pryč na obloze.
Jestli odejdu, jestli vše změním, vše změním černě.)

Konna jibun ni mirai wa aru no? Konna sekai ni watashi wa iru no?
Ima setsunai no? Ima kanashii no? Jibun no koto mo wakaranai mama
(Existuje budoucnost pro někoho jako jsem já? Existuji ve světě jako je tento?
Je to teď bolestivé? Smutné snad? Mezitím stále nechápu ani sama sebe.)
Ayumu koto sae tsukareru dake yo hito no koto nado shiri mo shinai wa
Konna watashi mo kawareru no nara moshi kawareru no nara shiro ni naru?
(Jsem unavená už jen z chůze, ani jsem nepoznala další lidi.
Jestli někdo jako já se může změnit, pokud se můžu změnit, budu zase bílá?)

Nagareteku toki no naka de de mo kedarusa ga hora guruguru mawatte
Watashi kara hanareru kokoro mo mienai wa sou shiranai?
(I když jsem uprostřed tekoucího času, cítím se slabá, podívej, otáčí se dokola a dokola.
Ani nemohu vidět své srdce, které mě opustilo; to jsi nevěděl?)
Jibun kara ugoku koto mo naku toki no sukima ni nagasaretsuzukete
Shiranai wa mawari no koto nado watashi wa watashi sore dake?
(Neschopna sama odejít jsem dále smývána trhlinami času.
Neznám své prostředí; jsem, kdo jsem a to je vše?)

Yume miteru? Nani mo mitenai? Kataru mo muda na jibun no kotoba?
Kanashimu nante tsukareru dake yo nani mo kanjizu sugoseba ii no
(Sním? Nic nevidím? Je to snad plýtvání říkat i má vlastní slova?
Jsem už jen unevaná z truchlení; měla bych strávit svůj čas bez citů.)
Tomadou kotoba ataerarete mo jibun no kokoro tada uwa no sora
Moshi watashi kara ugoku no naraba subete kaeru no nara kuro ni suru
(I když jsem dostala slova, jsem v rozpacích, mé vlastní srdce je pryč na obloze.
Jestli odejdu, jestli vše změním, vše změním černě.)

Muda na jikan ni mirai wa aru no? Konna tokoro ni watashi wa iru no?
Watashi no koto o iitai naraba kotoba ni suru no nara "roku de nashi"
(Existuje budoucnost v promarněný čas? Existuji v místě jako je toto?
Jestli bych chtěla mluvit o sobě, jestliže bych se měla slyšet, řekla bych "Jsem zbytečná")
Konna tokoro ni watashi wa iru no? Konna jikan ni watashi wa iru no?
Konna watashi mo kawareru no nara moshi kawareru no nara shiro ni naru?
(Existuji v místě jako je toto? Existuje v tomto čase?
Jestli se někdo jako já může změnit, pokud se změním, budu zase bíla?)

Yume miteru? Nani mo mitenai? Kataru mo muda na jibun no kotoba?
Kanashimu nante tsukareru dake yo nani mo kanjizu sugoseba ii no
(Sním? Nic nevidím? Je to snad plýtvání říkat i má vlastní slova?
Jsem už jen unevaná z truchlení; měla bych strávit svůj čas bez citů.)
Tomadou kotoba ataerarete mo jibun no kokoro tada uwa no sora
Moshi watashi kara ugoku no naraba subete kaeru no nara kuro ni suru
(I když jsem dostala slova, jsem v rozpacích, mé vlastní srdce je pryč na obloze.
Jestli odejdu, jestli vše změním, vše změním černě.)

Ugoku no naraba ugoku no naraba subete kowasu wa subete kowasu wa
Kanashimu naraba kanashimu naraba watashi no kokoro shiroku kawareru?
(Jestli se pohnu, jestli se pohnu, vše zničím, vše zničím.
Jestli budu truchlit, jestli budu truchlit, změní se mé srdce v bílé?)
Anata no koto mo watashi no koto mo subete no koto mo mada shiranai no
Omoi mabuta o aketa no naraba subete kowasu no nara kuro ni nare!!!
(Stále tneznám tebe, sebe... všechno.
Jestli otevřu svá těžká víčka, jestli vše zničím, pak se změň v černou!!!)

Závan sobeckosti

4. května 2011 v 21:43 | Yuuri ^^ |  Ostatním


Tento článek píši jako pouze pozorující člověk svého okolí.
Dle mého názoru by se dala nevěra rozdělit na dvě skupinky a to je nevěra velká a malá (ach, jak originální). Když mi řeknete "byla mu nevěrná", myslím si, že se vyspala s někým jiným a to je podle mě velká nevěra. Ale někdo si pod tím může představit "jen" líbání a takové věci. Takže dejme tomu, že toto je malá nevěra.
I když mi je již 18 let, zatím jsem se nepotkala s někým, do koho bych se zamilovala, takže o svých problémech tu kuňkat zajisté nebudu. Vlastně bych chtěla spíš vylít své domněnky a pocity z incidentu, který se stal zrovna tento týden (Takže mi toto téma padlo přímo do klína.).

Takže začneme s příběhem.
Moje kamarádka Kamila (18 let) se zamilovala do kluka Petra (17 let) z její vesnice, ale ten byl již zadaný. Má 9 měsíční vztah s Klárou, která je kamarádkou Kamily již od dětství. Ano, můžete si říci, že to není tak dlouho, ale na Kláru, které je 15 let bych si troufla říci, že je to úspěch. Kamila neměla v úmyslu Kláře jejího kluka přebrat, ale často spolu chodili ven a bylo vidět, že to Petra ke Kamile táhne. Kamila se obvykle nijak nebránila (samozřejmě nedělali nic velkého, ale snad mě chápete), spíše napomáhala k rozvinutí Petrových citů k ní. Nakonec se stalo, že pod menším vlivem alkoholu Petra se spolu líbali, a i když seděli u ohně s ostatními obyvateli vesnice, tak Petrovi nedělalo problém Kamile sáhnout pod tričko a tak dále. Kamila si to všechno nechala líbit, ale naštěstí to k ničemu víc nedošlo.
Druhý den se ale vše dostalo ke Kláře (jak pak by ne, když to viděla část vesnice). Teprve teď Kamile došlo, co se vlastně stalo. Klára se ptala Petra, jestli je to pravda, ale ten jí řekl, že si to nepamatuje, načež jí stejně odpověděla i Kamila, protože nevěděla, co na to říci (hlavně byla naštvaná, že všechnu zodpovědnost Petr hodil na ni). Ale pod tíhou jejího svědomí se rozhodla vše Kláře říct. Obě si promluvily a usmířily se. Poslední problém je Petr, který pak nechtěl ani s jednou mluvit, neodepisoval, schovával se... Nakonec ho dneska Kamila chytila a bylo jí řečeno, že všechno udělal pouze z vlivu alkoholu. Takže poslední, co zbývá je, aby Petr šel za Klárou, omluvil se a ona mu údajně hodlá i odpustit. Konec.


Jak jistě čtete, není to nic velkého, ale Kamile to přivedlo mnoho slz, jelikož ona reaguje na vše velmi citlivě.
Abych ale byla upřímná, tak jí ty slzy naprosto patří, protože to byla z části její vina. Často jsem totiž v ní viděla závan sobectví a rivality, kterou viděla v Kláře. Brala ji jako rivalku a sama si to moc dobře uvědomovala. Dělala na Petra oči, chovala se až moc mile... vše, co dělají holky, když chtějí nějakého kluka.
(Právě teď mě napadá, že je to vlastně normální věc. Je zamilovaná? Je, tak jakýpak copak. Ano, také by se dalo se na to kouknout z této strany, ale dle mého názoru je tady mnohem přednější 9 měsíční vztah kamarádky. Když už kamarádka s někým chodí, tak by snad mělo být jasné, že její kluk je tabu.)
Řekla bych, že je to stále chování zvířete. Každá samička je ráda, když je pro samce atraktivní a je ještě lepší, že je přitažlivá, i když samec má jinou. Zvedá to sebevědomí, dělá pocit povýšenosti. A v tuto chvíli je to naprosto sobecký čin (neberu to nějak moc dramaticky?). Ale až potom si člověk uvědomí následky... Já jsem jí říkala vše, co si myslím. Já jí varovala...(Jsem babička z pohádky, húúú)
Co mě ale také dokáže vytočit, jsou cavyky, které se poté dějí. Kamila brečí ve škole, celý den má jen smutný výraz, na sobě černé oblečení (to mohla být náhoda, ale pochybuji)... Naprosto dětinské upoutávání pozornosti na svou maličkost, které se právě povedlo udělat něco špatného. Nejsměšnější však byla rozmluva Kamily s Lucií, která má za sebou dost vztahů, dramat a zkušeností. Tedy podle její sebevědomé mluvy to asi tak bude. Kamila jí řekla svůj příběh a dodala, že chce vše Kláře říct. Lucka na to reagovala stylem "To je zvláštní, řeší to obě holky, ale kluk ne." S touto větou jsem naprosto souhlasila, protože podle mého názoru měl naprosto všechno vyřešit Petr a ne Kamila s Klárou. "Vždycky ale za to může jenom kluk, ale odnese to ta holka." Povídala dál. Na to jsem ale odpověděla: "Já si ale nemyslím. Když to Kamila Kláře řekne, tak bude ten špatnej Petr." Lucie se ke mně více naklonila a gestem, který připomínal učitelské vysvětlování, řekla: "Právě že ne. Vždycky je kluk ten svatej. Já bych raději zatloukala, Kami. Ale jestli seš rozhodnutá... máš zlatýho bludišťáka za odvahu." Kamila se jen smutně usmála: "Snad to bude dobrý. Kluci z vesnice mi ale říkali, že jestli Petr nebude s Klárou, tak se vesnice rozdělí na holky, které budou na straně Kláry a na kluky. Já nechci rozdělit celou vesnici! A navíc si o nás celá vesnice už šušká." Vážně jsem nechápala, proč by se něco takového mělo dít. A že by si o nich vesnice šuškala? To asi těžko. Možná si o tom povídají ti puberťáci, ale dospělí asi nic takového nemají za sebou nebo co? Tohle byla pro mě celkem novinka, takže jsem na Kamilu jen nechápavě koukala. Hned na to zareagovala Lucka: "Prosim tě. Já jsem nejsledovanější holka z města. Všechny holky tady ve třídě na mě koukají přes prsty a taky žiju!" Já: "Takže já jsem asi chlap?" Lucka: "Tak když se rozhlídneš. Tebe, Kamilu a Janču nemyslím." V jejím tónu hlasu jsem cítila opět potěšení z toho, že je dotyčná ve středu pozornosti. Je jim evidentně úplně jedno, že to není nic k pyšnění se, hlavně že ona je středem města a ona rozdělí vesnici. Neřekla bych, že si to Kamila užívá oproti Lucce, ale přesto jsem cítila v tu chvíli velmi negativní pocit v srdci k nim. Jak bych ten pocit nazvala? Aha, už vím - odpor.
Ale naštěstí jsem člověk, který to dokáže brát i z jiného pohledu: každý je obvykle rád ve středu pozornosti. Je to prostě a jednoduše lidská vlastnost, která prostě nezmizí. Navíc jí trpím také, i když nikdy bych neřekla ani se nechovala nějak takhle. Ale je možné, že se na to dívám prostě špatně. Možná je dramatičnost a zveličování taky důležité v životě. I když jsem tedy ještě nepochopila k čemu. Možná jsem až moc velký suchar...
Nakonec jsem ale měla pravdu já. Kamila se s Klárou usmířila a obě se domluvily na Petra, že ho někde odchytí. Nakonec ho odchytila pouze Kamila a stále ještě nevím, jak to tedy dopadne. Jediné, co si troufám říct je, že Petr si nezaslouží ani jednu z nich, protože on zavinil, co se stalo, ale neřešil to, pouze se schovával jako největší zbabělec.

Tím bych asi mohla skončit se svojí úvahou. Někteří se mnou nemusíte souhlasit. Také mě mrzí, že jsem vám neřekla vše, protože by ten článek byl příliš dlouhý, už tak je obsáhlý až až...

Kam dál